Nástěnka

Namísto rubriky „Exodus“, která byla zřízena právě jenom pro přechod základní skupiny účastníků z diskusí na Deníku Referendum sem, tímto zřizuji obecně pojatou stránku „Nástěnka“. Která je určena pro běžné organizační či jiné otázky spojené s provozem těchto webových stránek. Většinou tedy asi pro zprávy administrátora účastníkům; ale stejně tak zde mohou účastníci zadávat svá přání či návrhy. Rubrika „Exodus“ je tu uchována už jenom pro archivní účely (není jiná možnost ji archivovat jinde).

285 komentářů u „Nástěnka“

  1. NOVÝ VZHLED HD

    Takže tedy: dobrý a hezký den v Novém roce.

    Všem účastníkům „Humanistických dialogů“ je už na první pohled zřejmé a zjevné, že administrátor provedl celou řadu změn. Nová kombinace bleděmodrého pozadí a zeleného orámování se mi zdá být poněkud příjemnější pro oči nežli ta dosavadní. Nemalé problémy jsem měl ovšem s barvou dodatečných textů (oranžovo-hnědá); tady bylo velice obtížné najít a trefit ten jediný relativně vhodný barevný tón, aby text nešel příliš do barvy červené (která působí příliš nápadně), a přitom nebyl – na modrém pozadí – zase až příliš neviditelný. S výsledkem jsem proto také jenom relativně spokojen. Pokud byste někdo měl potíže s čtením tohoto textu (či jiné kritické připomínky k nové barevné šabloně), dejte mi vědět.

    Dále jsem deinstaloval (jsa veden snahou odstranit stávající potíže s přihlašováním) celou řadu plug-inů (dodatečných funkcí), jako především diskusní fóra, která stejně prakticky nikdo nepoužíval. V důsledku toho pak vzniklo volné místo pro to, aby mohl být rozšířen ukazatel nejnovějších komentářů.

    Mimochodem: při té příležitosti jsem zjistil, že mám zabudovaný jeden plug-in jehož existenci jsem už dávno zapomněl: totiž právě takový, který umožňuje nezdařené aktualizace plug-inů vrátit zpět k předchozí verzi. – A já mám podezření že to byla právě jedna z těchto aktualizací, která způsobuje současné problémy. V tuto chvíli si ovšem ještě nejsem definitivně jistý, jestli ty problémy ještě trvají, anebo nikoli. Nějaké problémy s přihlašováním jsem měl, ale v každém případě se to zdá být lepší nežli předtím.

    Další velkou změnu k Novému roku nám přinesl sám hlavní program WordPress – který přišel s podstatně inovovanou aktualizací. Napřed to vypadalo že dosavadní systém je natolik pokažený, že tuto aktualizaci vůbec nebude možno provést; ale pak se to naštěstí podařilo, a zdá se že dokonce zmizela ta hlášení o poruchách, kterými dříve byly obdobné (ale jenom dílčí) aktualizace doprovázeny. Takže je docela možné, že touto aktualizací se tyto chyby odstranily. Předností této nové aktualizace programu WordPress má být rozšíření možností úpravy stránek. Což je tedy zpráva významná především pro administrátora. Budu se ale muset ještě podrobněji začíst do návodu, co všechno je možno s těmito novými možnostmi podniknout.

    Tolik tedy k (prozatím) provedeným úpravám. V každém případě se tyto úpravy obešly bez nějakých dalších technických problémů; a jak řečeno jsou vyhlídky že by celý systém mohl do budoucna pracovat stabilněji. Nějaké další úpravy v každém případě ještě udělám; především jak jsem avizoval ona zrušená (nepoužívaná) fóra nahradím zcela novou stránkou pro volnou diskusi o aktuálních tématech, která se věcně nehodí pod žádný jiný aktuálně diskutovaný text.

    Ještě jednou tedy pro všechny přítomné: vítejte v novém roce, technické okolnosti jsou příznivé, záleží tedy jenom na nás, abychom je využili pro společné úsilí o pěstování lidského ducha. 😉 Anebo jak říkal Sokrates, pro péči o duši…

  2. Takže paní Hájková tu už je přítomna; ano, změnili jsme barvu. 😉

  3. Nová zpráva: avizovaná stránka „Obecné diskuse“ byla vytvořena, a je tedy připravena k obecnému použití.

  4. Novou stránku „Obecné diskuse“ byla přejmenována na jednodušší „Forum“.

  5. Podle všeho se bohužel zdá, že problémy s přihlašováním trvají i nadále. Zkusil jsem teď ještě nějaké plug-iny vrátit k dřívější verzi; ale nedělám si moc nadějí že by to mohlo pomoci.

  6. Tak se zdá, že s těmi posledními úpravami se zase něco pokazilo. Při odesílání nových komentářů se objeví hlášení o chybě. Není to sice fatální, ale ruší to. Zkusím to zase vrátit do původního stavu.

  7. Dobře, podařilo se, už je to zase v (relativním) pořádku.

  8. ČLENĚNÍ STRÁNEK

    Další úprava: vzhledem k tomu že především na „Nástěnce“ je umístěno už tolik příspěvků že se stala hodně nepřehlednou (tj. bylo obtížné vyhledat nejnovější komentáře), byla zavedena změna (nám většinou známá z DR), že starší komentáře jsou skryté. Stránky jsou uzavírány vždy po 50 komentářích, a pak je započata stránka nová. Na starší komentáře je možno se dostat kliknutím na řádku „Starší komentáře“ dole pod tím posledním.

  9. Když použijete v internetovém prohlížeči funkci „najít na stránce“ – chcete třeba v textu diskuse vyhledat nějaké slovo, které víte, že tam někde bylo, ale už nevíte kde přesně (napadne vás nějaká myšlenka a chcete vyhledat, kde se o tom v diskusi mluvilo), rozdělení diskuse toto vyhledávání v textu poněkud komplikuje…

  10. Netýká se to ani tak té „nástěnky“ – tam ta diskuse není souvislá, takže rozčlenění je docela výhodné, mám ale na mysli spíše vyhledávání v textu diskusí pod články (diskuse pod články byly také rozčleněny).

  11. Mně nešlo hledat v diskusích ani předtím. Tedy, pokud jsem nevěděla, pod kterým článkem to určité slovo hledat.

  12. JAKÉ USPOŘÁDÁNÍ?

    Ano, já jsem pomocí prohlížeče mohl také najít prakticky jenom celé články, podle jejich názvů – ale ne konkrétní místa v diskusích. Ještě si to jednou vyzkouším, ale opravdu nemám pocit že by to bylo možné. – Takže pak už je celkem jedno, jestli člověk dané téma marně hledá na stránce jednolité, či na stránce dělené.

    Problém je tu navíc v tom, že ta potíž s velmi dlouhými diskusemi by se netýkala jenom této Nástěnky. Zřídil jsem i tu novou stránku „Forum“, která je určena pro obecné diskuse, pro všechna různá témata. To znamená: časem se zde také nahromadí celé stovky, a třeba i tisíce příspěvků. Pak by bylo technicky asi krajně obtížné scrolovat celou stránku až dolů, k aktuálním příspěvkům

    Ovšem: byla by tu ještě jedna možnost, jak celou záležitost vyřešit. Je totiž možné změnit nastavení i tak, že nejnovější komentáře jsou umístěné nikoli až zcela dole, nýbrž naopak úplně nahoře, hned pod samotným úvodním článkem.

    Já jsem tuto alternativu vyzkoušel hned na samotném začátku po zřízení této webové stránky; ale zdálo se mi to nějakým způsobem nepřirozené, snad proto že z DR jsme byli zvyklí na sled opačný. Ovšem – tehdy zde samozřejmě ještě nebylo zdaleka tolik komentářů; možná že tedy by tato alternativa nakonec přinesla více prospěchu nežli nevýhod.

    V zásadě tedy stojí na vybranou tři modely:

    1. ponechat stav jaký je teď – tedy se stránkami dělenými po padesáti příspěvcích, s nejnovějšími příspěvky dole

    2. vrátit se ke stavu dřívějšímu – nedělená stránka, s nejnovějšími příspěvky dole

    3. anebo ona zmíněná převrácená alternativa – nedělená stránka, ale s nejnovějšími příspěvky nahoře.

    (Samozřejmě v zásadě možná by byla i alternativa čtvrtá: dělená stránka a nejnovější komentáře nahoře. To by ale za daných okolností nedávalo přílišný smysl.)

    Protože se tato záležitost týká všech účastníků, prosil bych aby i oni k tomuto tématu vyjádřili svůj názor.

  13. Vyzkoušel jsem si teď znovu to vyhledávání; zadal jsem pojem „neoliberalismus“, a skutečně mi byly vyhledány čtyři cílové adresy, aniž by v názvech výchozích textů bylo obsaženo toto slovo. Ovšem: sice jsem ty články (a diskuse pod nimi) nepročítal dopodrobna, ale soudím že to slovo „neoliberalismus“ se vyskytovalo (také) v onom hlavním textu, ale nikoli v diskusích pod nimi. Jinak by totiž těch vyhledaných odkazů muselo být mnohem více.

    Jinak řečeno, pane Nusharte: záležitost dělení či nedělení diskusí nemá asi naprosto žádný vliv na to, jaké budou výsledky vyhledávání v diskusním oddílu.

  14. Neměl jsem na mysli hledání na internetu, myslím hledání přímo v textu (v textu zvoleného článku + diskuse pod ním). Pokud je diskuse rozdělena a chcete najít nějakou myšlenku (o které víte, že tam někde je, ale nevíte přesně kde), hledáte ji podle zvoleného klíčového slova, fráze ap., ale musíte samozřejmě ten rozdělený text (s pomocí té obvyklé funkce interneto prohlížeče „Najít na stránce“) prohledat tolikrát, na kolik dílů je text rozdělený.

    Pokud je ale zase diskuse velmi dlouhá, je samozřejmě trochu nepraktické a chvíli to trvá, než to všechno pošoupnete až dolů na konec. Z těch nabízených modelů bych tedy byl pro dvojku nebo trojku, scrolování v diskusi pod článkem mi ani tak nevadí, když to ale bude rozdělené, také se přizpůsobím.

