Eva Hájková
JARNÍ RÁNO U OKNA DOKOŘÁN
Jaro proudí do domu
oknem dokořán
Ranní slunce pohladí
oprýskaný rám
Ruku na něj položí
dívka v košili
Její srdce zašeptá
Sbohem můj milý
JARNÍ RÁNO U OKNA DOKOŘÁN II.
Vidím sluneční paprsky
jemně prosvítat mladou zelení listí
Slyším zvony z dálky
a hlasy ptáků když pak zvony utichnou
Cítím směs vůní
z keřů kvetoucích v okolních zahradách
Vnímám chuť
jogurtu a džemu od snídaně
Cítím na kolenou
chlad proudící z otevřeného okna
Nové verše paní Hájkové, s jarní tematikou. Bohužel ještě stále nefunguje nahrávání externích obrázků; ani jsem v knihovně médií (odkud by bylo možno je nahrát) neobjevil nic příhodného. Pro tentokrát se tedy musíme obejít bez ilustrace.