Eva Hájková
LABYRINT MYŠLENEK
Myšlenky se zbláznily
Zabloudily do lesa
plného jehličnatých výčitek
a strachů
a zapomněly za sebou trousit
oblázky návratu
V temnotě lesa ježibaba
vlezlá jak magnet
už přikládá do ohně
trápení
Až je chytí
budou marně lomcovat
dveřmi chýše
A přece
hořkým perníkem žalu
si prokoušou cestičku
k naději bez břehů
kde uslyší šumět
klidné vlny duše
SRPNOVÉ RÁNO
Obloha se zatáhla
na rozhraní noci a dne
Po úmorném vedru
včerejška
možná přijde déšť
V noci se zablýsklo
a zahřmělo
Vzduch se nehýbe
Vítr ještě spí
Za rozbřesku vylétnou vlaštovky
z hnízd pod střechou
Už jen pár dní zbývá
do loučení s létem