  15. Když si v prohlížeči kliknete na „Najít na stránce“ (nebo něco podobného – podle typu internetového prohlížeče) a napíšete sled písmen, slovo, frázi…, hledané slovo nebo fráze se v textu stránky barevně zvýrazní a v té „roletce“ napravo se také objeví barevné čárky, které vyznačují, kde se ta nalezená slova v textu stránky nacházejí. Když je tam to slovo například třicetkrát, napíše se tam zlomek například 2/30, to znamená, že jste právě na druhém slově z těch nalezených třiceti a to druhé slovo a ta druhá čárka v roletce bude například barvy oranžové, zatímco těch ostatních 29 bude například žlutých, takže budete vědět, že například „liberalis…“ je v textu článku i diskuse třicetkrát a snadno najdete těch třicet míst, kde se o liberalismu či o něčem liberalistickém mluví.

  16. Ano, pane Nusharte, už chápu – v mém internetovém prohlížeči ale taková funkce není, proto kolem toho vznikly ty zmatky, nevěděl jsem vůbec o co jde.

    Tato funkce se ale zdá být dost užitečná, podívám se jestli bych si ji mohl dodatečně implantovat.

    Ještě počkám jak se k dané záležitosti vyjádří ostatní účastníci; ale leccos opravdu ukazuje směrem na alternativu č. 3 – tedy na nedělenou stránku s novými příspěvky nahoře. V každém případě je možno to vyzkoušet.

  17. Tak už jsem tu funkci objevil, ale je tu u mě nějaká podivnost: standardně se tato funkce aktivuje kombinací Strg + F; jenže u mě to tak vůbec nefungovalo. Až po dlouhém hledání a zkoušení jsem čirou náhodou objevil, že na mé klávesnici musím použít kombinaci „Strg + G“ – a pak se to okénko objeví! Opravdu nechápu, proč výrobce mé klávesnice neměl nic lepšího na práci než si vymýšlet nějaké zcela nové cesty.

    Nicméně tato funkce je opravdu velmi užitečná, díky za tip pane Nusharte. 🙂

  18. Z prohlížeče „Chrome“, „Flashfox“, „Free Adblocker“ nebo „Opera Mini“ (všechno ve verzi pro smartphony – u verze pro počítače teď zrovna nevím) je ta vyhledávací funkce snadno přístupná přes ty „tři tečky“ v pravém horním rohu – kliknete na tři tečky a potom na „Najít na stránce“ – objeví se to vyhledávací okénko, kam zapíšete hledaný výraz…

  19. Také k vyhledávání používám tři tečky. Nebo CTRL+F.
    Ale levá klávesa CTRL mi pořád vyskakuje. Mám starý počítač.

  20. Bohužel, v mém prohlížeči Opera (normální, pro PC) žádné takové „tři tečky“ nejsou. V návodu Opery stojí, že pro vyvolání oné funkce slouží kombinace kláves Ctrl + F; jenže jak řečeno v mém případě je tomu jinak, musím použít kombinaci Ctrl + G, jak jsem čistě náhodně zjistil.

  21. Nicméně se mi zdá, že po posledních zásazích do systému se problémy s přihlašováním přece jenom o dost zmírnily, alespoň u mě. Pořád ale trvají problémy s myší, na povely pravou myší reaguje až s velkým zpožděním. Ale nejsem si jistý jestli to není vina samotné myši. Respektive chyba v mém vlastním počítači.

  22. ŘAZENÍ KOMENTÁŘŮ

    Vyzkoušel jsem tu (třetí) variantu, tedy že všechny komentáře pod jedním článkem jsou na společné stránce (což by usnadňovalo hledání), ale že nejnovější komentáře budou nahoře – takže by nebylo zapotřebí vždy znovu a znovu scrolovat velice dlouhou stránku až úplně dolů.

    Bohužel, ukázala se zásadní nevýhoda tohoto řešení: pole pro psaní komentářů zůstává ovšem dole. To pak ale znamená, že když se odpovídá na některý z nejnovějších komentářů, pak se musí často znovu a znovu scrolovat přes celou stránku nahoru a dolů, aby bylo možno nahlédnout o čem píše původní komentář, a poté psát odpověď na něj. Zkrátka: takovéto řešení by bylo (obzvláště u extrémně dlouhých seznamů komentářů) krajně problematické a čas beroucí.

    Vrátil jsem tedy vše zpět do toho stavu, že nejnovější komentáře jsou dole a délka jedné stránky je omezená; vůči panu Nushartovi jsem ale udělal ten kompromis, že nyní je délka jedné stránky omezena ne na 50, nýbrž na 100 komentářů. To znamená že k těm případům kdy vůbec bude vytvořena více než jedna stránka bude docházet pouze výjimečně (tak rozsáhlých diskusí nad 100 komentářů je opravdu jen velmi málo); a za druhé i když k tomu dojde, tak hledání v nich bude podstatně jednodušší než u stránek s kapacitou 50 stránek. (V praxi asi sotva dojde k tomu že by nějaká diskuse měla více nežli dvě stránky.)

  23. Selbstbegnadigung – jen tak narychlo část čerstvého sloupku Assheuera k duchudoby:
    Trump ist ein Immobilientycoon, er ist, wenn es das gibt, das geborene Denken, Fühlen und Trachten des Geldes. Geld hasst Hindernisse. Es will Macht, weil es fließen und expandieren will, und alles, was sich seiner Souveränität in den Weg stellt, scheint illegitim. Trump ist der schamlose Körper des Geldes, unzählige Male hat er seine Geisteshaltung offenbart, und nicht einmal das Recht hat das Recht, sich ihm entgegenzustellen. Und wird die Macht schuldig, begnadigt sie sich selbst.

    Die historische Fatalität einer solchen Selbstbegnadigung bestünde darin, dass Trump einem hässlichen Verdacht neue Nahrung gäbe: Die USA und damit der gesamte Westen lügen, wenn sie sich gegenüber anderen Nationen auf das Recht berufen. In Trump, so hieße dies, erscheint die Wahrheit des Westens. Er missbraucht das Recht und wiederholt seine religiösen Ursprünge als atheistische Farce – der US-Präsident spielt Gott und ermächtigt sich selbst. Im Kapitalismus als Religion verwandelt sich das Geld in den irdischen Gott. Thomas Assheuer

  24. To je sice hezké a zajímavé, pane Petrasku – ale tématicky to patří daleko spíše do nové rubriky „Forum“, nežli sem. Takže já to s dovolením přesunu tam.

  25. Při dané příležitosti: zase jsem poněkud změnil barvy, původní béžová jako druhá textová barva měla nějaký podivný odstín (a nebylo možné vytvořit nějaký lepší); proto jsem zavedl barvu zelenou, která působí podstatně přirozeněji. Je ale ovšem bohužel trochu méně čitelná, snad s tím nikdo nebude mít potíže.

  26. Chtěl jsem se zeptat: měl někdo v posledních dnech ještě nějaké problémy s přihlašováním? U mě tyto problémy víceméně vymizely; snad až na jeden jediný případ, ale i to se dalo relativně rychle do pořádku.

  27. Nikdo další se nehlásí; zdá se tedy že tyto problémy jsou definitivně odstraněny. Sám doposud nevím z čeho vlastně vznikly; ale dost pravděpodobnou se jeví možnost že to bylo přece jenom v souvislosti s aktualizací nějakých pomocných programů. Zdá se že nás zachránilo především to že se teď objevila zásadně nová verze samotného základního programu WordPress, čímž se asi automaticky přepsaly nějaké poškozené soubory či spojení. Takže alespoň s touto pozitivní zprávou můžeme vstoupit do nového roku.

  28. Trochu jsem to přechválila, protože moje hláška, že je vše OK, se nikde neobjevila. Aspoň zatím.

  29. Ano, v některých momentech to přece jenom ještě trochu „drhne“. Ale ve srovnání s předchozím stavem se to zdá být přece jenom nesrovnatelně lepší.

  30. Zase jsme byli jenom krůček od katastrofy. Systém WordPress mě vyzval k aktualizaci jedné programové sekce; ale když jsem tak udělal, tak sice ještě fungovala samotná webová stránka, ale kdykoli jsem se pokusil vstoupit do sekce administrátora (například uveřejnit nový text), vždy přišlo hlášení o „fatální chybě“. Jediné štěstí je že novější verze WordPress mají pro takové případy funkci obnovy, s jejíž pomocí jsem nakonec mohl tuto chybu odstranit. Takže doufejme že to na systému jako takovém nezanechá vážnější následky.

  31. Napadlo mě, pane Poláčku, jestli to „zpožděné uveřejnění komentáře“, který se ovšem již předtím téměř okamžitě objeví v seznamu posledních komentářů – ale pouze v seznamu komentářů na „úvodní stránce webu“, jestli tedy toto zpoždění nějak nesouvisí s nastavením opatření proti spamu (Akismet?), popřípadě s nějakým „čekáním na schválení příspěvku“.

  32. No ano, pane Nusharte, také jsem na to myslel. Problém je v tom, že Aksimet se – na rozdíl od jiných plug-inů – nedá (přechodně) deaktivovat, nýbrž jenom deinstalovat. Kdyby tyto problémy pokračovaly se stejnou intenzitou jako dříve, pak bych asi deinstalování protispamového programu přece jenom zvolil jako pořád ještě snesitelnější alternativu (musel bych pak nežádoucí komentáře mazat ručně).

    Ovšem – na straně druhé jsem nikde neobjevil žádnou zprávu o tom, že by zrovna s Aksimetem byly problémy tohoto druhu.

    Ona by byla ještě jedna možnost, jak nahradit Aksimet: totiž systémem „captcha“, ale to by pro nás bylo značně obtěžující, když bychom před každým komentářem museli napřed vyplnit příslušné okénko. Ovšem – byla by ještě jedna možnost, totiž že bych systém nastavil tak že komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Ale já bych náš web přece jenom chtěl nechat v zásadě přístupný, kdyby se tu přece jenom vyskytl nějaký externí zájemce o účast. – Ale teď mě napadá, že je tu ještě jedna možnost nastavení, totiž že další komentáře může umisťovat jenom ten, komu už byl schválen (administrátorem) první komentář. V tom případě by ale byla otázka, jestli by moje mailová schránka pak nebyla zahlcena spamy. Sice by se nedostaly na samotnou webovou stránku, ale já bych je stejně pořád musel ručně mazat.

    Nicméně: Vaše poznámka mi bude popudem k tomu, abych se na celou záležitost podíval ještě jednou. Možná že se mi přece jenom podaří objevit nějakou bariéru proti spamu, která by mohla nahradit Aksimet. I když zrovna on je konstruovaný speciálně právě pro WordPress.

  33. P.S. Ostatně právě proto jsem včera podnikl – nezdařený – experiment s aktualizací programové řeči PHP na aktuální verzi – protože ta má být pro načítání stránek mnohem rychlejší nežli verzi která je na našem centrálním serveru nainstalovaná teď. Po tom co byl zablokován celý můj administrátorský blok jsem vše vrátil do původního stavu; ale mohl bych ještě zkusit místo nejnovější verze (8.0.) nainstalovat verzi 7.4. – i ta je vyšší nežli stávající verze 7.3.

  34. AKSIMET VYPNUT

    Vzhledem k přetrvávajícím potížím s přihlášením jsem podnikl další pokus o jejich odstranění. Protože jedna z uvažovaných příčin byla instalace antispamového programu Aksimet, deaktivoval jsem jeho provoz. Uvidíme, jaký bude výsledek.

    Abych ale zamezil tomu že by naše webová stránka byla zase kontaminována nežádoucími spamy, změnil jsem nastavení pro publikování nových komentářů tak, že nové komentáře může psát jenom ten, komu už byl schválen alespoň jeden komentář.

    Může se tedy stát, že váš příští komentář nebude hned otištěn, nýbrž bude čekat na schválení administrátorem. Po tomto prvním schválení by pak už publikování dalších komentářů mělo být bez problémů.

  35. Další změna: vzhledem že vypnutí Aksimetu zjevně nic nepřineslo, a protože potíže s přihlášením překračují únosnou míru, změnil jsem nastavení tak, že komentáře je možno přidávat i bez přihlášení. Nicméně bych prosil, aby ten kdo napíše komentář do masky i tak vepsal své jméno, aby zůstal zachován přehled o diskutujících.

    Stále ovšem zůstává zachována první změna, totiž že nové komentáře budou automaticky publikovány až tehdy, když byl danému účastníkovi administrátorem schválen jeho první komentář. (V tuto chvíli se to týká jenom paní Hájkové, které jsem takto uvolnil její první komentář.)

  36. Vzhledem k tomu že jsem musel opakovaně schvalovat nové komentáře paní Hájkové (i když už jsem první schválil, a tím by další už měly být volné), zrušil jsem opět toto omezení.

    Protože ale antispamový program Aksimet zůstává nadále vypnutý, může se stát že se zde začnou objevovat spamy.

    Jinak nadále platí ta změna, že nové komentáře je možno uveřejňovat i bez přihlášení. Nicméně – opakuji znovu – i tak prosím o uvedení jména autora komentáře do masky. (Doufejme že bude systémem skutečně ke komentáři připojeno.)

  37. Antispamový program Aksimet byl znovu aktivován. Při jeho deaktivaci totiž byl náš web natolik zahlcen nežádoucími spamy, že bylo nutno se proti tomu bránit.

    A ostatně se zdá, že Aksimet stejně nebyl na vině ohledně problémů s přihlášením.

    Začínám pomalu uvažovat o tom, že bych zřídil zcela novou webovou stránku. Roční poplatky za webovou doménu jsou opravdu minimální, takže z tohoto hlediska by to nebyl problém. Dosavadní „Humanistické dialogy“ bych zachoval, ale jenom jako archiv. (Případně bych se dokonce mohl pokusit všechny dosavadní texty i diskuse s „Humanistických dialogů“ převést na tu novou webovou stránku.)

  38. Nevím jak ostatní, ale já v posledních dnech nemám už vůbec žádné potíže s přihlašováním. Možná je to tím, že jsem změnil nastavení tak, že nyní je možno umisťovat komentáře i bez přihlášení; ale na straně druhé i po této změně nastavení ty potíže ještě nějaký čas pokračovaly. Tak jako tak, doufejme že nám tento příznivý stav už vydrží.

  39. Vzhledem k tomu že někteří účastníci vyjádřili názor, že by bylo přehlednější umožnit řadit komentáře do vláken, udělal jsem v nastavení příslušnou změnu. Takže teď je možné toto řazení komentářů, až do páté úrovně.

    Můžeme si tedy tento model vyzkoušet; uvidíme jestli se tak naše diskuse stanou přehlednějšími, anebo naopak.

  40. Čili se, pane Poláčku, vlastně pokusíme vytvořit zde experimentálně jakési superstruny, které pak budou vibrovat způsobem odpovídajícím druhu v nich obsažené myšlenky… (a ani nemusíme čekat na LHC).

  41. Zdá se, pane Nusharte, že jste se skutečně s plnou intenzitou ponořil do tajuplných sfér teoretické fyziky… 😉

    Budiž, pokusme se trumfnout teorii strun našimi vlastními myšlenkovými kreacemi a fantaziemi…

  42. No – myslel jsem si že se ta jednodenní pauza stane nápadnou! 😀

    To ovšem svědčí o tom, jak živé jsou naše diskuse, když už jenom jeden jediný den přestávky je pociťován jako anomálie. (Byl jsem předtím správcem jednoho fóra, kde jsme jednou naši vzájemnou diskusi navázali až po celých měsících!)

    Vysvětlení včerejší pauzy je ovšem docela prozaické: za prvé, pan Poláček se včera cítil intelektuálně naprosto nedobře, a neměl tedy žádnou chuť pouštět se do – potenciálně náročných – diskusí. A za druhé: poslední zbytky své intelektuální kapacity investoval do dokončení (respektive kontrole) svého nejnovějšího textu, na téma socialismu a jeho perspektiv.

    A za třetí jsem včera v internetu objevil jeden mně doposud zcela neznámý filmový výtvor z dílny Jiřího Suchého, který jsem si hned shlédl. I když si doposud vůbec nejsem jistý tím, jestli bylo opravdu dobře, že jsem tento film objevil. Respektive že byl vůbec natočen. Přesněji řečeno: že byl natočen právě tak, jak byl natočen.

    Ale to jen tak mimochodem; v každém případě náš web (a diskuse na něm) žije dál. A ostatně už pro nejbližší dny chystám další, myslím že docela zajímavý projekt.

  43. A ostatně: někdy zrovna v těchto dnech bude náš web slavit své první narozeniny. (Musím se ještě podívat na přesné datum jeho vzniku.) A myslím že by bylo opravdu škoda kdyby neměl růst a prospívat i nadále.

  44. Už jsem si pane Poláčku myslel, že jste se píchl o trn a všichni tady usnuli…

  45. Budeme tedy muset zkusit nějaký životabudič. Jak už jsem zmínil, něco mám v plánu; uvidíme jak to dopadne.

  46. Možná nebude od věci upozornit na toto: Když na úvodní stránce webu kliknu na poslední komentáře, na jméno pana Jaroslava Nusharta, nedostanu se rovnou na jeho příspěvek, ale na horní část Nástěnky. Musím sjet dolů a přeskočit na „novější komentáře“.

  47. Ano, paní Hájková, právě jsem si toho také všiml. Ale s tím se asi nedá nic dělat; a pokud o tom víme, tak to je jenom relativně malý problém.

  48. Za ten odkaz se ale omlouvám, čekal jsem od toho něco jiného a pak tajně doufal, že příspěvek neobjevíte;-)

  49. FYZIKÁLNÍ BALET, ANEBO BALETÍCÍ FYZIKA?

    Tedy, ten nápad vyjádřit určité fyzikální fenomény a vztahy prostřednictvím umění je dozajista zajímavý a nekonvenční; ale musím přiznat, že při pohledu na reálný výsledek tohoto experimentu zůstávám značně skeptickým.

    Za prvé zvolená konkrétní forma uměleckého vyjádření se mi jeví být značně nešťastná. Dovedl bych si docela dobře představit, kdyby skryté, o sobě neviditelné fyzikální vztahy a dynamismy byly vyjádřeny prostřednictvím toho či onoho způsobu umělecké grafiky – tedy volnou kreací světel, barev, všech možných vzorců a struktur. Ale balet – ten je ze samotné své podstaty vázán na tělo, tedy na hmotu, kde je škála výrazových možností velmi omezena. Především tedy právě v tom případě, kdy by se tyto o sobě neviditelné, velice subtilní síly měly nějak vyjádřit prostřednictvím velmi viditelných těl a pohybů jejich údů.

    Pro mě bylo fascinujícím zážitkem, když natolik přísný myslitel jako Parmenides svou filozofii Bytí ilustroval prostřednictvím výjevů z oblasti řecké mytologie. Nejen že Parmenides byl zřejmě tím posledním z řeckých filozofů kteří své myšlenky ještě vyjadřovali ve formě veršů; ale jeho líčení cesty filozofa k poznání Nejvyšší moudrosti bylo nádherně poeticky oživeno celou plejádou řeckých bohyň a jiných zjevení, na oné cestě ho vezl sluneční vůz, doprovázen byl přitom zlatovlasými Heliadami-slunečními dívkami, bránu k říši moudrosti hlídala přísná bohyně zákona a trestu Diké, a nejvyššího zasvěcení do tajemství moudrosti se mu dostalo od bohyně nejmenované, ale zřejmě se jednalo o samotnou bohyni pravdy jménem Aletheia.

    Tady se tedy striktní filozofická myšlenka nádherným způsobem prolíná s jedinečnou poetikou řecké mytologie, kde přítomnost každé z bájných bytostí má svůj sice skrytý, nicméně naprosto jednoznačný význam. Zatímco u baletu, především v dané souvislosti – tam je vždy nutno namáhavě bádat „co tím vlastně básník myslel“.

    K tomu se ještě přidružuje druhý problém: totiž klasický problém s konceptuálním uměním. Kdy tedy umělecké dílo nevzniká spontánně, na základě niterné tvůrčí intuice, nýbrž „z hlavy“, víceméně podle plánu. Něco takového je vždycky krajně problematická okolnost vzniku uměleckého díla; a jenom ve zcela výjimečných případech toto spojení racionální úvahy a uměleckého počinu může být korunováno úspěchem.

    A nezdá se, že by tomu tak v daném případě bylo. Tedy že by toto spojení bylo úspěšné. Už první scéna, která má vyjadřovat síly přitažlivosti a odpudivosti: tato kreace tří tanečníků (tj. jednoho tanečníka a dvou tanečnic) by stejně tak mohla nést název „Petr potkal Pavlu při hledání hub a přichomýtla se k tomu ještě i Monika“. Zkrátka: klasický partnerský trojúhelník; a ze samotného baletního provedení nelze vyčíst prakticky naprosto nic, co by mohlo poukazovat na nějaké fyzikální pozadí.

    Přičemž: ono by to v zásadě nebylo zcela nemožné; jenže to by bylo zapotřebí si s celou věcí opravdu velice důkladně „pohrát“. Vezměme si scénu „Pozitivní a negativní“: tady by byl opravdu nemalý prostor k rozehrání celé dialektiky vztahů mezi principem pozitivním a principem negativním – jejich vzájemnou cizotu, odmítání, nepochopení, až n a k o n e c dokonce i ten negativní moment tak nějak pochopí, že jeho vlastní existence je jenom omezená, a že k dovršení smyslu vlastního bytí má zapotřebí i svého vlastního protějšku, tedy momentu pozitivity.

    Jenže zde bylo ono počáteční odmítnutí prezentováno až příliš polopatisticky, triviálními gesty „Negativky“; zatímco vzájemné smíření obou protikladných elementů pak nastoupilo příliš rychle, bez skutečných vzájemných bojů, váhání, sbližování a zase se vzdalování.

    Takže mohu jenom opakovat: zajímavý experiment, ale jen málo zdařilé provedení.

    Ovšem vyslovené krédo oním profesorem má skutečně svou zajímavost: „Kromě toho, že používáme logiku, jsme vedeni intuicí, představivostí, elegancí, půvabem a přesvědčením o jednotě světa. K umění máme ve fyzice podstatně blíže, než se na první pohled může zdát“ – tohle je věta jako vystřižená z antického světa, z jeho přesvědčení o naprosté kosmické jednotě všech fenoménů, o principiální jednotě fyzikálního i estetického.

  50. No ano, pane Nusharte, to je právě to: když už někdo ohlásí a spustí takový projekt, tak by se od něj právem dalo očekávat něco více, nežli jenom víceméně konvenční baletní tanečky. Opakuji ale znovu, tady bych ani tak vinu nedával samotných baletním choreografům; nýbrž už samotná myšlenka pro toto spojení byla velice nešťastná.

  51. Ano, pamatuji se na rozhovory s kamarádem fyzikem za studijních let, kdy on podobně se zaujetím a užitím podobných slov která citujete vysvětloval, jaké „orientační body“ oni používají. Člověk by ale musel být matematikem, aby estetiku – eleganci tohoto druhu mohl vnímat. Přeložit do estetiky tance to, se zachováním autenticity sdělení, zřejmě nejde.

  52. Ano, i já jsem už kdysi dávno četl něco o tom, že jmenovitě moderní matematika je už na natolik vysoce složité, komplexní úrovni, že u nových řešení není vlastně možno jednoznačně prokázat jejich platnost či neplatnost; takže se prosazují taková řešení, která jsou prostě „elegantnější“, či snad přímo „estetičtější“ nežli ta ostatní.

  53. Současně se určitě aspoň v duchu omlouvám těm co dali tomuto projektu spoustu své energie, promýšlení, své tvořivosti, jejichž konkrétní cesty si umím představit stejně tak málo jako to pátrání po estetice či eleganci matematických metod interpretace skutečnosti. Je čistě moje chyba, že jsem čekal něco jiného (a nevím co).

    Asi to spolu nesouvisí, omlouvám se že ten odkaz že Seznamu sem stavím asi dost násilně, ale potěšil a v dnešní době svou prostou odvahou překvapil mne článek o tom, co jsme tu také občas probírali:
    O tom, „jak přistupujeme k těm věcem, které se nám občas nějak udělají v hlavě (k názorům)“:

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-zmenil-jsem-nazor-na-koronavirus-proc-je-to-tak-tezke-146375

  54. Odkazovaný příspěvek je zajímavý, pane Nusharte. Podotkl bych jen, že obavy většiny pracujících z existenčních dopadů karantény, či nemocnosti nemám za významný faktor. Spíše jim prostě přijde být škoda „těch peněz“. Podstatné je něco jiného. Po nějaké době podstupování riziku uvykáme, resp. snášíme snáze jeho vyšší míru. Svým způsobem se otužujeme. Získáváme zkušenost, že čas běží dál a ono se nic neděje. (Totéž platí v případě adaptaci na nemoc.) Nebezpečí si, v zájmu zachování klidné mysli, potom potřebujeme připouštět co nejméně. Postupně se naučíme zneškodňovat zprávy, které by nás jinak „rozhodily“. Názor nám vlastně slouží coby očkování, jež proto odmítáme. Je známo, že pravidelné bombardování za války také přestávalo působit a příliš nedemoralizovalo.

  55. Autor článku v každém případě argumentuje dost rozporuplně. Na jedné straně tvrdí že odmítání uznat akutnost nebezpečí je ve skutečnosti racionálním postojem – neboť dotyčný musí v prvé řadě zabezpečit sebe i rodinu. Ale na straně druhé toto popírání zase stejně charakterizuje jako počínání naprosto iracionální.

    V každém případě je samo o sobě naprosto úděsné, že se najdou lidé, kteří jenom proto aby mohli v chodu udržet svou hospodu (anebo třeba své divadlo), jsou ochotni bez mrknutí oka obětovat lidské životy. Protože to že každé rozvolnění s neúprosnou kauzální souvislostí bude znamenat nárůst úmrtí, je naprosto nepochybné. Jenomže tato dodatečná úmrtí jsou anonymní, umírají dotyčnému neznámí lidé, a tak se ho to nijak osobně nedotýká. Respektive umožňuje mu to nacházet si výmluvy, že to nebezpečí není přece až tak velké. Kdyby mu někdo mohl naprosto jednoznačně ukázat, že takto navíc zemře někdo z jeho rodiny – asi by velice zásadně změnil názor.

  56. Jinak je ovšem pravda, že změnit svůj vlastní, jednou už vytvořený názor (navíc pokud už byl veřejně publikován), je jednou z nejtěžších věcí v životě. Téměř zcela nemožné je to u názorů které souvisejí se základní životní orientací dotyčné osoby, s jejím celkovým světonázorem; ale i v dílčích, samo o sobě nijak ideologicky vázaných názorů je to krajně obtížné. Sám jsem už psal o tom, že i když se zastáncům nějakých iracionálních názorů naprosto jednoznačně dokáže chybnost jejich argumentace, nevede to nijak k tomu že by – pod tíhou důkazů – revidovali svůj názor; nýbrž oni vzápětí vyrukují s argumentem jiným, obvykle ještě iracionálnějším.

    Autor článku má plnou pravdu v tom, že by bylo krajně důležité (a přínosné), kdyby si lidé vypracovali schopnost revidovat své očividně chybné názory. Otázka je ovšem, jak k této schopnosti průměrného člověka přivést. Já sám jsem zrovna v těchto dnech myslel na ten samý problém; vlastně by se skutečně už od školních let muselo dětem doslova „natrénovat“ poznání, pochopení jejich omylnosti. Přitom dnešní vzdělávací systém je nastavený prakticky zcela opačně: získej si určité kvantum vědomostí, vytvoř si na jejich základě svůj vlastní názor – a pak je prosazuj se vší vehemencí!

    V člověku by skutečně bylo nutno doslova zlomit jeho želené přesvědčení o vlastní neomylnosti. Jak řečeno, muselo by se s tím začnout už v raném mládí. Člověk by si musel vštípit hluboko do své mysli pevné vědomí své vlastní omylnosti. Teprve potom by bylo možno doufat v racionální vedení veřejných (i neveřejných) diskusí a disputací.

  57. Možná není nutné soustředit se na škálu SVOJÍ (ne-)omylnosti ale jednoduše – nechat se v dialozích svých názorů s poznávanou skutečností vést respektem k té skutečnosti. Aby mohla být autenticky poznávána a ne pouze bezohledně (s pohledem upřeným do vlastních myšlenek) míjena. A ve vzájemném dialogu názorů nechat se vést respektem k (v něčem odlišné) skutečnosti, kterou se tento potkávaný názor (s různou mírou pozornosti vůči ní) možná snaží, možná bohužel ani nesnaží zobrazit. Aby, ideálně, někdy mohl dialog názorů ožívat dialogem autentických zkušeností se skutečností.

    Myslím, tedy jsem (právě přítomen ve svých myšlenkách)…

  58. Myslím, že člověk má celkem omezené možnosti (omezenou kapacitu) přijímat, vyhodnocovat, třídit a ukládat informace.

  59. Člověk ovšem svým myšlením svých názorů různé skutečnosti i tvoří (čehož příklad právě máme tu smůlu v přímém přenosu sledovat). Myslíme tedy jsme (zčásti uzavřeni) ve svých různých, spolu více či mnohem méně šťastně interagujících obrazech skutečnosti…se skutečnými následky, v různé míře myšlenkovitě míjenými…

  60. Člověk nejen poznává, ale i tvoří realitu. Ba on sám je také realitou pro druhé.
    Proto už apoštol Pavel řekl: „Dejte si pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé“. Samozřejmě, myšleno uvnitř církve, která byla základní jednotkou spolužití.

  61. Je to úplně jednoduché a úplně neřešitelné:

    Téměř nikomu nečiní problém pochopit, že změnit názor je neskutečně obtížné. Téměř každý je schopen vcítit se do této velmi obtížné lidské situace a politovat všechny, kteří se v ní nacházejí. Nikdo ale není schopen vcítit se do sebe a politovat sebe…

    Změna vzdělávacího systému sice může člověka naučit sypat si na hlavu popel na povel a pokrokovou intenzitou myšlenkového pole po hlavě pohlavně rozpouštět pokrytecky i slovutné máslo – aby okolí žaslo, jak myšlení mydlení soudružskou loajalitu vyčlení… a v hlavě se pak zhaslo!

    Nemůže ale nikdy docílit pochopení sebe sama.

