Eva Hájková
LABYRINT MYŠLENEK
Myšlenky se zbláznily
Zabloudily do lesa
plného jehličnatých výčitek
a strachů
a zapomněly za sebou trousit
oblázky návratu
V temnotě lesa ježibaba
vlezlá jak magnet
už přikládá do ohně
trápení
Až je chytí
budou marně lomcovat
dveřmi chýše
A přece
hořkým perníkem žalu
si prokoušou cestičku
k naději bez břehů
kde uslyší šumět
klidné vlny duše
SRPNOVÉ RÁNO
Obloha se zatáhla
na rozhraní noci a dne
Po úmorném vedru
včerejška
možná přijde déšť
V noci se zablýsklo
a zahřmělo
Vzduch se nehýbe
Vítr ještě spí
Za rozbřesku vylétnou vlaštovky
z hnízd pod střechou
Už jen pár dní zbývá
do loučení s létem
Labyrint myšlenek – má to snad nějakou spojitost s Komenského „Labyrintem světa“, paní Hájková? – V každém případě mě tato básnička zaujala hned na první pohled, respektive na první přečtení.
Zbloudilé myšlenky, které za sebou zapomněly trousit oblázky návratu – velmi poetický příměr, i když jeho obsah je nepříliš povzbudivý. Ovšem, nakonec přece jenom čeká „naděje bez břehů“ a „klidné vlny duše“…
Možná. Labyrint býval často symbolem místa, které není k žití. Nebo přímo podsvětí či pekla. Na jedné starověké hrobce prý je obrázek labyrintu s nápisem: Ten, kdo je zde zavřený, ztrácí život.
Zároveň je to místo, kde bývají lidé mateni. Dostat se z něj vyžaduje důvtip a trpělivost.
Ano, nečekaně opravdově výstižná „pohádka“. Slovo po slově přesná, nesmlouvavě varující… S právě jen tou úzkou puklinou naděje, kterou dává schopnost přestat „být“ myšlenkami.
Mimochodem, paní Hájková, dostal jsem zprávu od mého bratra že pro tentokrát přece jenom nepřijede. Takže Vaše nová sbírka básní se ke mně dostane až někdy později.
Ještě k labyrintu: zajímavé je, že dnes je labyrint daleko spíše chápán jako místo zábavy, oddychu. Jestliže člověk minulosti tedy trpěl strachem, či přímo hrůzou z toho, že se ztratí sobě samému, dnešní člověk jako by spíše ve spletitých cestách labyrintu nacházel příjemné osvobození od nalinkovaných, mechanických cest, do kterých jeho život vměstnává jak technická civilizace, tak profesní život pod diktátem kapitálu.
No ano. Labyrint (bludiště) lze pojmout i jako zábavu. Existují různé pouťové atrakce, popřípadě zahradní labyrinty z živého plotu. Bludiště prý může působit i pozitivně, jak píšou v knize Labyrint a bojovník. Ti, kdo si prošli labyrintem, vypovídají o množství blahodárných účinků. Labyrint prohlubuje vědomí sebe sama, uvolňuje tvůrčí schopnosti a uklidňuje mysl.
Dokonce může být součástí léčby některých pacientů. Účelem je, aby se setkali tváří v tvář se sebou samými a dokázali čelit tomu, co brání procesu jejich uzdravování. Procházka bludištěm prý uklidňuje duši a nastoluje rovnováhu v mozku. Labyrint, když je symetrický, dokonce připomíná příčný řez mozkem.
Kdosi dokonce tvrdil, že kruhové bludiště má léčivé vlastnosti, protože posiluje pocit jednoty a společenství; okraje labyrintu stanovují hranice lidskému chování, podobně jako zdi klášterní komunity; komplikovaná cesta nutí k soustředění; a střed dosažený po velké námaze, pomůže člověku „vycentrovat“ svou osobnost a ocitnout se blíže Bohu.
Vše může být ambivalentní.
Co se týče sbírky – nevadí, pane Poláčku. Však už jste všechny básničky četl. A já jsem stejně měla v plánu poslat je ještě jednomu člověku, tak jsem to udělala při jedné návštěvě pošty.
Paní Hájková, svým líčením pozitivních vlastností a účinků labyrintu jste ve mně úplně vzbudila touhu si nějakým takovým bludištěm udělat procházku. 😉 Bohužel nevím o žádném v blízkosti; to poslední bludiště ve kterém jsem kdy byl bylo to s křivými zrcadly v petřínské rozhledně – a to je asi sotva způsobilé „uklidnit mysl“.
Teď jsou v módě různá kukuřičná bludiště, pane Poláčku. Jistě nějaké poblíž vás bude. Ale to je spíš zábava pro děti. Stejně jako bludiště v hádankářských časopisech.
V našem okrese vím o jednom křesťanském bludišti.
https://www.google.com/search?q=B%C4%9Bl%C3%A1Labyrint&oq=B%C4%9Bl%C3%A1Labyrint+&gs_lcrp=EgZjaHJvbWUyBggAEEUYOTIKCAEQABgIGA0YHtIBCTEzOTcyajBqN6gCALACAA&client=tablet-android-lenovo-rvo3&sourceid=chrome-mobile&ie=UTF-8&chrome_dse_attribution=1#vhid=sl4BuUm53SkmdM:&vssid=l
Ale to je spíš symbol.
V každém případě, v knížce jsem našla ještě větu, že vítězství nad labxrintem není spásou pro duši, ale jen pro ego.
Pardon. Patří tam ypsilon.