Eva Hájková
SLOVO KE ČTENÁŘŮM
Čtenáři těchto veršů
řeknu ti jediné
Nesuď je příliš přísně
Nebyly laciné
Kus života mě stály
Trápení na duši
Jak hluboko jsem sáhla
to nikdo netuší
Své role nevzdala jsem
když jsem je tvořila
Však nikdo nepochopí
co já jsem prožila
KDYŽ SE MÚZA VZDALUJE…
Kdepak je poezie
když nad sporákem
nebo nad dřezem
unáší mě proud všedních dnů
do stojatých vod nežití?
Tu náhle duše zaklepe
a dá o sobě vědět
jemně a naléhavě
Myšlenky leťte vzhůru
a vyproste tam pro duši
kousek čerstvého nebe
pro inspiraci
A pošlete ho dolů po větru
svěžím a chladivém