Nástěnka

Namísto rubriky „Exodus“, která byla zřízena právě jenom pro přechod základní skupiny účastníků z diskusí na Deníku Referendum sem, tímto zřizuji obecně pojatou stránku „Nástěnka“. Která je určena pro běžné organizační či jiné otázky spojené s provozem těchto webových stránek. Většinou tedy asi pro zprávy administrátora účastníkům; ale stejně tak zde mohou účastníci zadávat svá přání či návrhy. Rubrika „Exodus“ je tu uchována už jenom pro archivní účely (není jiná možnost ji archivovat jinde).

300 komentářů u „Nástěnka“

  1. Objektivizace subjektivity (důkaz existence pravdy)

    Moje vlastní (ne)omylnost vyjednává s (ne)pravdou umístěnou mimo mě. Nejsem v tom mezi lidmi žádnou výjimkou: (ne)omylnost každého člověka vyjednává s (ne)pravdou umístěnou mimo něj. (Ne)omylnost člověka a (ne)pravda mimo člověka tak vytváří dialektický vztah – člověku vlastní (ne)omylnost neexistuje bez (ne)pravdy umístěné mimo něj a (ne)pravda tedy nemůže být umístěna v člověku, protože jinak by v něm nemohla být umístěna (ne)omylnost – dialektika (ne)pravdy vně a (ne)omylnosti uvnitř by nemohla vytvářet stále novou kvalitu světa – pokud by v člověku místo (ne)omylnosti byla (ne)pravda.

    Člověku je tedy vlastní (ne)omylnost, člověk (ne)omylnost vlastní, protože si ji urval, protože pravdu si pro sebe urvat nelze.

    Číst prosím dvakrát!! (podruhé bez závorek)

  2. Chtěl bych být moudrý jak starý Nejedlý, chtěl bych být pravdou posedlý, aby mě žádné lži už nesvedly.

  3. …pýchou se dmout nad svojí pokorou,
    o mysl pečovat o svojí o chorou.

  4. Pane Nusharte, argumentujete sice s dialektikou, ale ve skutečnosti každým svým myšlenkovým úkonem základní principy dialektiky popíráte.

    „Pravda (nepravda) je mimo nás“ – takto řečeno je to naprosto nedialektický počin, plně ve smyslu staré metafyziky, která chtěla mít na jedné straně naprosto jasné, nezpochybnitelné, nejvyšší Bytí (s jeho vlastní objektivní a nepohnutelnou Pravdou) – a na straně druhé člověka, subjekt, který před sebou nemá žádný jiný úkol, nežli tuto Velkou Pravdu poznat, vystoupit k jejím výšinám, plně s ní splynout.

    Jenže: takto jednoduše-jednosměrně dnes už opravdu není v žádném případě možno otázku pravdy-nepravdy nahlížet, „pravda“ je něco co vždycky zároveň vzniká, konstituuje a verifikuje/falzifikuje se v nás samých. „Pravda“ tedy není (jenom) nějaká entita které by se vznášela někde v nebeských či metafyzických výšinách, jakožto jednou provždy daná; pravda je (zároveň) živoucí organismus, který se znovu a znovu musí osvědčit v reálném běhu života a světa.

    Právě tohle dělá celou záležitost tak krajně složitou a obtížnou: na jedné straně zde skutečně existuje nějaký objektivní, metafyzický, konstantní, nadčasový základ veškerého Bytí, a tedy i jeho pravdy – ale na straně druhé jak řečeno pravda je živoucí, pohyblivá entita, kterou je možno uchopovat jenom vždy v právě daném konkrétním kontextu.

    Připomínám proto ještě jednou, že já sám mnohem spíše nežli o „pravdě“ mluvím o „pravdivosti“: neboť nějakou „pravdu“ v absolutním smyslu nám tak jako tak není dopřáno poznat (už kvůli její zmíněné proměnlivosti, dynamičnosti); zatímco „pravdivost“ to je životní postoj (Aristoteles: habitus), který nás vede k poznání pravdy tak daleko, jak je nám to vůbec jenom v našem životě možno.

  5. Co se pak týče možnosti či nemožnosti „uzurpování pravdy“ – ale samozřejmě že to je možné, pane Nusharte, a děje se to dokonce naprosto běžně.

    Ono tomu totiž není tak, že by se běžně jenom vysloveně lhalo, či tvrdily se naprosté nesmysly, nemající s realitou (a tedy pravdou) naprosto nic společného. Naprosto standardní případ je ten, že někdo tvrdí něco, co sice samo o sobě má nějakou souvislost s objektivní pravdou – ale co je jenom č á s t této pravdy. Dotyčný si tedy prostřednictvím d í l č í pravdy, dílčí pravdivosti svého tvrzení uzurpuje pravdu celou.

  6. Podobnou otázkou, kde je pravda, zda v nás nebo vně, dnes řeší Dan Drápal.
    https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-je-kralovstvi-bozi-blizko/
    V jeho textu ovšem neběží o pravdu, nýbrž o Boží království. Kde tedy podle Ježíše a podle evangelia to Království vlastně je – v nás, mezi námi? Mimo jiné uvádí i možnost, že Boží království je prakticky totožné s Ježíšem.

  7. Falzifikací pravdy v nás samotných tedy vzniká nová kvalita. Tato nová kvalita je pak lží nebo pravdou? Falzifikací pravdy tedy dostaneme lež, nebo pravdu? Je vůbec možné pravdu falzifikovat, nemění se tím pak sama podstata?

  8. Totiž, ten inkriminovaný výrok z Lukáše se dá přeložit také ještě úplně jinak: „Království boží tu bude, než se nadějete.“

    Což ovšem může mít zase dvojí význam: buďto v tom smyslu, že tu bude časově dříve, než se obecně očekává; anebo ale že se dostaví naprosto nenápadně, bude tu aniž by si toho někdo předtím vůbec všiml.

    Ovšem pak je dost obtížné k tomu zaujmout nějaké jednoznačné stanovisko, když je možných tolik různých překladů a výkladů.

  9. „Falzifikací pravdy“ – to je nonsens, pane Nusharte. Pravdu není možno (objektivně) falzifikovat, nýbrž pouze verifikovat. Falzifikovat je možno pouze nepravdu.

    Falzifikací nepravdy v nás ovšem vzniká (nebo při přinejmenším vzniknout měla) nová kvalita. Od oné původní, pouze dílčí pravdy se tímto aktem falzifikace (tedy prohlédnutím, rozpoznáním její omezenosti, a tedy její objektivní nepravdivosti) dostáváme někam výše, k poznání obsáhlejšímu, komplexnějšímu – které je tedy v každém případě podstatně blíže pravdě, nežli původní polopravda.

  10. To je podobná otázka, jako otázka, zda se Ježíš při svém druhém příchodu zjeví ve slávě nebo zda přijde vskrytu (jako zloděj v noci).

  11. No ano, z těch – mnohdy zcela protichůdných – tvrzení v NZ je často sotva možné si něco vybrat.

  12. Boží království se nemá očekávat nýbrž hledat (Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno).

  13. Naši vědci to království už vymýšlejí, pracuje se na tom. Až bude jednou vymyšleno, nikdo už ho nebude muset hledat, protože ho bude muset každý mít – to bude boží, stejně jako všechny ty ostatní věci, který člověk musí mít.

    Je ovšem třeba upozornit na rozdíl mezi vynálezem a objevem, někdy se to zaměňuje.

