Zářijové hvězdy

3 komentáře u „Zářijové hvězdy“

1. Po dosti dlouhém hledání se mi přece jenom podařilo objevit snímek nočního nebe, který by splňoval oba potřebné požadavky: na straně jedné nebe plné hvězd, a na straně druhé souhvězdí Orion, jak ho zmínila paní Hájková jakožto „zimní souhvězdí svého dětství“.

   Já sám mám totiž jednu takovou vzpomínku z dětství, bylo to u babičky v Krušných horách, jednoho večera jsme vyšli na dvorek za domem, a nad hlavami nám zářilo až neuvěřitelně hvězdnaté nebe. Mám pocit, že nikdy předtím, a nikdy potom jsem neviděl takové množství hvězd najednou. Byl to strhující pohled, a svým způsobem – i když v tom věku jsem o něčem takovém ovšem ještě neměl bližší představu či pojem – vlastně mystický zážitek. Nikdy v životě jsem na tento výjev nezapomněl.

2. Je hezké, že jste našel obrázek právě s Orionem. Pozorovala jsem jej ráda už když mi bylo třináct nebo čtrnáct. Z balkónu u bytu mých rodičů ve čtvrtém patře domu v Porubě. Balkón směřoval k jihu a Orion býval někdy viditelný celou noc.
   Na tom balkóně jsem mimochodem trávila dost času, zejména pozorováním oblohy. Na obzoru bylo též vidět Beskydy. V zimě na nich mohl člověk vidět ležet sníh.

3. Já jsem právě s Orionem měl ještě jeden nevšední zážitek. To už bylo ale tady v Německu, tedy v mém dospělém věku. Pracoval jsem u jedné firmy ve večerních směnách; a jednoho večera jsme s jednou mladou kolegyní stáli na firemním parkovišti (bylo to mimo Mnichova, vezl jsem ji odtamtud do města), a náhle jsem pohlédl na temnou večerní či noční oblohu. A spatřil jsem tam právě souhvězdí Oriona, mimořádně zřetelně. Byl jsem tím v tu chvíli nemálo překvapen; snad tím že jsem nečekal že se tam zjeví takto jasně, v celé své postavě. Na jedné straně by se dalo říci: banální zážitek, ale přece jenom mě tento výjev v tu chvíli nějakým nevysvětlitelným způsobem okouzlil.