Labyrint myšlenek

Eva Hájková

LABYRINT MYŠLENEK

Myšlenky se zbláznily

Zabloudily do lesa

plného jehličnatých výčitek

a strachů

a zapomněly za sebou trousit

oblázky návratu

V temnotě lesa ježibaba

vlezlá jak magnet

už přikládá do ohně

trápení

Až je chytí

budou marně lomcovat

dveřmi chýše

A přece

hořkým perníkem žalu

si prokoušou cestičku

k naději bez břehů

kde uslyší šumět

klidné vlny duše

SRPNOVÉ RÁNO

Obloha se zatáhla

na rozhraní noci a dne

Po úmorném vedru

včerejška

možná přijde déšť

V noci se zablýsklo

a zahřmělo

Vzduch se nehýbe

Vítr ještě spí

Za rozbřesku vylétnou vlaštovky

z hnízd pod střechou

Už jen pár dní zbývá

do loučení s létem