Eva Hájková
VISUTÁ PŘÍTOMNOST
Chvilku se přestaneš dívat
a hned jsi v jiném světě
Z kukly je motýl
z léta podzim
a ze zelených stromů
stromy bez listí
Kus života ti ušlo
Kdyby ses díval stále
a stále naslouchal
kdyby ses nikam neohlížel
žil bys ve věčné přítomnosti
kde se nic nemění
Skutečně?
Snad jako na visuté lávce
nad mohutným proudem řeky?
Zprava
z neučesaných rozvalin
přitéká minulost
Hluboko
pod tvýma nohama
se mění
v holou a nerozvitou
budoucnost
Nepoznaná se valí
nalevo od tvé lávky
a mizí v dálce
jako osud
Ale ty nevnímáš
jedno ani druhé
pozorně nasloucháš
praskání při chůzi
a pozorně se díváš
na lávku pod nohama
Soustředíš se
abys nešlápl vedle
Žiješ v přítomnosti
která nesahá nikam daleko
k minulosti ani k budoucnosti
jen kousek od tvých chodidel
a od tvých očí
Žiješ v přítomnosti?
KŮZLE NA PORÁŽKU
Hnědosrsté kůzlátko
v květnu narozené
celé léto skotačilo
vyrostlo a zesílilo
Užívalo si volnosti
Nevědouc ještě
že smrt je blízko
pobíhalo vesele po zahradě
a vracelo se pro mléko
k uvázané starostlivé mámě
Ale příští jaro
už bude mít máma
jiné kůzle
a na to první zapomene
Tohle je život