  62. Pochopení vlastní omylnosti ještě není pochopením sebe sama, pane Nusharte (Jiří). A v daném případě se daleko spíše jedná o výchovu, nežli o vzdělávání. Vzdělávání – to by bylo pouze abstraktní vědění o lidské omylnosti. Zatímco výchova – to by bylo pochopení právě v l a s t n í omylnosti.

    To přesvědčení o vlastní NEomylnosti nám zřejmě bylo vštípeno čirou evolucí; co by tedy bylo natolik zavrženíhodného na tom, toto přírodní naprogramování změnit vlastním vědomým kulturním počinem?

    Mimochodem zrovna v minulých dnech jsem četl o tom, jak naprosto zvlčí mládež, když se jí nedostane příslušné školní výchovy. A zdůrazňuji znovu: v ý c h o v y jako takové, ne pouze vzdělání. Četl jsem totiž článek o tom, jak velice rychle zhrubla mládež za první světové války, když učitelé odešli na frontu (a feminizace školství byla tehdy ještě zcela minimální). A otcové byli samozřejmě také na frontě, a ženy-matky se musely plně věnovat obstarávání živobytí.

    Bez této systematické školní výchovy tedy velice rychle zhrubly mravy mládeže, jejich řeč i jejich konání, které nezřídka sklouzávalo až do vysloveně kriminálního jednání. Až vlastně při tomto srovnání si člověk uvědomí, jak velice významná pro charakter celé společnosti je právě školní výchova; a jakou nezastupitelnou činnost zde vykonávají kantoři (alespoň ti lepší). Jakmile zmizí důsledná a každodenní výchova, pak (mladý) člověk okamžitě začne sklouzávat dolů, k obhroublosti a bezohlednosti.

  63. „Nechat se vést samotnou skutečností“ – to je samo o sobě velkolepá myšlenka, pane Nusharte (Jaroslav). Jenže jak vyplynulo už z následné diskuse, tato „skutečnost o sobě“ nám není prakticky nikdy přístupna bezprostředně. My se o ní dozvídáme do značné míry právě prostřednictvím jiných – tedy jiných osob, a jiných názorů. Které nám teprve zprostředkovávají ten fakt, že je možný i jiný pohled na skutečnost. A za druhé bylo uvedeno i to, že my si tuto „skutečnost“ do značné míry sami vytváříme. Stav věcí tedy bohužel není tak jednoduchý, aby na jedné straně stála „skutečnost sama“ a na straně druhé jenom naše ochota tuto objektivní skutečnost správně a adekvátně poznávat.

    Ale přece… Přece je na Vašem předestření celé záležitosti něco, co by nemělo jen tak zapadnout. Jedná se totiž o vymezení, které se napřed zdá být pouhým doplněním, specifikací – ale ve skutečnosti je dost možná samotným jádrem celé věci.

    Jedná se o tu formulaci, aby „mohl dialog názorů ožívat dialogem autentických zkušeností se skutečností“. Rozhodujícím je tady to slůvko „autentických“.

    Právě to je totiž to, čemu my se neustále bráníme. My totiž skutečnost vnímáme pravidelně nikoli autenticky (tedy takovou jaká je), nýbrž selektivně. Pod jedním jediným zorným úhlem pohledu, který je dán naším vlastním (prefabrikovaným) světonázorem. Svým způsobem se tedy skutečně nejedná o nic jiného nežli o to, abychom začali skutečnost vnímat zase cele, v celé její vlastní šíři a hloubce, a abychom ji přestali vměstnávat do korzetu našich vlastních očekávání.

    Pravdu má samozřejmě i paní Hájková v tom, že žádný člověk (jedinec) není schopen zpracovat všechny informace; tedy poznat celý svět, v jeho celé a úplné pravdě. To je bezpochyby fakt; ale ono se nejedná o to zpracovat či poznat všechny informace jako takové; ale jde o to vpustit do svého obrazu světa i jiný, našemu vlastnímu názoru odporující v ý k l a d těchto informací. A těchto výkladů není zase obvykle nijak nekonečné množství; a naopak pravidelně proti sobě nakonec stojí jenom dva základní, navzájem protichůdné výklady. Takže o tohle se jedná: dokázat se přenést přes své vlastní „posvátné“ přesvědčení, a dokázat se na věc podívat i ze strany přesně opačné.

  64. Vlastní (ne)omylnost nevisí ve vzduchoprázdnu, znamená, že (ne)pravda je někde jinde – tedy mimo nás.

    Mimo nás znamená, že si ji někdo může uzurpovat, urvat pro sebe. Už jste ale, pane Poláčku, viděl, aby si někdo urval pravdu pro sebe? Není to možné! Urvat pro sebe si lze… jenom nepravdu.

  65. Objektivizace subjektivity (důkaz existence pravdy)

    Moje vlastní (ne)omylnost vyjednává s (ne)pravdou umístěnou mimo mě. Nejsem v tom mezi lidmi žádnou výjimkou: (ne)omylnost každého člověka vyjednává s (ne)pravdou umístěnou mimo něj. (Ne)omylnost člověka a (ne)pravda mimo člověka tak vytváří dialektický vztah – člověku vlastní (ne)omylnost neexistuje bez (ne)pravdy umístěné mimo něj a (ne)pravda tedy nemůže být umístěna v člověku, protože jinak by v něm nemohla být umístěna (ne)omylnost – dialektika (ne)pravdy vně a (ne)omylnosti uvnitř by nemohla vytvářet stále novou kvalitu světa – pokud by v člověku místo (ne)omylnosti byla (ne)pravda.

    Člověku je tedy vlastní (ne)omylnost, člověk (ne)omylnost vlastní, protože si ji urval, protože pravdu si pro sebe urvat nelze.

    Číst prosím dvakrát!! (podruhé bez závorek)

  66. Chtěl bych být moudrý jak starý Nejedlý, chtěl bych být pravdou posedlý, aby mě žádné lži už nesvedly.

  67. …pýchou se dmout nad svojí pokorou,
    o mysl pečovat o svojí o chorou.

  68. Pane Nusharte, argumentujete sice s dialektikou, ale ve skutečnosti každým svým myšlenkovým úkonem základní principy dialektiky popíráte.

    „Pravda (nepravda) je mimo nás“ – takto řečeno je to naprosto nedialektický počin, plně ve smyslu staré metafyziky, která chtěla mít na jedné straně naprosto jasné, nezpochybnitelné, nejvyšší Bytí (s jeho vlastní objektivní a nepohnutelnou Pravdou) – a na straně druhé člověka, subjekt, který před sebou nemá žádný jiný úkol, nežli tuto Velkou Pravdu poznat, vystoupit k jejím výšinám, plně s ní splynout.

    Jenže: takto jednoduše-jednosměrně dnes už opravdu není v žádném případě možno otázku pravdy-nepravdy nahlížet, „pravda“ je něco co vždycky zároveň vzniká, konstituuje a verifikuje/falzifikuje se v nás samých. „Pravda“ tedy není (jenom) nějaká entita které by se vznášela někde v nebeských či metafyzických výšinách, jakožto jednou provždy daná; pravda je (zároveň) živoucí organismus, který se znovu a znovu musí osvědčit v reálném běhu života a světa.

    Právě tohle dělá celou záležitost tak krajně složitou a obtížnou: na jedné straně zde skutečně existuje nějaký objektivní, metafyzický, konstantní, nadčasový základ veškerého Bytí, a tedy i jeho pravdy – ale na straně druhé jak řečeno pravda je živoucí, pohyblivá entita, kterou je možno uchopovat jenom vždy v právě daném konkrétním kontextu.

    Připomínám proto ještě jednou, že já sám mnohem spíše nežli o „pravdě“ mluvím o „pravdivosti“: neboť nějakou „pravdu“ v absolutním smyslu nám tak jako tak není dopřáno poznat (už kvůli její zmíněné proměnlivosti, dynamičnosti); zatímco „pravdivost“ to je životní postoj (Aristoteles: habitus), který nás vede k poznání pravdy tak daleko, jak je nám to vůbec jenom v našem životě možno.

  69. Co se pak týče možnosti či nemožnosti „uzurpování pravdy“ – ale samozřejmě že to je možné, pane Nusharte, a děje se to dokonce naprosto běžně.

    Ono tomu totiž není tak, že by se běžně jenom vysloveně lhalo, či tvrdily se naprosté nesmysly, nemající s realitou (a tedy pravdou) naprosto nic společného. Naprosto standardní případ je ten, že někdo tvrdí něco, co sice samo o sobě má nějakou souvislost s objektivní pravdou – ale co je jenom č á s t této pravdy. Dotyčný si tedy prostřednictvím d í l č í pravdy, dílčí pravdivosti svého tvrzení uzurpuje pravdu celou.

  70. Podobnou otázkou, kde je pravda, zda v nás nebo vně, dnes řeší Dan Drápal.
    https://www.krestandnes.cz/dan-drapal-je-kralovstvi-bozi-blizko/
    V jeho textu ovšem neběží o pravdu, nýbrž o Boží království. Kde tedy podle Ježíše a podle evangelia to Království vlastně je – v nás, mezi námi? Mimo jiné uvádí i možnost, že Boží království je prakticky totožné s Ježíšem.

  71. Falzifikací pravdy v nás samotných tedy vzniká nová kvalita. Tato nová kvalita je pak lží nebo pravdou? Falzifikací pravdy tedy dostaneme lež, nebo pravdu? Je vůbec možné pravdu falzifikovat, nemění se tím pak sama podstata?

  72. Totiž, ten inkriminovaný výrok z Lukáše se dá přeložit také ještě úplně jinak: „Království boží tu bude, než se nadějete.“

    Což ovšem může mít zase dvojí význam: buďto v tom smyslu, že tu bude časově dříve, než se obecně očekává; anebo ale že se dostaví naprosto nenápadně, bude tu aniž by si toho někdo předtím vůbec všiml.

    Ovšem pak je dost obtížné k tomu zaujmout nějaké jednoznačné stanovisko, když je možných tolik různých překladů a výkladů.

  73. „Falzifikací pravdy“ – to je nonsens, pane Nusharte. Pravdu není možno (objektivně) falzifikovat, nýbrž pouze verifikovat. Falzifikovat je možno pouze nepravdu.