  14. Teď si zrovna lámu hlavu nad tím, jestli třeba národ nebo sociální pohlaví („gender“) je vynález nebo objev. Na jednu stranu, jak už nyní víme, nejde o přirozené charakteristiky – tedy o něco kdysi prostě jednou daného a dále již neměnného; jsou to naopak sociální konstrukty (nepřirozené výtvory lidí) závislé na socio-ekonomickém, politickém a kulturním kontextu, na druhou stranu se však nedá popřít, že jsme tyto přirozené kategorie s docela velkou slávou jako lidstvo nakonec objevili. Je to tedy objev, nebo vynález?

    Nakonec však i tento významný – ať už tedy objev, nebo vynález – bude jistě významným krokem na naší cestě k uskutečnění toho božího království (o vynálezu rasismu přitom ani nemluvě).

  15. I v českých vládních materiálech se před několika dny objevila rasistická („humanistická“) teorie intersekcionality (americké autorky Kimberlé Williams Crenshaw). Důsledkem této teorie je například i to, že nebinární – ale rasově nevhodná překladatelka nesmí překládat pokrokovou poezii.

    Temné stránky lidské povahy tak nyní s posvěcením těchto vládních materiálů mohou konečně vyplouvat na povrch a prezentovat se jako něco dobrého a potřebného – je možno konečně vypsat tu soutěž o největšího chudáčka a vyvolávat v normálních lidech pocit oběti – indukovat v jinak zdravých lidech deprese, indoktrinovat děti šílenstvím a vyvolávat neřešitelné konflikty, zda obyčejná žena je znevýhodněná více než černý transmuž, o kterém se ale nesmí říct, že je černý.

  16. Boží království ne očekávat, nýbrž hledat – paní Hájková, pokud to „hledání“ je míněno ve smyslu „vytváření“ či „budování“, pak je to skutečně velice pozitivní výzva. Ovšem já se obávám, že Židé tehdy právě naopak daleko spíše očekávali, že toto bájné „Království Boží“ jim bude prostě sneseno shůry, nějakým mystickým aktem. Jak tomu bylo u křesťanů, neodvažuji se soudit. Ale u samotného Ježíše bych si skutečně docela dobře dokázal představit, že on to myslel právě takhle: tedy ne pouze pasivně očekávat, nýbrž sami přiložit ruku k dílu.

  17. Hledat je možné jen to, co už existuje a je skryté. Buduje se naopak to, co neexistuje, teprve to existovat bude – až se to vybuduje, a většinou to skryté není, takže se to nehledá.

  18. Království podle všeho už existuje. Z Bible víme, že je možné do něj vejít nebo nevejít. Je možné někomu i zabránit vstoupit (jak píše Matouš ve 23, 13)

  19. Upozornění: objevil jsem komerční webmastery, kteří opravují webové stránky WordPress (tedy té platformy kterou máme zde). Pověřím tedy jednoho z nich, aby odstranil rušivé vady ohledně provozu našeho webu. V této souvislosti by ale mohlo dojít k přechodnému odstavení našeho webu, k přerušení provozu. Pravděpodobně jenom krátkodobému, ale pro jistotu o tom dávám předem vyrozumění.

  20. Upozornění: konečně jsem tedy zorganizoval odbornou pomoc pro problémy na našem webu. Opravné práce mají proběhnout během dnešního dne, pravděpodobně večer. (Ovšem jak se zdá, nebude to opravdu tak zcela jednoduchá záležitost.) Mohlo by se tedy případně stát že dojde k (doufejme že jenom krátkodobým) výpadkům.

  21. Zdá se, že možnost publikování nových textů je definitivně blokována. Což je ovšem situace značně nepříznivá; tím spíše že mám zrovna hotový jeden aktuální text, opět komentář k novému článku J. Přibáně ve čtvrtečním Salonu/Právo.

    No nic; alespoň mě to donutí zorganizovat skutečně odbornou pomoc. Já jsem už jednoho „odborníka“ angažoval, jakýsi mladý muž který se prezentuje tím, že prý má velké zkušenosti s prací s WordPress, a že spolupracuje s profesionálními agenturami. – No nakonec se ukázalo, že on toho o WordPress ví dokonce snad ještě méně, nežli já sám. Takže z toho nakonec nebylo nic; a nijak bych se nedivil, kdyby tyto aktuální potíže byly důsledkem nějakých jeho zásahů do našeho webu.

    Pokusím se tedy ještě dnes zjednat nějakou skutečně odbornou pomoc; bude to dražší, ale snad to konečně odstraní naše potíže.

  22. Tak teď opravdu nevím… Čirou náhodou jsem zjistil, že možnost otiskování nových textů je blokována jenom na mém standardním prohlížeči, ale s jiným to funguje.

    Tím lépe, je to nakonec – vedle běžících diskusí – ta nejdůležitější funkce celého našeho webu.

    ———————————–

    Mimochodem, získal jsem už pomoc pro tentokrát skutečně profesionálního pracovníka s programem WordPress; takže můžeme doufat že se mu konečně podaří odstranit ty obtížné problémy s přihlašováním.

  23. Upozornění pro stálé účastníky „Humanistických dialogů“: napsal jsem nový článek, ale protože se týká jenom programu strany Levice, je chráněný heslem, a přístupný jenom příslušníkům Levice.

  24. Program strany Levice se týká jenom příslušníků Levice? To ale není nakonec vůbec špatný nápad, aby se volební program té které strany týkal jenom příslušníků dané strany a ostatních občanů se vůbec netýkal… Například kdyby se progam Pirátské strany týkal jenom členů Pirátské strany a mě se vůbec netýkal, tak bych je snad i rád volil…

  25. Tohle je ovšem teprve n á v r h programu Levice, pane Nusharte. Definitivní znění bude schváleno až sjezdem, který se koná někdy za dva týdny. Až bude finální znění programu přijato a schváleno, dozajista ho Levice představí i na veřejnosti. 😉

  26. Ona třeba taková agora [v tomto případě nikoli trh] nebo poradní táborový oheň – to nejsou věci úplně k zahození. Jenže deset milionů (nebo dokonce sedm a půl miliardy) lidí se k táboráku nevejde. Takže co s tím?

    Většinou se objevují dva návrhy:

    A) Je nutno dělat věci správným způsobem (což předpokládá, že existuje správný způsob, že ho někdo zná a že přinutí všechny ostatní, aby ty věci správným způsobem dělali).

    B) Je potřeba dělat věci tak, jak je lidi dělat chtějí (třeba i špatně), on se možná nějaký správný způsob nakonec sám ukáže (u toho, komu to půjde nejlepší).

    Když to chcete dělat podle áčka, neni dobrý říkat to narovinu, protože spousta lidí řekne, že ten správnej způsob neznáte vy, ale že ho znají oni. Pak jsou s tím problémy, musíte se proti těm ostatním nějak prosadit, takže vlastně dojde k tomu samému jako v tom béčku, akorát ty věci co vám jdou nejlepší se v případě „A“ a v případě „B“ samozřejmě lišej.

  27. Pane Nusharte, já jsem v mnoha ohledech stoupencem postupu A). Myslím si ovšem, že pořád jeho menším zastáncem než byla v minulosti a je až dosud většina lidí. Rozhodně bych byl pro to, aby v A) bylo určení „správným způsobem“ nahrazeno formulací „relativně nejsprávnějším způsobem“, tj. způsobem nejlépe (nejzodpovědněji) zváženým.

    Nezpochybňuji, že konkurence je, nejen z hlediska evoluční biologie a ekonomie, hnacím motorem vývoje. Domnívám se však zároveň, že skoro všude, kde o něco jde, v medicíně, politice i třeba v učení katolické církve je nakonec extenzívně pojímané B) tak neb onak důvodně odmítáno.

