Díky za krásné léto


Eva Hájková



Navzdory tomu, co se s dnešním světem děje, navzdory zprávám o různých pohromách a hrozbách, navzdory obavám z budoucnosti, které dnes trápí mnoho lidí, jsem vděčná za letošní krásné léto! Červenec nebyl ani příliš mokrý ani příliš suchý. Horké dny se střídaly s chladnějšími a občas se dostavil déšť, který nikdy netrval příliš dlouho. Ještě před třemi lety byla naše hluboká studna téměř vyschlá. Letos v ní šplouchá dostatek vody na zalévání záhonů. A i když se nám koncem června porouchalo čerpadlo, takže jsme vodu ze studny nemohli používat, zalévali jsme dešťovou. Nikdy jsme nezůstali dlouho nasuchu. Po vyčerpání zásob dešťovky pokaždé včas zapršelo a nádrže se znovu doplnily.

Díky za zahradu, která nám po většinu roku působí radost. Na jaře krásou kvetoucích stromů, v létě jejich chladivým stínem, na podzim bohatou úrodou jablek, z níž velkou část rozdáme sousedům a známým. Občas se člověk při práci na zahradě zapotí, ale dokud nám budou stačit síly, dotud ji budeme obhospodařovat.

Díky za okolní krajinu s lány zralého obilí a s lesem na obzoru, za vlčí máky, za polní cesty lemované stromy a keři, na kterých lze občas zahlédnout zajíce nebo srnku.

Díky za klidné bydlení na venkově i za blízké město, ve kterém jsme prožili třiadvacet šťastných let a ve kterém vyrostly naše děti. I teď se tam ještě cítím doma. Nejraději ho mám právě v létě. Kdy jindy než v prázdninových měsících má člověk možnost, aby se v sandálech naboso prošel parkem, poseděl tam chvíli na lavičce pod košatými lípami nebo kaštany a jen tak pozoroval kolemjdoucí?

Díky za překypující fontány uprostřed městských sadů a náměstí, za šumění vody v kašnách, za rušné i klidné ulice plné starobylých, ale udržovaných domů, za věže, za sochy, za stromy v ulicích. Za řeku, která protéká městem, za kachničky koupající se poblíž mostů, za hejna ptáků kroužící vzduchem, vysoko nad horkem rozpálenou dlažbou i nad střechami. Za prodavače zmrzliny a kávy v parku. Za stánky přetékající různobarevným ovocem, zeleninou, květinami. Za pestré slunečníky v zahrádkách, kde si můžete v klidu vypít limonádu. Za tolik krásných, i když úplně obyčejných věcí.

Díky za to, že se léto každoročně opakuje. Desítky let, stovky let, tisíce let. I když každý z nás má těch let vyměřen jen určitý počet, je to, jako bychom v každém létě zažívali zároveň všechna léta, která kdy byla. A nemusíme kvůli tomu ani nikam daleko jezdit. Stačí jen dívat se okolo sebe, naslouchat, vnímat všemi smysly a radovat se z toho. Na chvíli zapomenout na všudypřítomné hrozby budoucnosti.

Díky za to, že i toto léto jednou skončí, aby mohl přijít zase jiný čas. Ale zatím je tady, tak si ho užívejme!

Jeden komentář u “Díky za krásné léto”

  1. Název článku mi spontánně připomněl jeden český film, s názvem „Díky za každé nové ráno“. Ovšem na tento film jsem se nevydržel dívat déle nežli několik minut, připadal mi naprosto stupidní, respektive kýčovitý.

    Díky za každé nové léto – no, v našem věku už asi ano. 😀

    Což mi zase připomnělo jednu písničku ve které se Petr Janda z Olympicu ptá: „Kolik mám ještě dní, než přijde poslední…“

    https://www.youtube.com/watch?v=awQk1OiNHkg

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.