Eva Hájková
ODKVETLÁ PAMPELIŠKA
Pampeliško, tvé zlaté vlasy
v stříbro se přes noc změnily.
Nadešel konec tvojí krásy.
Už nezajímáš motýly.
Tvůj závoj z lehounkého chmýří
zítra ti vítr rozčepýří
a po lukách ho rozptýlí.
POMNĚNKA V PAMÁTNÍKU
Pomněnko modrá, myslím na památník,
který jsem kdysi měla.
Kde asi skončil? Prohledávám šatník.
Zavzpomínat bych chtěla.
Už je to dávno, co jsme malovali
barvami nebo tuší,
na bílé listy přání lásky psali
svým spřáteleným duším.
Pomněnko křehká, trochu starodávná,
ty pro mne nejsi veteš.
Pomněnko něžná, znám tě od pradávna.
V mém srdci stále kveteš.
SEDMIKRÁSKA CHUDOBKA
Sedmikrásko, podle jména
měla bys jak krásná žena
okouzlovat okolí.
Ale tys jak Popelka –
– nenápadná, nevelká,
nenáročná, obyčejná,
v létě, v zimě stále stejná,
k nalezení kdekoli.
Chudobkou tě nazvali,
kdo se v tobě zklamali.
Kde je těch tvých sedm krás?
Sedmikrásko, klameš nás!
ŠEŘÍK
Melancholické jaro
když přihořívá k létu
zahrady přetékají
záplavou vonných květů
A cestou do polí
až hlava zabolí
z šeříků fialových
bílých či purpurových
Celý kraj se jim koří
krasavcům z Černomoří
BABIČČINY MUŠKÁTY
Čím v létě okna rozkvétají
červeně růžově i bíle?
S kým babičky si povídají
když ráno dveře otvírají
a nikdo nejde okolo?
S kým tráví dlouhé chvíle?
Za okny sluní se peřiny
na oprýskaných rámech
A taky květináče
V nich kvetou krásné květiny
Laská je ruka od hlíny
a rosa na ně pláče
Až stanu se starou babičkou
(a to už bude brzy)
taky si zasadím muškáty
abych si měla s kým povídat
Budu stát u okna s konvičkou
a neudržím slzy
TULIPÁN
Tulipáne, prý nevoníš
Patrně je to vada
(aspoň se to dřív říkalo)
Mně to tak nepřipadá
Od dětství tě mám ráda
O to víc barev a odstínů
dali ti šlechtitelé
Jaro by mohlo být bez tebe
však nebylo by celé
Vím, nerad rosteš ve stínu
tvá blizna v pestré korunce
dívá se ráda do slunce
a navečer se schová
V zimě si pospíš v cibulce
Na jaře vykveteš znova
PŘED BEZEM KLEKNI
Tajemný keř
v zeleném lese
bílý květ nese
A hořce vonící
v čajové konvici
nemoci léčí
Šetrnou péčí
navrací zdraví
Něco ti schází?
Bylinám věř!
Kašle tě zbaví
Horečku srazí
KAŠTAN
Kaštan je stromem podzimu
Když kraj se chystá na zimu
pichlavé plody pukají
a kaštany z nich padají
Spí mezi listím v chladném ránu
hlaďounké jako z porcelánu
V květnu se celý rozzáří
až princeznu nám připomíná
se závojíčkem na tváři
Z krajek je bílá krinolína
rudě a zlatě tečkovaná
paprsky slunce protkávaná
BŘÍZA
Břízo v kabátku z bílé kůry
tmavými stíny žíhaném
pod kterým ukrýváš svou sladkou mízu
z kořenů životadárně proudící
Jsi jako zebra mezi stromy
Ty dcero lesů smíšených
sestřičko dubů borovic a smrků
Kde vlastně nerosteš?
Vzpažené větve k nebi vztahuješ
když ve větrném tanci pozvedáš
svůj jemně zelenavý závoj listí
Lehounkou sítí svého stínu
dopřáváš trávě slunce
VRBA
Za vesnicí u potoka
co se k lesu stáčí
stojí vrba křivoboká
ve vodě se smáčí
Hrbí se jak stařenka
co zná staré časy
Pohazuje ve větru
zelenými vlasy
Za měsíčných nocí
vábí nás svou mocí
Když někoho tajemství
na jazyku svrbí
pošeptá ho do nitra
vykotlané vrby
VÍTR A STROMY
Tančily stromy
vítr jim hrál
zeleným listím
zachvíval
Tleskaly stromy
vítr se smál
píšťalky jara
rozfoukal
Šeptaly stromy
a vítr vál
když dveře létu
otvíral
Mlčely stromy
když vítr spal
nad tichým lesem
měsíc stál