  28. Ano, pane Horáku, „B“ je odmítáno a bylo (třeba v učení katolické církve) důvodně odmítáno i v předosvícenské době.

    Na základě osvícenské racionality se prosadilo „A“ – prosadilo se přesvědčení, že objektivně „správný způsob dělání věcí“ lze objevit (nebo vynalézt?!), že k němu lze racionálně dospět, ale protože ke „správnému způsobu uspořádání společnosti“ tímto způsobem patrně dospět nelze (viz třeba jakobínský teror, stalinský teror…), nakročilo tím vlastně osvícenství – vedle mnoha pozitivních věcí, které samo přineslo – i k pozdějším diktaturám, protože „správný způsob dělání věcí“ (pokud se nějak neukáže sám a spíše raději bez těch uvozovek) se musí prosadit silou (tedy mocensky – umlčením oponentů).

    Jak už ale bylo zpočátku řečeno („B“ bylo odmítáno i v předosvícenské době), nešlo vlastně o nic tak úplně nového, šlo vlastně jen o jakýsi „vývoj po spirále“, o „návrat“ do stejného místa při změněné kvalitě (mám na mysli změnu kvality metody jak dospět ke „správnému způsobu“).

    My se nyní možná nacházíme (stejně jako v té předosvícenské době s její starou metodou určování „správného…“) na jakýchsi hranicích možností použitelnosti naší pozdější metody určování „správného…“, jak někdy až příliš názorně ukazují třeba reakce společnosti na pandemii.

  29. Je vlastně paradoxem,

    že „volnost, rovnost, bratrství“ je s tím „A“ samozřejmě v rozporu (takže toto heslo Velké francouzské revoluce bylo pak tou samotnou revolucí pohřbeno). Tato historie se ve své podstatě v současnosti opakuje znovu: my se sice můžeme horlivě hlásit k hodnotám osvícenství, ale hlásíme se tím vlastně k rozporu přísné racionality a svobodné libovůle – hlásíme se k „áčkovému“ dělání věcí správným způsobem i k „béčkové“ volnosti, rovnosti a bratrství, takže nám nepomůže ani „svatý“ Immanuel Kant, natožpak Hegelův Poltergeist.

  30. Sdělení: opravou našeho webu jsem protentokrát pověřil profesionální firmu. Dá se tedy očekávat že problémy s přihlašováním apod. budou teď skutečně definitivně odstraněny.

  31. OPRAVA PROVOZNÍHO SYSTÉMU

    Jak jsem oznámil, našeho webu se ujala profesionální firma. (Zřejmě z toho důvodu dnes odpoledne nebyly naše webové stránky nějakou chvíli přístupné.)

    Dostal jsem teď zprávu, že všechno by už mělo být v pořádku. Prosím tedy všechny účastníky, aby mi – a to pokud možno bezprostředně – nahlásili, kdyby se opakovaly nějaké z problémů které se vyskytovaly v minulosti, to jest především potíže s přihlašovací maskou.

    Tento webmaster také změnil nastavení v tom ohledu, že při přihlášení je vždy nutno zadat jméno a emailovou adresu. Mohlo by se tedy stát i pro po Vás to bude znovu toto zadání vyžadovat, i když už jste byli v systému registrováni. Ale pak už by si to snad Vaše údaje mělo pamatovat. Sám nevím přesně jak to teď bude fungovat. Ale mělo by to být v zásadě v tom stavu v jakém to bylo původně, tedy než se vyskytly všechny ty poruchy. Jak říkám, kdyby se vyskytly nějaké problémy, dejte mi vědět.

  32. Do systému jsem se znovu (s novým heslem) přihlásil. Snad už půjde vše jako po másle.

  33. Možná bude dobré sdílet následující poznatky. Někdy při zadání adresy naskočí: Nelze se připojit. Ale napodruhé už se to pak podaří.
    A ještě taková maličkost: Když je člověk přihlášený na počítači a pak pro Dialogy použije tablet, tak při návratu na počítač se musí znovu přihlásit. Pokud si uložil heslo, tak to není problém. Předpokládám, že obráceně to bude stejné.

  34. Hm. Tedy od webmastera jsem dostal zprávu, že oni změnili nastavení s přihlašováním, aby zmenšili nebezpečí spamu. Ovšem – tuto ochrannou funkci doposud úspěšně plnil dodatečný program AntiSpam. Ale to v zásadě není problém, pokud by byly s přihlašováním nějaké potíže tohoto druhu, mohu zase nastavení změnit.

    Hlavně bych teď potřeboval vědět jestli musíte své přihlašovací údaje zadávat vždy znovu, anebo si to vás pak už pamatuje.

  35. U mě se ovšem teď objevuje nová chyba: někdy když chci navigovat nějakou stránku našeho webu, objeví se místo toho zpráva: „Could not connect.“ Stává se to také někomu z vás?

  36. Tak tato chyba je – relativně – v pořádku; ta totiž není u nás, nýbrž (jak mi sdělil webmaster) přímo u Wedosu, ten už se to snaží dát do pořádku.

    A snad už jste sami přišli na to, že tuto překážku je snadno možno odstranit tím, že se klikne na symbol „obnovit stránku“.

  37. A proč se někdy jméno a příjmení zobrazí normálně, zatímco jindy s plusovým znaménkem, jako jméno + příjmení?

  38. To by mě také zajímalo, paní Hájková. Když jsem to napřed uviděl u pana Horáka, domníval jsem se že se jedná o náhodu, o překlep. Ale jak se zdá, tak se to opakuje. Dám o tom zprávu webmasterovi.

  39. Dostal jsem zprávu od webmastera, že ten problém se znaménkem „+“ mezi jménem a příjmením byl odstraněn.

    Doufejme tedy, že to takto zůstane. Kdyby někdo z vás měl s našimi stránkami ještě nějaké problémy jakéhokoliv druhu, dejte mi prosím vědět.

  40. Dostal jsem zprávu od našeho webmastera, že už nevidí další možnosti opravy našeho webu. Ale – sdělil mi že v případě že budou nadále pokračovat dosavadní potíže, že by bylo možné všechny obsahy z „Humanistických dialogů“ převést na web nový.

    Já sám jsem už o této alternativě uvažoval; ale nebyl jsem si právě jistý tím jestli toto bude možné, tedy celý dosavadní archiv HD uchovat, přenést na web nový.

    V tuto chvíli tedy chci napřed ještě počkat, jestli se nadále budou objevovat (a v jaké míře) dosavadní problémy. A v případě že se budou opakovat (a budou hodně rušivé), pak by opravdu zřízení nového webu bylo tou optimální variantou. (A ostatně, byla by to příležitost pro to vymyslet nějaký příhodnější název; to „Humanistické dialogy“ je přece jenom dost neskladné, příliš dlouhé a jen obtížně skloňovatelné.)

    Dejte mi tedy prosím vědět, jestli se u Vás (tedy především s přihlašováním, a s umisťováním komentářů) i nadále opakují ty dosavadní problémy.

  41. Ještě jednou bych se zeptal, jestli i ostatní účastníci mají stále problémy s přihlašováním. U mně se tyto problémy po posledním update vynořily znovu, se stejnou intenzitou jako dříve, proto uvažuji o náhradě tohoto webu zcela novým; ale nejsem si jistý jestli se tyto problémy nevyskytují jenom na mém vlastním počítači. Kdy by tedy ani změna webu případně nic nepřinesla.

  42. Já jsem velmi ojediněle považován za paní Hájkovou, což za problém nepovažuji ……a doufám, že stejně tak i paní Hájková.