    Falzifikací nepravdy v nás ovšem vzniká (nebo při přinejmenším vzniknout měla) nová kvalita. Od oné původní, pouze dílčí pravdy se tímto aktem falzifikace (tedy prohlédnutím, rozpoznáním její omezenosti, a tedy její objektivní nepravdivosti) dostáváme někam výše, k poznání obsáhlejšímu, komplexnějšímu – které je tedy v každém případě podstatně blíže pravdě, nežli původní polopravda.

  74. To je podobná otázka, jako otázka, zda se Ježíš při svém druhém příchodu zjeví ve slávě nebo zda přijde vskrytu (jako zloděj v noci).

  75. No ano, z těch – mnohdy zcela protichůdných – tvrzení v NZ je často sotva možné si něco vybrat.

  76. Boží království se nemá očekávat nýbrž hledat (Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno).

  77. Naši vědci to království už vymýšlejí, pracuje se na tom. Až bude jednou vymyšleno, nikdo už ho nebude muset hledat, protože ho bude muset každý mít – to bude boží, stejně jako všechny ty ostatní věci, který člověk musí mít.

    Je ovšem třeba upozornit na rozdíl mezi vynálezem a objevem, někdy se to zaměňuje.

  78. Teď si zrovna lámu hlavu nad tím, jestli třeba národ nebo sociální pohlaví („gender“) je vynález nebo objev. Na jednu stranu, jak už nyní víme, nejde o přirozené charakteristiky – tedy o něco kdysi prostě jednou daného a dále již neměnného; jsou to naopak sociální konstrukty (nepřirozené výtvory lidí) závislé na socio-ekonomickém, politickém a kulturním kontextu, na druhou stranu se však nedá popřít, že jsme tyto přirozené kategorie s docela velkou slávou jako lidstvo nakonec objevili. Je to tedy objev, nebo vynález?

    Nakonec však i tento významný – ať už tedy objev, nebo vynález – bude jistě významným krokem na naší cestě k uskutečnění toho božího království (o vynálezu rasismu přitom ani nemluvě).

  79. I v českých vládních materiálech se před několika dny objevila rasistická („humanistická“) teorie intersekcionality (americké autorky Kimberlé Williams Crenshaw). Důsledkem této teorie je například i to, že nebinární – ale rasově nevhodná překladatelka nesmí překládat pokrokovou poezii.

    Temné stránky lidské povahy tak nyní s posvěcením těchto vládních materiálů mohou konečně vyplouvat na povrch a prezentovat se jako něco dobrého a potřebného – je možno konečně vypsat tu soutěž o největšího chudáčka a vyvolávat v normálních lidech pocit oběti – indukovat v jinak zdravých lidech deprese, indoktrinovat děti šílenstvím a vyvolávat neřešitelné konflikty, zda obyčejná žena je znevýhodněná více než černý transmuž, o kterém se ale nesmí říct, že je černý.

  80. Boží království ne očekávat, nýbrž hledat – paní Hájková, pokud to „hledání“ je míněno ve smyslu „vytváření“ či „budování“, pak je to skutečně velice pozitivní výzva. Ovšem já se obávám, že Židé tehdy právě naopak daleko spíše očekávali, že toto bájné „Království Boží“ jim bude prostě sneseno shůry, nějakým mystickým aktem. Jak tomu bylo u křesťanů, neodvažuji se soudit. Ale u samotného Ježíše bych si skutečně docela dobře dokázal představit, že on to myslel právě takhle: tedy ne pouze pasivně očekávat, nýbrž sami přiložit ruku k dílu.

  81. Hledat je možné jen to, co už existuje a je skryté. Buduje se naopak to, co neexistuje, teprve to existovat bude – až se to vybuduje, a většinou to skryté není, takže se to nehledá.

  82. Království podle všeho už existuje. Z Bible víme, že je možné do něj vejít nebo nevejít. Je možné někomu i zabránit vstoupit (jak píše Matouš ve 23, 13)

  83. Upozornění: objevil jsem komerční webmastery, kteří opravují webové stránky WordPress (tedy té platformy kterou máme zde). Pověřím tedy jednoho z nich, aby odstranil rušivé vady ohledně provozu našeho webu. V této souvislosti by ale mohlo dojít k přechodnému odstavení našeho webu, k přerušení provozu. Pravděpodobně jenom krátkodobému, ale pro jistotu o tom dávám předem vyrozumění.

  84. Upozornění: konečně jsem tedy zorganizoval odbornou pomoc pro problémy na našem webu. Opravné práce mají proběhnout během dnešního dne, pravděpodobně večer. (Ovšem jak se zdá, nebude to opravdu tak zcela jednoduchá záležitost.) Mohlo by se tedy případně stát že dojde k (doufejme že jenom krátkodobým) výpadkům.

  85. Zdá se, že možnost publikování nových textů je definitivně blokována. Což je ovšem situace značně nepříznivá; tím spíše že mám zrovna hotový jeden aktuální text, opět komentář k novému článku J. Přibáně ve čtvrtečním Salonu/Právo.

    No nic; alespoň mě to donutí zorganizovat skutečně odbornou pomoc. Já jsem už jednoho „odborníka“ angažoval, jakýsi mladý muž který se prezentuje tím, že prý má velké zkušenosti s prací s WordPress, a že spolupracuje s profesionálními agenturami. – No nakonec se ukázalo, že on toho o WordPress ví dokonce snad ještě méně, nežli já sám. Takže z toho nakonec nebylo nic; a nijak bych se nedivil, kdyby tyto aktuální potíže byly důsledkem nějakých jeho zásahů do našeho webu.

    Pokusím se tedy ještě dnes zjednat nějakou skutečně odbornou pomoc; bude to dražší, ale snad to konečně odstraní naše potíže.

  86. Tak teď opravdu nevím… Čirou náhodou jsem zjistil, že možnost otiskování nových textů je blokována jenom na mém standardním prohlížeči, ale s jiným to funguje.

    Tím lépe, je to nakonec – vedle běžících diskusí – ta nejdůležitější funkce celého našeho webu.

    ———————————–

    Mimochodem, získal jsem už pomoc pro tentokrát skutečně profesionálního pracovníka s programem WordPress; takže můžeme doufat že se mu konečně podaří odstranit ty obtížné problémy s přihlašováním.

  87. Upozornění pro stálé účastníky „Humanistických dialogů“: napsal jsem nový článek, ale protože se týká jenom programu strany Levice, je chráněný heslem, a přístupný jenom příslušníkům Levice.

  88. Program strany Levice se týká jenom příslušníků Levice? To ale není nakonec vůbec špatný nápad, aby se volební program té které strany týkal jenom příslušníků dané strany a ostatních občanů se vůbec netýkal… Například kdyby se progam Pirátské strany týkal jenom členů Pirátské strany a mě se vůbec netýkal, tak bych je snad i rád volil…

  89. Tohle je ovšem teprve n á v r h programu Levice, pane Nusharte. Definitivní znění bude schváleno až sjezdem, který se koná někdy za dva týdny. Až bude finální znění programu přijato a schváleno, dozajista ho Levice představí i na veřejnosti. 😉

  90. Ona třeba taková agora [v tomto případě nikoli trh] nebo poradní táborový oheň – to nejsou věci úplně k zahození. Jenže deset milionů (nebo dokonce sedm a půl miliardy) lidí se k táboráku nevejde. Takže co s tím?

    Většinou se objevují dva návrhy:

    A) Je nutno dělat věci správným způsobem (což předpokládá, že existuje správný způsob, že ho někdo zná a že přinutí všechny ostatní, aby ty věci správným způsobem dělali).

    B) Je potřeba dělat věci tak, jak je lidi dělat chtějí (třeba i špatně), on se možná nějaký správný způsob nakonec sám ukáže (u toho, komu to půjde nejlepší).

    Když to chcete dělat podle áčka, neni dobrý říkat to narovinu, protože spousta lidí řekne, že ten správnej způsob neznáte vy, ale že ho znají oni. Pak jsou s tím problémy, musíte se proti těm ostatním nějak prosadit, takže vlastně dojde k tomu samému jako v tom béčku, akorát ty věci co vám jdou nejlepší se v případě „A“ a v případě „B“ samozřejmě lišej.

  91. Pane Nusharte, já jsem v mnoha ohledech stoupencem postupu A). Myslím si ovšem, že pořád jeho menším zastáncem než byla v minulosti a je až dosud většina lidí. Rozhodně bych byl pro to, aby v A) bylo určení „správným způsobem“ nahrazeno formulací „relativně nejsprávnějším způsobem“, tj. způsobem nejlépe (nejzodpovědněji) zváženým.

    Nezpochybňuji, že konkurence je, nejen z hlediska evoluční biologie a ekonomie, hnacím motorem vývoje. Domnívám se však zároveň, že skoro všude, kde o něco jde, v medicíně, politice i třeba v učení katolické církve je nakonec extenzívně pojímané B) tak neb onak důvodně odmítáno.

  92. Ano, pane Horáku, „B“ je odmítáno a bylo (třeba v učení katolické církve) důvodně odmítáno i v předosvícenské době.

    Na základě osvícenské racionality se prosadilo „A“ – prosadilo se přesvědčení, že objektivně „správný způsob dělání věcí“ lze objevit (nebo vynalézt?!), že k němu lze racionálně dospět, ale protože ke „správnému způsobu uspořádání společnosti“ tímto způsobem patrně dospět nelze (viz třeba jakobínský teror, stalinský teror…), nakročilo tím vlastně osvícenství – vedle mnoha pozitivních věcí, které samo přineslo – i k pozdějším diktaturám, protože „správný způsob dělání věcí“ (pokud se nějak neukáže sám a spíše raději bez těch uvozovek) se musí prosadit silou (tedy mocensky – umlčením oponentů).

    Jak už ale bylo zpočátku řečeno („B“ bylo odmítáno i v předosvícenské době), nešlo vlastně o nic tak úplně nového, šlo vlastně jen o jakýsi „vývoj po spirále“, o „návrat“ do stejného místa při změněné kvalitě (mám na mysli změnu kvality metody jak dospět ke „správnému způsobu“).

    My se nyní možná nacházíme (stejně jako v té předosvícenské době s její starou metodou určování „správného…“) na jakýchsi hranicích možností použitelnosti naší pozdější metody určování „správného…“, jak někdy až příliš názorně ukazují třeba reakce společnosti na pandemii.

