Vnitřní květina

Eva Hájková



VNITŘNÍ KVĚTINA


V mém nitru rozkvétá

divoká květina

Vyrůstá ze srdce

k nebi se upíná

V mém nitru vyvěrá

studánka chladivá

Vodou se napájí

květina žíznivá

Kořínek v srdci má

korunku u nebe

Máš-li chuť přivoň si

vykvetla pro tebe



LIPOVÁ ALEJ


Půjdu lipovou alejí

se srdcem plným nadějí

a v duši žhavé léto

Polední větřík rozvoněl

žlutavé květy plné včel

Vždyť lípy právě kvetou

Poledne v dálce vyzvání

A možná za chvíli

uslyším píseň skřivaní

nad lány obilí

Já jsem ta cesta do polí

po které projde kdokoli

v alejích lipových

Když hroudu bota rozdrolí

někdy to cestu zabolí

než zasype ji sníh

Jeden komentář u “Vnitřní květina”

  1. „Divoká květina
    k nebi se upíná…“

    Nepodařilo se mi najít žádný obrázek přírodní květiny, který by dokázal přesvědčivě vyjádřit tento básnický obrat. Nakonec jsem tedy sáhl po „pouhé“ skice; ta sice neukazuje explicitně k nebi, nicméně alespoň mně se zdá, že je v jejím uměleckém ztvárnění přítomno jakési vnitřní pnutí, hybnost, přesahování sebe sama, své pouze bezprostřední předmětné existence. Takže je to nakonec právě tato „umělá“ skica, která se mně zdá se všeho nejlépe vystihovat vlastní smysl básně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.