  43. Ne, mně to vůbec nevadí. Mně také občas naskočí vaše jméno nebo jméno pana Horáka či pana Nusharta. Jméno pana Poláčka mi kupodivu do přihlašovacího okénka ještě nikdy nenaskočilo.

  44. V každém případě díky za feed-back. Ten problém se tedy nevyskytuje jenom u mně; to je to co jsem chtěl vědět.

    U mně se ovšem tyto problémy zřejmě projevují mnohem více nežli u ostatních; obzvlášť po posledním update systému s tím mám problémy prakticky neustále. A nejen s přihlášením samotným; ještě větší problémy mám s odhlašováním, to jest když napíšu nějaký komentář a chci ho zveřejnit, tak náhle zjistím že jsem odhlášený, pak se musím znovu přihlásit, ovšem napřed mě to přesune do administrátorské sekce, ze které se teprve musím proklikat k původní stránce, a pak stejně ještě musím dlouho čekat než ta se obnoví tak, že onen původní komentář konečně mohu umístit. (Respektive se ubezpečit že on se neztratil, ale že tam opravdu je.)

    V každém případě je tedy chyba v samotném systému; já tedy raději přece jenom nechám udělat kompletně nový web, což mi bylo také doporučeno ze strany webmastera. (Ovšem to co jsme doposud stvořili na HD to se neztratí, celý archiv se kompletně přesune na ten nový.) To ostatně bude příležitost zavést nějaký nový název našeho webu. Ten název „Humanistické dialogy“ je stejně dost neskladný, především se dost obtížně nechá deklinovat.

    Uvažuji o tom že nový název by byl prostě jenom „Dialogy“, to by bylo mnohem jednodušší. Na straně druhé v tom prostém názvu „Dialogy“ se zase ztratí naše individualita. (A také není vůbec jisté, jestli by tak běžný název webu jako „Dialogy“ byl ještě vůbec volný.)

    Kdyby tedy někdo měl nějaký nápad na příhodný název našeho nového webu, vaše návrhy by byly vítány. Ten název by tedy mě být pokud možno jednoduchý, ale na straně druhé zase nijak všední, měl by nějak vystihovat osobitý charakter našich aktivit.

  45. Mně se, pane Poláčku, jen párkrát objevilo prázdné pole pro jméno a e-mail, z toho pak byly anonymy. Jméno paní Hájkové nebo pana Nusharta se na témž místě objevilo od začátku asi tak třikrát. Myslím, že to bylo vždy ve chvíli, kdy odeslali příspěvek, zatímco já svůj (přímo) do okna psal. Takhle tedy my diskutujeme! Od doby, kdy si správnost defaultových údajů vždy kontroluji, poltergeist (u mě) neřádí. Inu, AI začíná být zlomyslná.

    P.S. Slabá incidence jevu na mém PC možná souvisí (kromě toho, že nepíši mnoho) s tím, že delší příspěvky látám v pracovním souboru a s jejich úpravou zde v okně jsem pak brzy hotov.

  46. Zdá se opravdu, že u každého to (ne)funguje poněkud jinak. Na to mě upozornil už webmaster, že tady také dost záleží na nastavení vlastního počítače. Ostatně právě proto jsem chtěl vědět jestli se to projevuje i u druhých; protože čistě teoreticky bylo možné, že ta chyba se objevuje už jenom u mě, tedy že chyba je v mém počítači. Ale vyzkoušel jsem teď dva různé počítače, s různými prohlížeči, a ty chyby se opakovaly znovu a znovu. Myslím že u mě je ten problém větší protože jsem administrátor webu, takže mám propojení se sektory programu s kterými se běžný účastník jinak vůbec nesetká.

    V každém případě jsem se ale už rozhodl, nechám zřídit nový web, pro mě je ta současná situace víceméně neúnosná. A nikde není záruka že se to časem nebude zhoršovat.

  47. Zdá se, paní Hájková, že Váš poslední komentář se nezobrazil. V seznamu příspěků sice je, ale přečíst si ho není možné – je uveden pouze v tom seznamu. Zvědavost tedy dostává kapky… (Nějaké kapky na zvědavost jsem potřeboval – když byly děti ještě malé, teď potřebuji kapky na paměť.)

  48. Pokud myslíte můj poslední komentář v rubrice Fórum, tak ten se zobrazil. Ale musíte jít na některý z předchozích příspěvků tamtéž a dole pak kliknout na novější komentáře.

  49. No vida, takže nejen ta paměť, už i kognitivní funkce upadají…

  50. Mně se stalo už dříve (aspoň dvakrát), že jsem čekala snad půl dne, až se příspěvek objeví, než jsem si všimla, že on je někde jinde.
    Web má všelijaké mouchy. Nejen to, že se objevují jiná jména a adresy.

  51. Myslím si o těch změnách nabízených jmen i o zablokování odeslání dlouho (přímo v prostředí webu) editovaného příspěvku asi to co napsal pan Horák 9.8.: mohou asi vznikat pokud se sejdeme při jejich tvorbě ve stejném čase. Řešení tedy by mohlo být krátké odeslání příspěvku vytvořeného na jiném editoru.

  52. „Ekumenický“ text pana Kubičky mne tehdy velmi potěšil.
    Již jednou ho zde také někdo odkazoval – už si nevzpomínám v jaké souvislosti.

    Napadl mne tedy (pokud proces tvorby nového webu by už byl neodvratně zahájen), návrh jména: De Curiositatis? 😉 (případně prosím o opravu deklinace) .

  53. Protože jsem nepochopila, kde se v mém podpisu při minulých příspěvcích vzalo znaménko + mezi jménem a příjmením, zkouším to bez něho.

  54. Zkusila jsem napsat příspěvek bez znaménka + mezi jménem a příjmením /netuším, jak jsem k tomu přišla/, ale nezadařilo se.
    Můžete mne toho zbavit vy, pane Poláčku?

  55. Z toho je vidět, paní Zemanová, že jste zde v poslední době absentovala. 😉 Tento problém se tu vynořil v nedávné době i u jiných účastníků, jako důsledek pokusů o opravu ze strany jedné specializované firmy, kterou jsem těmito opravami pověřil.

    Bohužel – nakonec i tato firma rezignovala, nevidí další možnosti dát věc do pořádku. Proto jediná možnost je – jak už jsem zmínil – vytvoření zcela nové webové stránky. Tento krok učiním někdy v dohledné době; jenom se musím ještě trochu porozhlédnout, u kterého poskytovatele (webmaster mi doporučil změnu k jinému); a také stále přemýšlím nad tím, jak by se ta nová webová stránka měla jmenovat. „Humanistické dialogy“ je moc neskladné; uvažuji nad kratší formou „Dialogy“, ale to je zase příliš nespecifické. Ještě jednou tedy: kdyby měl někdo v tomto ohledu nějaký lepší nápad, byl by vítán.

