Sousedské setkání

Eva Hájková

SOUSEDSKÉ SETKÁNÍ

Má sousedka

je jako já

Taky musí vařit

a proto mi přinesla recept

na okurkové čatní

Má sousedka

je jako já

Taky ji něco bolí

až někdy v noci nemůže spát

a její okno svítí do tmy

jak lampa naděje

Vede k ní cestička

brankou v plotě

kudy nikdo cizí nechodí

Je tak blízko

Jenom pár kroků

přes zahradu

A já jí neumím pomoct

v té její bolesti

Jen občas v zahradě

vyslechnu

její slova

MYŠLENKY

Četly si spolu

o jednom léčiteli

který žil pro druhé

Úžasný člověk –

řekla první

a myslela si v duchu:

Proč tu dnes není

pro mne?

Vždyť já tolik trpím!

Úžasný člověk –

řekla si druhá v duchu

Proč nejsem jako on?

Ale nahlas neřekla nic

Čí myšlenka byla pravdivější

to ví jen Bůh

A jenom On

to může posoudit

PROCHÁZKA PO DEŠTI

Po krátkém dešti

lesknou se mokré chodníky

Slunce už zase oslňuje

K večeru si spolu vyjdeme ven

ty a já

ruku v ruce

V ulici před návsí

potkáme jiřičky

Je jich tu celé hejno

a živě spolu švitoří

O kousek dál

hejno povykujících vrabců

vylétlo k obloze

a zase svorně slétlo na zem

Schovávají se v loubinci

kterým až po střechu obrůstá

západní zeď staré stodoly

zalitá sluncem

Někde vysoko v oblacích

slyšíme hukot letadla

Psi štěkají za ploty

a večerní zvon hlaholí

z kostelní věže

3 komentáře u „Sousedské setkání“

  1. K ilustračnímu obrázku: ten se jmenuje „Duha v horách po dešti“, vlastně jsem ho mínil jako doprovod k třetí básničce, to jest napřed jsem měl vyhlédnutou jednu fotografii s jakousi silnicí, mokrou a šedivou po právě skončeném dešti, ale pak mi pohled padl na tento obrázek, který sice nezobrazuje tak zřetelně krajinu po dešti, ale svou okouzlující duhou jako by nějak souzněl i s tématem prvních dvou básniček, tedy s léčitelstvím. Které samozřejmě vždy obsahuje nějaký magický, tedy „kouzelný“ prvek.

  2. K obsahu básniček samotných, především těch prvních dvou – tady je sotva možné k nim něco dodat, vše je vyřčeno už v nich samých.

    Já si při těchto nemocech stáří vždy musím vzpomenout na herečku Stellu Zázvorkovou, ta svého času v televizi řekla, že když takhle ve stáří přijde nějaký problém, nějaká bolest, tak že člověk napřed doufá že to časem pomine; ale že v tomto věku – na rozdíl od mládí – už k vyléčení nedochází, a bolest zůstane.

    K čemuž pak ještě přidala: „A právě v tom je stáří tak kruté.“

    Nedá se nic dělat, ale my „dříve narození“ se už asi musíme smířit s tím že některých neduhů, problémů a bolestí se už nezbavíme.

    Leda – ledaže bychom měli kontakt na nějakého opravdu dobrého léčitele.

  3. …nebo nebrali jako automatickou samozřejmost zachování všeobecné dostupnosti aspoň částečné dopomoci financované solidárním zdravotním pojištěním 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *