Zatmění duše

3 komentáře u „Zatmění duše“

1. K ilustračnímu obrázku: kupodivu se mi podařilo najít v internetu obrázek, který přesně odpovídá titulu poslední básničky: přesně odpočítaných 8 ptáků. Bylo by ovšem lepší nějaký výjev kde těch osm sedí na stromě; ale něco takového by se asi jen stěží dalo sehnat. A těchto vyobrazených osm ptáků zase dobře pasuje k závěru básně, k oněm „vánočním ozdobám v krabici“.

2. „Až skončí zatmění duše“ – paní Hájková, byly časy kdy jsem také věřil tomu, že postačí aby tento svět prohlédl, zbavil se falešného způsobu vidění, a spatřil pravou, ryzí podstatu věcí – a že pak budou lidé překvapeni, jak je všechno vlastně naprosto jednoduché a prosté, ve své pravdě.

   Dnes jsem v tomto ohledu už přece jenom o dost skeptičtější; nedá se nic dělat, ale náš jsoucí, přítomný svět, tedy svět fenoménů, ten bude vždy jiný nežli ona „čistá podstata“, a vždycky bude klást tuhý odpor proti tomu, aby fungoval a probíhal jenom podle toho, co mu předepisuje tato jakkoli čistá, ryzí forma. (Tedy jako ona „perla vynořivší se z mořských vln“.) Na jedné straně sice stále setrvávám u přesvědčení, že tohoto zbavení se falešných náhledů je zapotřebí; ale na straně druhé reálný život bude vždy neustálým bojem mezi tím čirým pravzorem, a mezi neuříditelnou, chaotickou mnohostí světa vezdejšího.

3. No ale to trochu souvisí právě s tou neviditelností pro svět, o které jste se domníval, že to znamená totéž jako držet se stranou od lidí a jejich reálného světa. Neznamená.
   Boží království je přece také přítomno mezi lidmi žijícími v tomto světě. A přitom nepochází z tohoto světa. Mimochodem, trošku jsem na ně myslela, když mě napadla právě ta „perla“. V kterémsi podobenství je k ní přirovnáváno.