  56. Tedy, musím napsat, paní Zemanová, že vysvětlit, jak působí modlitba, si vůbec netroufám. Není to jednoduché vysvětlit. A možná je to dobře, protože musí existovat také nějaké tajemství.
    Vzpomínám si, že papež František v nějaké své promluvě vysvětloval, jak modlitba ne snad „funguje“, ale působí: „Modlím se za chudé, aby netrpěli hladem, pak vstanu a jdu je nakrmit“ 🙂
    Jistě hodně záleží na tom, čeho chceme dosáhnout, zač se modlíme a ke komu se modlíme.
    Richard Rohr napsal, že člověk je tvor, který má silný sklon k negativitě. A negativita nepřináší nic dobrého, nemůže se stát základem společnosti. Proto se má každý jedinec snažit o to, aby se negativitě vyhýbal. Modlitba je jeden z dobrých způsobů, jak na to. Ale na druhé straně, nemůže jít o jakési pozitivní myšlení za každou cenu. Člověk si musí připustit, že má i negativní myšlenky. Prožít je, ale nepěstovat si je.
    Kletby by křesťan používat neměl, ale u těch domorodců víme, že působí. Možná proto, že u nich je silná kolektivní duše? Těžko říct.
    V evangeliích Ježíš opakovaně zdůrazňuje: „Víra tvá tě uzdravila“. Líčí, co všechno víra zmůže (i přenášet hory).
    U toho woodoo snad hraje roli negativní víra. Řekla bych, že víra ve zlé síly, v démony. Člověk věří, že někdo mu chce způsobit smrt a skutečně zemře. Na Ježíšových příbězích vidíme, jak démony vymítal, jak uzdravoval tělo i duši.

  57. Zvědavost pana Kubičky: tohle téma by vlastně patřilo do sekce „Forum“, nikoli do Nástěnky; ale budiž, když už se vyskytlo tady, tak na něj odpovím také tady.

    Tato „zvědavost“ pana Kubičky mě totiž dost upomněla na „překvapení“, které především Hannah Arendtová natolik vyzdvihovala u Sokrata, když líčila jeho – údajný – pluralismus, a jeho – nepochybnou – ochotu vést dialog i se zastánci protichůdných názorů. (Což je právě to, po čem ve svém příspěvku volal pan Kubička.)

    Toto „překvapení“ je Aristotelem, ale už před ním Platónem (respektive Sokratem v jednom z platónských dialogů) označeno za samotný počátek veškerého filozofování.

    Ovšem – v poněkud jiném smyslu, nežli jak pan Kubička pojal svůj „údiv“. U pana Kubička se jedná o údiv, že svět může (v podání odlišných názorů jiných lidí) vypadat jinak, nežli jak my osobně se domníváme; zatímco u Platóna se jedná především o překvapení z toho, že svět se ukáže být jiným, nežli jak ho vidí v š i c h n i lidé vůbec, pokud toto vnější zdání věcí podrobíme hlubšímu zkoumání.

    Jinak řečeno: u pana Kubičky se jedná o pluralismus; zatímco Sokrata se jedná o vhled do hlubších, skrytých pravd.

    Ovšem: onen pluralitní pohled sám je podmínkou k onomu hlubšímu, filozofickému vhledu. Ale k tomu blíže pod textem o Sokratovi, kde se právě na toto téma chystám napsat – dost podstatný – doplněk k mému dřívějšímu komentáři.

  58. Byl jsem to já omšelý osmašedesátník pane Poláčku, kdo Vám zaslal zábavnou i inspirativní rozpravu třech omšelých agnostiků o roli umění v metafyzickém prostoru sekulárního světa. Mj. to je i příspěvek k osvětlení důvodu zde trvalého přežívajícího neporozumění role levice v Evropě.

  59. Tedy, pane Petrasku, musím přiznat že pro tentokrát marně namáhám své paměťové buňky, abych odhalil nějakou návaznost Vašeho posledního příspěvku na aktuální diskuse, tak i jeho věcnou výpověď.

    Že jste mi zaslal nějakou „rozpravu tří agnostiků“?… Někdy v poslední době, anebo v době kdy pan Kubička napsal svůj zde zmíněný text?

    V každém případě v poslední době jsem o Vás žádný nový text nedostal; sám jsem ale už uvažoval že se pozeptám jestli jste už hotov s tím překladem nějakého textu od Arendtové, o kterém jste zmiňoval že byste ho rád prezentoval v českém prostředí. Už jsem napsal že pokud byste neměl jiné záměry jak ho prezentovat, že bych byl bez dalšího ochoten ho zveřejnit zde.

  60. Tak to je nadělení/nedorozumění pane Poláčku. Amazon sdělil, že zmíněná zásilka bude doručena zítra.
    Takže výše uvedené sdělení….. Byl jsem to já omšelý osmašedesátník pane Poláčku, kdo Vám zaslal zábavnou i inspirativní rozpravu třech omšelých agnostiků o roli umění v metafyzickém prostoru sekulárního světa. Mj. je to i velmi čtivý příspěvek k osvětlení důvodu zde trvalého přežívajícího neporozumění role levice v Evropě…….má jakoustakous hlavuapatu až od zítřka.
    Akceptábl překlad Arendt úvah o poslání a úskalí pluralismu v moderní otevřené demokracii, tedy v době všeobecného zespolečenštění, ekonomice masového konzumu a……. přesahuje pohříchu mé schopnosti.
    Již jenom s esejí T. Assheuera jsem se potýkal velmi nezdárně – pár odstavců „překladu“ jsem volně zasunul pod vaše texty. Pro jistotu bez bez udání zdroje.
    Známá zaslala dotaz ojedinělému překladateli H.A. ohledně Apologie plurality a Co znamená osobní zodpovědnost v diktatuře?
    …….zde odpověď:
    Pokud vím, zmíněné knihy dosud nikdo nepřeložil, i když mám takový matný dojem, že o tom J.Bernsteinovi (Denkerin der Stunde) se mluvilo na ediční radě Oikumené. Ale nevím, zda se toho nakonec někdo ujal. Sám jsem překládal jenom Vita activa … a zrovna dnes mi přistál v mailu překlad „Života ducha II“ s žádostí, abych udělal redakci. Ale zatím netuším, v jakém ten překlad stavu. Srdečně Tě zdravím a těším se někdy na viděnou. Václav………takže i Oikumené nemyslí na Denkerin der Stunde.

  61. Pane Petrasku, musím přiznat že teď jsem si skutečně zhluboka oddychl. Už jsem se skutečně obával že jsem to já, kdo něco naprosto popletl, kdo není schopen si v paměti vybavit něco, co se událo zřejmě ještě v minulosti zcela nedávné.

    Takže věc se tímto vysvětlila, nejednalo se o minulost, nýbrž o budoucnost. – A časově to vlastně docela vychází, sám očekávám pro zítřek hned několik zásilek od Amazonu, takže to alespoň všechno přijde najednou (doufejme).

    Takže tímto předem děkuji za zásilku, uvidíme jestli její obsah nebude pro můj – v poslední době nějak povážlivě upadající – intelekt až příliš náročný. 😉

  62. Pane Petrasku, tak všechno je zase úplně jinak. Tu zásilku jsem před chvílí dostal – od mého souseda, a prý přišla už včera. Takže ten původní plán byl vlastně naprosto v pořádku; jenomže Amazon za prvé tu zásilku nedoručil mně, ačkoliv jsem byl celý den doma; za druhé sousedi mi ji odevzdali až dneska; a za třetí ta dodatečná zpráva Vám od Amazonu, že zásilka bude doručena až zítra, je kompletně vadná.

    Takže všeho všudy celé množství chaosu (nevím teď jestli i v metafyzickém, či pouze profánně-logistickém smyslu). V každém případě ještě jednou díky za nový materiál k četbě, pravděpodobně i k zamyšlení a (snad) i inspiraci.

  63. Tak trochu ve vlastní věci: právě dnes se mi konečně podařilo dokončit můj – už několikrát avizovaný – seriál textů na téma „Marx a dnešek“. Zbývá už jenom několik málo závěrečných úprav.

    Se zveřejňováním těchto textů (celkem 9 dílů) začnu pravděpodobně v neděli 26. prosince.