  93. Je vlastně paradoxem,

    že „volnost, rovnost, bratrství“ je s tím „A“ samozřejmě v rozporu (takže toto heslo Velké francouzské revoluce bylo pak tou samotnou revolucí pohřbeno). Tato historie se ve své podstatě v současnosti opakuje znovu: my se sice můžeme horlivě hlásit k hodnotám osvícenství, ale hlásíme se tím vlastně k rozporu přísné racionality a svobodné libovůle – hlásíme se k „áčkovému“ dělání věcí správným způsobem i k „béčkové“ volnosti, rovnosti a bratrství, takže nám nepomůže ani „svatý“ Immanuel Kant, natožpak Hegelův Poltergeist.

  94. Sdělení: opravou našeho webu jsem protentokrát pověřil profesionální firmu. Dá se tedy očekávat že problémy s přihlašováním apod. budou teď skutečně definitivně odstraněny.

  95. OPRAVA PROVOZNÍHO SYSTÉMU

    Jak jsem oznámil, našeho webu se ujala profesionální firma. (Zřejmě z toho důvodu dnes odpoledne nebyly naše webové stránky nějakou chvíli přístupné.)

    Dostal jsem teď zprávu, že všechno by už mělo být v pořádku. Prosím tedy všechny účastníky, aby mi – a to pokud možno bezprostředně – nahlásili, kdyby se opakovaly nějaké z problémů které se vyskytovaly v minulosti, to jest především potíže s přihlašovací maskou.

    Tento webmaster také změnil nastavení v tom ohledu, že při přihlášení je vždy nutno zadat jméno a emailovou adresu. Mohlo by se tedy stát i pro po Vás to bude znovu toto zadání vyžadovat, i když už jste byli v systému registrováni. Ale pak už by si to snad Vaše údaje mělo pamatovat. Sám nevím přesně jak to teď bude fungovat. Ale mělo by to být v zásadě v tom stavu v jakém to bylo původně, tedy než se vyskytly všechny ty poruchy. Jak říkám, kdyby se vyskytly nějaké problémy, dejte mi vědět.

  96. Do systému jsem se znovu (s novým heslem) přihlásil. Snad už půjde vše jako po másle.

  97. Možná bude dobré sdílet následující poznatky. Někdy při zadání adresy naskočí: Nelze se připojit. Ale napodruhé už se to pak podaří.
    A ještě taková maličkost: Když je člověk přihlášený na počítači a pak pro Dialogy použije tablet, tak při návratu na počítač se musí znovu přihlásit. Pokud si uložil heslo, tak to není problém. Předpokládám, že obráceně to bude stejné.

  98. Hm. Tedy od webmastera jsem dostal zprávu, že oni změnili nastavení s přihlašováním, aby zmenšili nebezpečí spamu. Ovšem – tuto ochrannou funkci doposud úspěšně plnil dodatečný program AntiSpam. Ale to v zásadě není problém, pokud by byly s přihlašováním nějaké potíže tohoto druhu, mohu zase nastavení změnit.

    Hlavně bych teď potřeboval vědět jestli musíte své přihlašovací údaje zadávat vždy znovu, anebo si to vás pak už pamatuje.

  99. U mě se ovšem teď objevuje nová chyba: někdy když chci navigovat nějakou stránku našeho webu, objeví se místo toho zpráva: „Could not connect.“ Stává se to také někomu z vás?

  100. Tak tato chyba je – relativně – v pořádku; ta totiž není u nás, nýbrž (jak mi sdělil webmaster) přímo u Wedosu, ten už se to snaží dát do pořádku.

    A snad už jste sami přišli na to, že tuto překážku je snadno možno odstranit tím, že se klikne na symbol „obnovit stránku“.

  101. A proč se někdy jméno a příjmení zobrazí normálně, zatímco jindy s plusovým znaménkem, jako jméno + příjmení?

  102. To by mě také zajímalo, paní Hájková. Když jsem to napřed uviděl u pana Horáka, domníval jsem se že se jedná o náhodu, o překlep. Ale jak se zdá, tak se to opakuje. Dám o tom zprávu webmasterovi.

  103. Dostal jsem zprávu od webmastera, že ten problém se znaménkem „+“ mezi jménem a příjmením byl odstraněn.

    Doufejme tedy, že to takto zůstane. Kdyby někdo z vás měl s našimi stránkami ještě nějaké problémy jakéhokoliv druhu, dejte mi prosím vědět.

  104. Dostal jsem zprávu od našeho webmastera, že už nevidí další možnosti opravy našeho webu. Ale – sdělil mi že v případě že budou nadále pokračovat dosavadní potíže, že by bylo možné všechny obsahy z „Humanistických dialogů“ převést na web nový.

    Já sám jsem už o této alternativě uvažoval; ale nebyl jsem si právě jistý tím jestli toto bude možné, tedy celý dosavadní archiv HD uchovat, přenést na web nový.

    V tuto chvíli tedy chci napřed ještě počkat, jestli se nadále budou objevovat (a v jaké míře) dosavadní problémy. A v případě že se budou opakovat (a budou hodně rušivé), pak by opravdu zřízení nového webu bylo tou optimální variantou. (A ostatně, byla by to příležitost pro to vymyslet nějaký příhodnější název; to „Humanistické dialogy“ je přece jenom dost neskladné, příliš dlouhé a jen obtížně skloňovatelné.)

    Dejte mi tedy prosím vědět, jestli se u Vás (tedy především s přihlašováním, a s umisťováním komentářů) i nadále opakují ty dosavadní problémy.

  105. Ještě jednou bych se zeptal, jestli i ostatní účastníci mají stále problémy s přihlašováním. U mně se tyto problémy po posledním update vynořily znovu, se stejnou intenzitou jako dříve, proto uvažuji o náhradě tohoto webu zcela novým; ale nejsem si jistý jestli se tyto problémy nevyskytují jenom na mém vlastním počítači. Kdy by tedy ani změna webu případně nic nepřinesla.

  106. Já jsem velmi ojediněle považován za paní Hájkovou, což za problém nepovažuji ……a doufám, že stejně tak i paní Hájková.

  107. Ne, mně to vůbec nevadí. Mně také občas naskočí vaše jméno nebo jméno pana Horáka či pana Nusharta. Jméno pana Poláčka mi kupodivu do přihlašovacího okénka ještě nikdy nenaskočilo.

  108. V každém případě díky za feed-back. Ten problém se tedy nevyskytuje jenom u mně; to je to co jsem chtěl vědět.

    U mně se ovšem tyto problémy zřejmě projevují mnohem více nežli u ostatních; obzvlášť po posledním update systému s tím mám problémy prakticky neustále. A nejen s přihlášením samotným; ještě větší problémy mám s odhlašováním, to jest když napíšu nějaký komentář a chci ho zveřejnit, tak náhle zjistím že jsem odhlášený, pak se musím znovu přihlásit, ovšem napřed mě to přesune do administrátorské sekce, ze které se teprve musím proklikat k původní stránce, a pak stejně ještě musím dlouho čekat než ta se obnoví tak, že onen původní komentář konečně mohu umístit. (Respektive se ubezpečit že on se neztratil, ale že tam opravdu je.)

    V každém případě je tedy chyba v samotném systému; já tedy raději přece jenom nechám udělat kompletně nový web, což mi bylo také doporučeno ze strany webmastera. (Ovšem to co jsme doposud stvořili na HD to se neztratí, celý archiv se kompletně přesune na ten nový.) To ostatně bude příležitost zavést nějaký nový název našeho webu. Ten název „Humanistické dialogy“ je stejně dost neskladný, především se dost obtížně nechá deklinovat.

    Uvažuji o tom že nový název by byl prostě jenom „Dialogy“, to by bylo mnohem jednodušší. Na straně druhé v tom prostém názvu „Dialogy“ se zase ztratí naše individualita. (A také není vůbec jisté, jestli by tak běžný název webu jako „Dialogy“ byl ještě vůbec volný.)

    Kdyby tedy někdo měl nějaký nápad na příhodný název našeho nového webu, vaše návrhy by byly vítány. Ten název by tedy mě být pokud možno jednoduchý, ale na straně druhé zase nijak všední, měl by nějak vystihovat osobitý charakter našich aktivit.

  109. Mně se, pane Poláčku, jen párkrát objevilo prázdné pole pro jméno a e-mail, z toho pak byly anonymy. Jméno paní Hájkové nebo pana Nusharta se na témž místě objevilo od začátku asi tak třikrát. Myslím, že to bylo vždy ve chvíli, kdy odeslali příspěvek, zatímco já svůj (přímo) do okna psal. Takhle tedy my diskutujeme! Od doby, kdy si správnost defaultových údajů vždy kontroluji, poltergeist (u mě) neřádí. Inu, AI začíná být zlomyslná.

    P.S. Slabá incidence jevu na mém PC možná souvisí (kromě toho, že nepíši mnoho) s tím, že delší příspěvky látám v pracovním souboru a s jejich úpravou zde v okně jsem pak brzy hotov.

  110. Zdá se opravdu, že u každého to (ne)funguje poněkud jinak. Na to mě upozornil už webmaster, že tady také dost záleží na nastavení vlastního počítače. Ostatně právě proto jsem chtěl vědět jestli se to projevuje i u druhých; protože čistě teoreticky bylo možné, že ta chyba se objevuje už jenom u mě, tedy že chyba je v mém počítači. Ale vyzkoušel jsem teď dva různé počítače, s různými prohlížeči, a ty chyby se opakovaly znovu a znovu. Myslím že u mě je ten problém větší protože jsem administrátor webu, takže mám propojení se sektory programu s kterými se běžný účastník jinak vůbec nesetká.

    V každém případě jsem se ale už rozhodl, nechám zřídit nový web, pro mě je ta současná situace víceméně neúnosná. A nikde není záruka že se to časem nebude zhoršovat.

  111. Zdá se, paní Hájková, že Váš poslední komentář se nezobrazil. V seznamu příspěků sice je, ale přečíst si ho není možné – je uveden pouze v tom seznamu. Zvědavost tedy dostává kapky… (Nějaké kapky na zvědavost jsem potřeboval – když byly děti ještě malé, teď potřebuji kapky na paměť.)

  112. Pokud myslíte můj poslední komentář v rubrice Fórum, tak ten se zobrazil. Ale musíte jít na některý z předchozích příspěvků tamtéž a dole pak kliknout na novější komentáře.

  113. No vida, takže nejen ta paměť, už i kognitivní funkce upadají…

  114. Mně se stalo už dříve (aspoň dvakrát), že jsem čekala snad půl dne, až se příspěvek objeví, než jsem si všimla, že on je někde jinde.
    Web má všelijaké mouchy. Nejen to, že se objevují jiná jména a adresy.

  115. Myslím si o těch změnách nabízených jmen i o zablokování odeslání dlouho (přímo v prostředí webu) editovaného příspěvku asi to co napsal pan Horák 9.8.: mohou asi vznikat pokud se sejdeme při jejich tvorbě ve stejném čase. Řešení tedy by mohlo být krátké odeslání příspěvku vytvořeného na jiném editoru.

  116. „Ekumenický“ text pana Kubičky mne tehdy velmi potěšil.
    Již jednou ho zde také někdo odkazoval – už si nevzpomínám v jaké souvislosti.

    Napadl mne tedy (pokud proces tvorby nového webu by už byl neodvratně zahájen), návrh jména: De Curiositatis? 😉 (případně prosím o opravu deklinace) .

  117. Protože jsem nepochopila, kde se v mém podpisu při minulých příspěvcích vzalo znaménko + mezi jménem a příjmením, zkouším to bez něho.

  118. Zkusila jsem napsat příspěvek bez znaménka + mezi jménem a příjmením /netuším, jak jsem k tomu přišla/, ale nezadařilo se.
    Můžete mne toho zbavit vy, pane Poláčku?

  119. Z toho je vidět, paní Zemanová, že jste zde v poslední době absentovala. 😉 Tento problém se tu vynořil v nedávné době i u jiných účastníků, jako důsledek pokusů o opravu ze strany jedné specializované firmy, kterou jsem těmito opravami pověřil.

    Bohužel – nakonec i tato firma rezignovala, nevidí další možnosti dát věc do pořádku. Proto jediná možnost je – jak už jsem zmínil – vytvoření zcela nové webové stránky. Tento krok učiním někdy v dohledné době; jenom se musím ještě trochu porozhlédnout, u kterého poskytovatele (webmaster mi doporučil změnu k jinému); a také stále přemýšlím nad tím, jak by se ta nová webová stránka měla jmenovat. „Humanistické dialogy“ je moc neskladné; uvažuji nad kratší formou „Dialogy“, ale to je zase příliš nespecifické. Ještě jednou tedy: kdyby měl někdo v tomto ohledu nějaký lepší nápad, byl by vítán.

  120. Tedy, musím napsat, paní Zemanová, že vysvětlit, jak působí modlitba, si vůbec netroufám. Není to jednoduché vysvětlit. A možná je to dobře, protože musí existovat také nějaké tajemství.
    Vzpomínám si, že papež František v nějaké své promluvě vysvětloval, jak modlitba ne snad „funguje“, ale působí: „Modlím se za chudé, aby netrpěli hladem, pak vstanu a jdu je nakrmit“ 🙂
    Jistě hodně záleží na tom, čeho chceme dosáhnout, zač se modlíme a ke komu se modlíme.
    Richard Rohr napsal, že člověk je tvor, který má silný sklon k negativitě. A negativita nepřináší nic dobrého, nemůže se stát základem společnosti. Proto se má každý jedinec snažit o to, aby se negativitě vyhýbal. Modlitba je jeden z dobrých způsobů, jak na to. Ale na druhé straně, nemůže jít o jakési pozitivní myšlení za každou cenu. Člověk si musí připustit, že má i negativní myšlenky. Prožít je, ale nepěstovat si je.
    Kletby by křesťan používat neměl, ale u těch domorodců víme, že působí. Možná proto, že u nich je silná kolektivní duše? Těžko říct.
    V evangeliích Ježíš opakovaně zdůrazňuje: „Víra tvá tě uzdravila“. Líčí, co všechno víra zmůže (i přenášet hory).
    U toho woodoo snad hraje roli negativní víra. Řekla bych, že víra ve zlé síly, v démony. Člověk věří, že někdo mu chce způsobit smrt a skutečně zemře. Na Ježíšových příbězích vidíme, jak démony vymítal, jak uzdravoval tělo i duši.

  121. Zvědavost pana Kubičky: tohle téma by vlastně patřilo do sekce „Forum“, nikoli do Nástěnky; ale budiž, když už se vyskytlo tady, tak na něj odpovím také tady.

    Tato „zvědavost“ pana Kubičky mě totiž dost upomněla na „překvapení“, které především Hannah Arendtová natolik vyzdvihovala u Sokrata, když líčila jeho – údajný – pluralismus, a jeho – nepochybnou – ochotu vést dialog i se zastánci protichůdných názorů. (Což je právě to, po čem ve svém příspěvku volal pan Kubička.)

    Toto „překvapení“ je Aristotelem, ale už před ním Platónem (respektive Sokratem v jednom z platónských dialogů) označeno za samotný počátek veškerého filozofování.

    Ovšem – v poněkud jiném smyslu, nežli jak pan Kubička pojal svůj „údiv“. U pana Kubička se jedná o údiv, že svět může (v podání odlišných názorů jiných lidí) vypadat jinak, nežli jak my osobně se domníváme; zatímco u Platóna se jedná především o překvapení z toho, že svět se ukáže být jiným, nežli jak ho vidí v š i c h n i lidé vůbec, pokud toto vnější zdání věcí podrobíme hlubšímu zkoumání.

    Jinak řečeno: u pana Kubičky se jedná o pluralismus; zatímco Sokrata se jedná o vhled do hlubších, skrytých pravd.

    Ovšem: onen pluralitní pohled sám je podmínkou k onomu hlubšímu, filozofickému vhledu. Ale k tomu blíže pod textem o Sokratovi, kde se právě na toto téma chystám napsat – dost podstatný – doplněk k mému dřívějšímu komentáři.

  122. Byl jsem to já omšelý osmašedesátník pane Poláčku, kdo Vám zaslal zábavnou i inspirativní rozpravu třech omšelých agnostiků o roli umění v metafyzickém prostoru sekulárního světa. Mj. to je i příspěvek k osvětlení důvodu zde trvalého přežívajícího neporozumění role levice v Evropě.

  123. Tedy, pane Petrasku, musím přiznat že pro tentokrát marně namáhám své paměťové buňky, abych odhalil nějakou návaznost Vašeho posledního příspěvku na aktuální diskuse, tak i jeho věcnou výpověď.

    Že jste mi zaslal nějakou „rozpravu tří agnostiků“?… Někdy v poslední době, anebo v době kdy pan Kubička napsal svůj zde zmíněný text?

    V každém případě v poslední době jsem o Vás žádný nový text nedostal; sám jsem ale už uvažoval že se pozeptám jestli jste už hotov s tím překladem nějakého textu od Arendtové, o kterém jste zmiňoval že byste ho rád prezentoval v českém prostředí. Už jsem napsal že pokud byste neměl jiné záměry jak ho prezentovat, že bych byl bez dalšího ochoten ho zveřejnit zde.

  124. Tak to je nadělení/nedorozumění pane Poláčku. Amazon sdělil, že zmíněná zásilka bude doručena zítra.
    Takže výše uvedené sdělení….. Byl jsem to já omšelý osmašedesátník pane Poláčku, kdo Vám zaslal zábavnou i inspirativní rozpravu třech omšelých agnostiků o roli umění v metafyzickém prostoru sekulárního světa. Mj. je to i velmi čtivý příspěvek k osvětlení důvodu zde trvalého přežívajícího neporozumění role levice v Evropě…….má jakoustakous hlavuapatu až od zítřka.
    Akceptábl překlad Arendt úvah o poslání a úskalí pluralismu v moderní otevřené demokracii, tedy v době všeobecného zespolečenštění, ekonomice masového konzumu a……. přesahuje pohříchu mé schopnosti.
    Již jenom s esejí T. Assheuera jsem se potýkal velmi nezdárně – pár odstavců „překladu“ jsem volně zasunul pod vaše texty. Pro jistotu bez bez udání zdroje.
    Známá zaslala dotaz ojedinělému překladateli H.A. ohledně Apologie plurality a Co znamená osobní zodpovědnost v diktatuře?
    …….zde odpověď:
    Pokud vím, zmíněné knihy dosud nikdo nepřeložil, i když mám takový matný dojem, že o tom J.Bernsteinovi (Denkerin der Stunde) se mluvilo na ediční radě Oikumené. Ale nevím, zda se toho nakonec někdo ujal. Sám jsem překládal jenom Vita activa … a zrovna dnes mi přistál v mailu překlad „Života ducha II“ s žádostí, abych udělal redakci. Ale zatím netuším, v jakém ten překlad stavu. Srdečně Tě zdravím a těším se někdy na viděnou. Václav………takže i Oikumené nemyslí na Denkerin der Stunde.

  125. Pane Petrasku, musím přiznat že teď jsem si skutečně zhluboka oddychl. Už jsem se skutečně obával že jsem to já, kdo něco naprosto popletl, kdo není schopen si v paměti vybavit něco, co se událo zřejmě ještě v minulosti zcela nedávné.

    Takže věc se tímto vysvětlila, nejednalo se o minulost, nýbrž o budoucnost. – A časově to vlastně docela vychází, sám očekávám pro zítřek hned několik zásilek od Amazonu, takže to alespoň všechno přijde najednou (doufejme).

    Takže tímto předem děkuji za zásilku, uvidíme jestli její obsah nebude pro můj – v poslední době nějak povážlivě upadající – intelekt až příliš náročný. 😉

  126. Pane Petrasku, tak všechno je zase úplně jinak. Tu zásilku jsem před chvílí dostal – od mého souseda, a prý přišla už včera. Takže ten původní plán byl vlastně naprosto v pořádku; jenomže Amazon za prvé tu zásilku nedoručil mně, ačkoliv jsem byl celý den doma; za druhé sousedi mi ji odevzdali až dneska; a za třetí ta dodatečná zpráva Vám od Amazonu, že zásilka bude doručena až zítra, je kompletně vadná.

    Takže všeho všudy celé množství chaosu (nevím teď jestli i v metafyzickém, či pouze profánně-logistickém smyslu). V každém případě ještě jednou díky za nový materiál k četbě, pravděpodobně i k zamyšlení a (snad) i inspiraci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *