Eva Hájková
POLNÍ TRÁVA
Tráva prožívá jarní obrození
Velké obrození trávy
Zelená bylina v zimě jako by nebyla
Suché loňské listy padly za oběť mrazu
A brzy se obrátí v prach
(Život něco stojí)
Zatímco tiše hynou,
už týmiž drny prorážejí
nové zelené čepele,
obnažené a hladové po slunci
Polní tráva vyrůstá
do nové slávy
A co my lidé?
Hladíme trávu očima
Dotýkáme se jí dlaněmi
Akumulujeme sluneční světlo
Přemáháme nemoci a únavu,
kterou pociťujeme ve všech tkáních
S nadějí vyhlížíme jarní rovnodennost
a lepší časy
HVĚZDNATÁ NOC
Nastal večer
Tiše sedím
Noc už ke mně pluje tichem
Oknem vstoupí do domu
Březnový vzduch voní chladem
Pozorně naslouchám bezvětří
Jak krásná je ta noc!
Jak prozářená světlem měsíce!
Nemohu odtrhnout oči
od souhvězdí za oknem
Cítím s nebem i se zemí
a vyznávám to slovy,
která nikdo z lidí neslyší
Možná je slyší nebe i země,
ale neodpovídají
Jen hvězdy sem tam mrknou z výšin
nad hlubokou propastí světa,
v jehož rozvalinách žijeme
KOŠÍČEK
Starý šicí košíček z proutí
Uvnitř potažený hedvábím
Které už ztratilo barvu
A taky bylo trochu ušpiněné
Víko zevnitř vypolštářované
Propíchané jehlami a špendlíky
Nedovíralo
Na dně košíčku pestrá směs utržených knoflíků
Malých i velkých, bílých i barevných, kostěných, dřevěných, perleťových
Patentek, sponek a přezek
A všeho, co se někdy mohlo hodit
Nechyběly nůžky a náprstek
Prádlová guma
Cívky s nitěmi (černou i bílou)
A všechno to bylo trochu v nepořádku
Protože se v tom každou chvíli někdo hrabal
Když potřeboval něco přišít
Nebo spíchnout
Ta hrdost, že už si umím
Přistavit židli
Sundat košíček
Navléknout nit do jehly
Udělat uzel
A přišít knoflík