  64. Pane Poláčku díky za zprávu o datu zveřejnění Vašeho „elaborátu“ (jak jej sám někdy nazýváte). Častokrát jsem tento web navšívil, abych zjistil, zda jste jej už nezveřejnil.
    Jsem jen úplně obyčejně zvědavý… 🙂

  65. To mě ovšem těší, že je o tuto záležitost v širší veřejnosti zájem. 😉

    No ano, já jsem tento soubor textů avizoval už dost dávno, ale za prvé se pak ukázalo že se přece jenom jedná o složitější záležitost nežli jsem původně sám očekával, a pak se do toho vložila ještě řada vnějších okolností respektive překážek, zdravotní i technické. Ale nakonec tedy přece jenom všechno dospělo k – doufejme – zdárnému konci.

    Jak potřebná je tato vzpomínka na Marxe jsem si znovu zpřítomnil právě dnes – na fóru Levice jeden účastník zanechal odkaz na rozhovor Alarmu s V. Bělohradským, v souvislosti s uveřejněním jeho nové knihy „Čas pléthokracie“, ve které tento tvrdí, že „část může být více nežli celek“ – totiž v tom smyslu, že dílčí spontánní akční iniciativy mohou znamenat více a mohou mít větší smysl nežli státní či nadnárodní útvary. To sice může souhlasit, například v oblasti životního umění; ale Bělohradský tu především znovu recykluje své stálé téma, svou až vysloveně fixní ideu, totiž že všechno co nějak míří na celek, na jednotu, je špatné a zlé a zavání totalitou. (Zcela typický pro něj je v tomto ohledu jím citovaný výrok, že „celek je vždycky lež“!)

    Jistě, po zkušenostech s různými totalitami v minulém století je možno mít určité pochopení pro tuto nedůvěru vůči velkým vůdčím idejím založeným na myšlence celku, jednoty; ale Bělohradský tu postupuje podle maximy „ode zdi ke zdi“. Tyto velké ideje se delegitimizovaly tím, že jich zneužila moc – a proto je Bělohradský zavrhuje šmahem, a namísto toho hlásá nevázanost pouze volných, spontánních sdružení ad-hoc. A přitom si vůbec neuvědomuje, že tím že popírá tyto velké ideje, sám ztrácí možnost získat pro takovéto spontánní iniciativy vyšší smysl, nežli je jejich pouhý momentální akcionismus. Proto i ten rozhovor s ním samým je zajímavý jenom v první části, kde rozebírá a kritizuje povrchnost a mělkost současného veřejného (demokratického) diskurzu; ale druhá část (tj. přinejmenším celá závěrečná hodina celého rozhovoru) je už sama stejně tak mělká, je to vlastně jenom souhrn banalit. – Pokud by to snad někoho přece jenom zajímalo, ten rozhovor je tady: https://a2larm.cz/2021/12/smysl-toho-za-co-se-angazujeme-nachazime-v-konfrontaci-s-temi-nejponizenejsimi-temi-jsou-dnes-uprchlici-rika-filosof-belohradsky/

    Ale proč to teď tady zmiňuji: hned v úvodní části mého pojednání o Marxovi se věnuji právě tomu, v čem Marx vysoce převyšoval myšlenkový horizont standardních, mainstreamových autorů – totiž právě tím, že dokázal společenskou skutečnost pojmout jako celek. Ne tedy jako pouhé kvantum jednotlivých částí (jak to činí Bělohradský), nýbrž jako jeden vnitřně provázaný komplex vztahů, profilovaný a určený zcela specifickými faktory.

  66. …… Es gibt in der Tat eine bestimmte Klasse, die sehr wohl versteht, dass es Klassen gibt: die Klasse der wirtschaftlichen Elite. Sie setzt alle Mittel ein, um ihre Interessen durchzusetzen. Das ist keine neue Erkenntnis. Man kann bis zu Adam Smith (schottischer Wirtschaftsphilosoph und Vordenker des Kapitalismus, Anm. der Red.) zurückgehen, der das 1767 schon beschrieben hat, und zwar in Worten, die sehr gut auf die Gegenwart zutreffen. Die Herren der Menschheit sind demnach die Kaufleute und Fabrikanten Englands. Sie sorgten dafür, dass sie genügend Einfluss auf die Regierung haben, damit – und jetzt zitiere ich ihn – ihre eigenen Interessen am meisten beachtet werden, egal wie schlimm die Effekte auf andere sein mögen. Das ist Klassenkampf………. und immer noch Tagesbrot
    Chomsky SZ 07.01,2022

  67. No vidíte, pane Petrasku – a já teď zrovna na DR (snad jste to také zahlédl) vedu při s panem Profantem, který tvrdí (spolu s neméně prominentním R. Dahlendorfem), že klasické třídní dělení dnes už nemá žádnou relevanci!

    Ovšem: to tvrzení N. Chomskyho bych přece jenom poněkud zpochybnil: jestliže se zástupci respektive lobbisté těch či oněch velkých koncernů snaží vykonávat vliv na rozhodnutí vlád ve svůj prospěch, pak se tak právě NEchovají jako třída. Protože zájmy těchto koncernů jsou velice často protichůdné; a jestliže se tedy koncern A snaží ovlivnit vládu jednoho státu ve svůj prospěch, pak to může být velmi snadno v rozporu se zájmy koncernu B.

    Co tedy dnes bylo ještě možno definovat jako „společný třídní zájem buržoazie“?… To by asi nebyla zcela snadná otázka. Nízké mzdy? – Ty si řeší každý zaměstnavatel se svými zaměstnanci sám. Jediným společným zájmem by tu mohlo být nanejvýš zamezení zákonného ustanovení minimální mzdy – neboť ta se týká jich všech. Ovšem – jak se ukazuje znovu a znovu, i ta je sice bezprostředně k tíži jednotlivých zaměstnavatelů, ale protože v konečném efektu posiluje konzum, a tedy odbyt a celou ekonomiku, pak i ta je nakonec v (objektivním) zájmu i třídy kapitalistů. Společný zájem na nízkých ekologických standardech? To by snad skutečně mohlo být společným zájmem všech kapitalistických producentů; ale ani tady už dávno není tato fronta velkých vlastníků-producentů tak jednolitá; prostě proto že je už celá řada producentů, kteří naopak na výrobě zelených technologií vydělávají!

    Ještě jednou tedy: hledat nějaký „společný zájem třídy kapitalistů“ by dnes bylo počinem dosti obtížným. Jako jediný jejich skutečně objektivní společný zájem by tedy mohlo platit samotné zachování kapitalistické, soukromovlastnické společenské formace; ovšem nějaké komunistické či socialistické revoluce aktuálně skutečně nikde nehrozí.

  68. Ale pane Petrasku, když už jste se tu zase mezi námi jednou ukázal, mám pro Vás jednu dobrou, a jednu méně dobrou zprávu. 😉 A obě se týkají té samé věci.

    Já jsem Vám totiž přislíbil že až budu hotov s mým seriálem o Marxovi, že si přečtu (a poté zrecenzuji) tu knížku o osobní odpovědnosti v diktatuře od Vaší oblíbené Haničky Arendtové. Já jsem se do ní dokonce už začetl – jenže pak mi přišla do rukou kniha o Marxově Kapitálu, která ovšem velice úzce souvisí právě s mou vlastní prací o tomto autorovi. Takže jsem byl nucen zase odložit Arendtovou, a ponořit se do díla německého marxisty M. Heinricha. (To je ta špatná zpráva.)

    Nicméně: za prvé se – k mému určitému ulehčení – ukázalo že v této knize nestojí nic, co by mě muselo donutit něco z mých vlastních závěrů a názorů revidovat; a naopak, míra marxistické ortodoxie u M. Heinricha mě znechutila natolik, že značně pohasla intenzita původního impulsu toto jeho dílo okamžitě důkladně prostudovat.

    Nicméně tu setrvává určitý konflikt obojího, a v tuto chvíli si sám ještě nejsem zcela jistý jak se celá věc vyvine dál. V každém případě ale myšlenky H. Arendtové na dané téma jsou skutečně nemálo zajímavé (ostatně nedávno jsem na totéž téma vedl polemiku s panem Profantem na DR), a platí to, že si tu knížku v dohledné době přečtu, a pak ji příslušným způsobem okomentuji.

    Ovšem: i tady mám už na začátku pocit že s její autorkou názorově plně nesouzním; zdá se mi že její soudy jsou až příliš ovlivněné její čistě osobní zkušeností, v důsledku čehož ona pak zřejmě zcela popírá relevanci objektivních vlivů a faktorů dané doby. Myslím že i tady bude celá záležitost o dost složitější.

  69. H.A. oslovuje „nichtwirtschaftliche Elite“, což nejen v americké současnosti je stále chudší/bezmocnější politické seskupení, které se potácí na cestě do autoritní demokracie. Neoliberální kapitalismu má dnes na vybranou řadu iliberálních forem demokracie a autoritarismu.
    H.A. extra neumí alternativu kapitalismu, umí ale napomáhat schopnosti odhalovat a čelit svodům pravicové demagogie, do kterých se dnes zapletla stále mocnější „wirtschaftliche Elite“.
    https://www.republik.ch/2022/01/08/tyrannei-der-minderheit

  70. Životním poslání wirtschaftliche Elite je neoliberální kapitalismus, kterému se dnes nabízí lákavá řada iliberálních forem demokracie a autoritarismu…..bych se „upřesnil“.

  71. Hledat společný zájem třídy kapitalistů, to mi, pane Poláčku, obtížné nepřijde. Dám, pro souvislost sem, bez nároku na úplnost, některé „nadsektorové“ zájmy sdílené skoro každým kapitalistou, rozhodně jejich celkem.

    -Postupná privatizace dalších, zbývajících podniků a majetků, státních, obecních, veřejnoprávních, outsourcing dosud neprivatizovaných (probíhá)

    -Usnadňování volného pohybu kapitálu a pracovní síly (probíhá)

    -Snižování přímých daní, ustoupení od daňové progrese, zajímavé možnosti optimalizace daní (probíhá)

    -Nepřipuštění deflace, relativně levné úvěry, nemovitosti sloužící k ukládání zisků a úspor (probíhá)

    -Zvyšování příjmových rozdílů a udržování vůle k sociálnímu vzestupu (probíhá)

    -Rozvoj konzumismu, minimální omezování reklamy, jí budovaná orientace a „svoboda“ (probíhá)

    -Vzdělávání účelové a ideově v zásadě konformní, nejlépe privátní (třeba urychlit)

    -Média soukromá, ideově poplatná (věnovat více úsilí)

    -Ekologická krize nesmí vyústit v omezení zbytné produkce a plýtvání většinou zdrojů (zdá se být zabezpečeno)

    -Posílení postavení pravice, zajištění přízně všech politických stran, zachování možností lobbingu (probíhá)

    -Zabezpečení autonomie, zaručující nezávislost na demokratických mechanismech (zajištěno)

    -Umožnění další externalizace nákladů (hlídat)

    -Oslabení možností bránit pomocí referend (příp. demonstrací) realizaci zisk přinášejícíc aktivit (třeba zabojovat)

    -Udržení slabší role odborů a malé organizovanosti v nich (sledovat)

    -Nezkracování pracovní doby, neprodlužování dovolené běžných zaměstnanců, nezvyšování počtu státních svátků, nízká nemocenská a podpora v nezaměstnanosti (neustupovat)

    -Budování infrastruktury, sloužící podnikání a dojíždění lidí do zaměstnání (probíhá, vypadá nezištné, proto vyzdvihovat a urychlit)

  72. Víte, pane Petrasku, na té kritice trumpovsko-oligarchických tendencí (jakkoli je sama o sobě samozřejmě plně oprávněná) mi tak nějak vadí to, že se tu budí dojem, jako by hlavní problém (americké) demokracie spočíval v tom, že se tu jakási oligarchická menšina nelegitimními prostředky chce zmocnit vlády ve státě.

    Ještě jednou: v konkrétním (americkém) případě tomu tak naprosto může být; ale tím se zastírá pohled na to, že skutečný problém leží někde jinde. Totiž v tom, jak je vůbec možné, že tak obrovské části (americké) veřejnosti mohou vůbec propadnout tomuto trumpismu. A je celkem málo důležité, jestli na volební podvod v neprospěch Trumpa věří „jenom“ 40 procent, anebo ale dejme tomu 51 procent Američanů.

    I když je to jenom těch 40 procent – v každém případě se tím naprosto hroutí zcela základní předpoklad vší novodobé, postosvícenské demokracie: totiž že o osudu států a národů rozhoduje odpovědný, rozmyslný, racionálně uvažující občan. V těchto situacích (a to i v kauzách napohled nepolitických jako je covid, respektive antivaxerská hysterie) se ukazuje znovu a znovu, že holou realitou je pravý opak: že současný člověk je stále ještě do obrovské míry ovládán naprosto iracionálními sklony, pohnutkami, předpojatostmi; a že je v zájmu těchto svých iracionálních emocí kdykoli ochoten hodit přes palubu jak základní smysl pro racionalitu, tak i zcela základní smysl pro férovost a občanskou odpovědnost.

    Tohle a právě tohle je skutečně krizovým znakem současné doby. A je tím – opakuji znovu – zcela zásadně a zcela fatálně otřásán základní předpoklad současného modelu liberální demokracie.

    V podstatě tedy – abychom parafrázovali slavný výrok Bertolta Brechta – před námi stojí jenom tato alternativa: buďto vyměnit lid – anebo vyměnit stávající model demokracie za nějaký jiný.

    Ale – v každém případě je nutno se jednou provždy (přinejmenším pro dohledný dějinný úsek) rozloučit s onou fikcí o rozmyslném, odpovědném, inteligentním občanu, který je plně kompetentní rozhodovat smysluplně o svém vlastním státu.

  73. Pane Horáku, jak tak pročítám ten Váš katalog, zdá se že ona třída kapitalistů by Vás na místě mohla jmenovat svým mluvčím, když tak dokonale dokáže vypočítat její společné zájmy! 😉

    Teď ale k věci. Samozřejmě že máte se svým výčtem v zásadě pravdu; jenže – my musíme v prvé řadě od sebe odlišit dvě věci, které napohled zní zcela stejně, a přesto znamenají něco jiného.

    „Společný zájem kapitalistů“ je totiž něco jiného, nežli „třídní zájem kapitalistů“.

    „Třídní zájem kapitalistů“ – ten se týká především jejich třídního panství (a v tomto smyslu zde byla také celá záležitost otevřena, neboť Chomsky tvrdí že kapitalisté – jakožto třída – ovlivňují rozhodování parlamentů, čili vrcholných politických orgánů).

    Já jsem zrovna dnes na Deníku Referendum podal definici toho, co je to vůbec „třída“ v daném smyslu; o tuto definici doplním ještě i kapitolu o „vykořisťování“ mé série článků o Marxovi.

    V čem je konkrétně ten rozdíl? – Společným zájmem kapitalistů samozřejmě je například Vámi uvedené „nezkracování pracovní doby“. Ale – je proto to možno označit za „třídní zájem“?… Jistě, zkrácením pracovní doby se bezprostředně sníží zisk jednotlivých kapitalistů; ale že by tím byla nějak ohrožena třída kapitalistů jako taková? – Za prvé, ta tyto zvýšené náklady nakonec stejně přenese na koncového spotřebitele. A za druhé: jakékoli zkrácení pracovní doby se pravidelně projeví v tom, že se lidé budou o to více věnovat svým osobním zálibám, ale to v naprosté většině případů neznamená nic jiného, nežli zvýšenému konzumu. Takže kapitalistům tím stoupne odbyt, a tedy i zisk, což bude do nemalé míry kompenzovat jejich ztráty.

    Anebo zvýšená privatizace (státního či veřejného majetku): ano, i ta je v zájmu jednotlivých kapitalistů; ale kapitalisté jako třída nejsou závislí od toho, jestli je míra privatizace o něco vyšší či nižší. V každém případě je tu – a to objektivně – dána určitá hranice, za kterou privatizaci nelze provádět, protože to jde na úkor efektivity. (Klasický příklad je poválečné Rakousko, kde napřed byl podíl státního sektoru přes 50 procent!); ale postupem let stále více klesal, právě z uvedených důvodů.

    Je nutno si uvědomit: mnohé požadavky kapitalistů jsou fakticky identické se zcela přirozenými a oprávněnými požadavky zdravé (tržní) ekonomiky! Kapitalisté tedy nijak nemusejí „nutit“ parlamenty k tomu aby tyto přijímaly zákony které by nějak cíleně zvýhodňovaly kapitál; velmi často strana kapitálu může prostě poukázat: když přijmete takové a takové zákony v neprospěch kapitálu, bude to mít takové a takové negativní důsledky pro národní ekonomiku! Jinak řečeno: dokud se pohybujeme v rámci klasické tržní ekonomiky, pak – nedá se nic dělat – zájmy kapitálu se do značné míry kryjí se zájmy národní ekonomiky, a tedy se zájmy celé společnosti!

    Právě tohle dává straně kapitálu (respektive třídě kapitalistů) natolik silné postavení: ne snad že by vykonávala přímou politickou (třídní) moc, ale sama tržní ekonomika produkuje jak kapitalismus, tak i samotnou třídu kapitalistů, ovšem s privilegovaným postavením strany kapitálu.

    Ještě jednou tedy: třída kapitalistů vlastně vůbec (většinou) nemusí prosazovat své vlastní třídní zájmy; naprosto jí postačí když poukáže na zájmy samotné (volnotržní) ekonomiky.

  74. Upozornění pro účastníky: rozhodl jsem se pokusit přetrvávající problémy s přihlašováním vyřešit přechodem k jinému poskytovateli služeb. Nejen doména, ale celý náš web by se tedy měl takto přesunout. Adresa zůstává stejná, ale v době transferu celé databáze našeho webu by mohlo dojít k krátkodobému výpadku.

  75. Aktuální zpráva: náš web byl definitivně přesunut k novému poskytovateli.

    Ovšem při mém prvním pokusu o přihlášení po tomto přesunu mi byl zablokován přístup; s tím že je přístup možný jenom z českých nebo slovenských serverů. Teď už zase všechno funguje normálně; ale kdyby přece jenom někdo kdo se připojuje ze zahraničí (týkalo by se to zřejmě především pana Petraska) měl potíže s připojením, dejte mi prosím vědět.

    Jinak: vlastním účelem této změny bylo odstranění dosavadních problémů s přihlašováním; pokud by tedy někdo tyto problémy měl nadále, prosil bych o zprávu.

  76. Technická poznámka: jak se zdá, tak se změna poskytovatele pro náš web opravdu vyplatila. Alespoň já jsem od chvíle změny už ani jedinkrát neměl potíže s přihlašováním; které jsem měl předtím prakticky každý den.

    Takže alespoň jedna dobrá zpráva v těchto dnech…

    A ostatně tento nový provozovatel má mnohem lepší zabezpečení, uchovává bezpečnostní kopie našeho webu celých 30 dní (ten dosavadní jenom 1 den); takže v případě nějakých potíží je daleko větší možnost obnovit náš web z těchto záloh.

  77. JAK DÁL?

    Po dlouhé době musím napsat určité oznámení na Nástěnce, z aktuálního popudu.

    Náš web „Humanistické dialogy“ existuje už nějakého dva a půl roku. Podle mého soudu tento podnik, tento experiment stál za to; stojí za námi nemalé dílo, jak naše vlastní texty, tak ale i především nespočetné diskuse, mnohdy na velmi zásadní a závažná témata, jaké by takto bylo možno vést sotva někde jinde.

    V poslední době mě ale dostihly určité signály, že v okruhu účastníků dochází k určitým projevům přetížení; že by snad bylo nejlepší dopřát si od zdejších hovorů a diskusí určitou pauzu.

    Zcela upřímně řečeno: i já už pociťuji určité znaky únavy. Je to dáno asi do značné míry tím, že v oněch intenzivních diskusích v minulosti jsme probrali, vyčerpávajícím (v obojím smyslu) způsobem prodiskutovali víceméně všechna témata našeho zájmu. Pak je opravdu dost obtížné dokázat znovu a znovu shledávat dostatečnou inspiraci pro to, jedno a to samé téma otevírat už po sto padesáté.

    Navíc – na tomto pocitu určitého přetížení zřejmě nesu nemalou vinu (dá-li se to tak nazvat) já sám; jakožto zakladatel a správce tohoto webu jsem cítil určitou povinnost udržovat ho v chodu, takže jsem sem vkládal nová a nová témata k diskusi, což pak v konečném efektu mohlo skutečně vést k určitému pocitu přesycení.

    Takže tedy – co teď? Dopřát si onu zmíněnou pauzu? Jenže – jakým způsobem? Třeba společnou povinnou „závodní dovolenou“ po dobu jednoho měsíce? A co když se mezitím vynoří nějaká mimořádně závažná témata, která bychom potřebovali prohovořit právě v našem vlastním kruhu? To by bylo asi dost obtížně praktikovatelné.

    Proto bych v daném ohledu doporučoval jednu věc: prostě se dohodněme, že si navzájem nebudeme činit intelektuální násilí. To jest: kdo má nějaké zajímavé téma, nějakou novou myšlenku, může ji sem samozřejmě kdykoli vložit; ale pro nikoho není dána žádná povinnost na to (hned) reagovat. – Takováto povinnost zde samozřejmě oficiálně neexistovala nikdy; ale možná že se přece jenom vytvořila určitá kultura vzájemného dialogu, kdy se tak nějak očekávalo že se na zveřejněné podněty bude vzápětí reagovat, odpovídat.

    Opakuji proto: dopřejme si do budoucna více osobní volnosti. Kdo má čas a chuť, může kdykoli vstoupit do diskuse, ale jenom a pouze tehdy. Byl jsem svého času správcem jednoho fóra, kde se třeba celé týdny nekonala žádná diskuse; až už jsem myslel že celé fórum je už mrtvé, že už se neobnoví. Ale – poté postačila jedna jediná inspirativní myšlenka, a diskuse náhle zase vzplanula s takovou intenzitou, jako by k jejímu přerušení nikdy nedošlo.

    Závěrem tedy ještě jednou: popusťme si trochu otěže ve vzájemných diskusích, určitě to nebude ke škodě věci. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *