Předjarní imprese

Eva Hájková

Zde ještě několik fotografií které paní Hájková před nedávnem pořídila při svých procházkách. Dnes už sice máme „regulérní“ kalendářní jaro, ale dosti pošmourné, takže tyto obrázky z mezičasí mezi zimou a jarem se k těmto dnům docela hodí.









14 komentářů u „Předjarní imprese“

  1. Ačkoliv se jak řečeno jedná o výjevy z předjaří, na mě většina snímků působí spíše pocitem podzimní melancholie. – Což v žádném případě nemá být kritika; naopak ta jímavá podzimní melancholie vždy nějakým tajuplným způsobem nutí k zamyšlení, k zadumání nad životem.

    Mně osobně by se snad nejvíce líbil druhý snímek, s oním barevně ozářeným večerním (či ranním?) nebem; ale z čistě umělecky-fotografického hlediska by snad nejvýše bylo nutno postavit poslední dva snímky, s jejich krásným zrcadlením pobřežních stromů ve vodní hladině.

  2. Toto zrcadlení ve vodní hladině mě ostatně upomnělo na jeden obraz japonského malíře, který jsem kdysi viděl. Byla to víceméně ta samá scenérie, s typickou japonskou melancholickou atmosférou, ve večerní čas se řada stromů na pobřeží zrcadlila ve vodní hladině. Ovšem – malíř tento výjev vykreslil tak dokonale, se všemi detaily, a hranici mezi břehem a vodou centroval přímo doprostřed obrazu, takže bylo sotva možno čistě opticky rozpoznat, co je vlastně originál a co zrcadlení. Kdyby se obraz obrátil, postavil na hlavu, sotva kdo by to dokázal poznat, natolik si obě jeho poloviny byly podobné.

  3. Pane Poláčku, teď jste mi připomněl japonské Verše psané na vodu. Jedna báseň tam popisuje zrcadlení měsíce ve vodě a také nestálost i neuchopitelnost onoho odrazu:

    Měsíce odraz v hladině vodní
    chvěje se, mihotá:
    Chyť si ho – tu je!
    Chyť si ho – kde je?
    Měsíci, nejsi obraz ty života?

    Přeji všem hezké svátky jara.

  4. Jsou to, paní Hájková, pěkné fotografie. A fotografie pěkných „věcí“. Archetypálních, a proto s velkým potenciálem člověka potěšit i utěšit. Přesto je často obětuje, jak doslova na oltář pochybného kultu, tak nadbytkem času a pozornosti, věnovaného tomuto.

    Třeba ta zkroucená bříza uprostřed jednoho ze snímků. Zaslouží pozornost mezi stromy jako chudý a zkroušený mezi lidmi. Největší slabost však mám pro věkovité listnáče, jaký stojí vprostřed krásného obrazu hned pod prvně zmíněným. Někdy před dvanácti patnácti lety jsem se při cestách po naší zemi zaměřil právě na návštěvu míst, která spolu s rozumnými lidmi dopřála dlouhý život nejdůstojnějším a nejodolnějším ze zástupců živého na Zemi. Přestály jste bez úhony další, mírnou zimu, milé stromy? Vždyť ani vy nás nepřežijete všechny.

    Akorát jsem, paní Hájková, nepoznal, co za stvoření to plave ke břehu na posledním z obrázků. Ondatra, nutrie, bobr? (Na mloka sui generis to, zaplaťbánbů, nevypadá).

    Přeji všem klidný zbývající čas velikonoční. Třeba i veselý, ale nakonec hlavně budící naději.

  5. Podle čumáku bych si tipla, pane Horáku, že tam plaval dočista obyčejný pejsek.
    Fotky krásné, paní Hájková.

  6. Děkuji, paní Zemanová. Jak snadné je podlehnout šálení smyslů. Já měl tu hlavu za celé tělo a náznak šíje za ocas!

  7. Já sama nevím, co to bylo za zvíře, ale myslím, že pes to nebyl. Možná nutrie nebo ondatra.

  8. Ta bříza na mě tehdy nepůsobila dojmem zkroucené stařenky. Fotila jsem to totiž už loni na jaře, když zrovna rašilo listí. Zdálo se mi, že stromy spolu jakoby tančí, protože povíval větřík, tak jsem během fotografování složila ještě báseň – na mě výjimečně optimistickou. Už tu byla jednou uveřejněna. Jmenuje se Vítr a stromy.

    VÍTR A STROMY
    Tančily stromy
    vítr jim hrál
    zeleným listím
    zachvíval
    Tleskaly stromy
    vítr se smál
    píšťalky jara
    rozfoukal
    Šeptaly stromy
    a vítr vál
    když dveře létu
    otvíral
    Mlčely stromy
    když vítr spal
    nad tichým lesem
    měsíc stál

    Aby toho optimismu nebylo příliš, má to ještě poslední sloku. Tenkrát se mi nějak nehodila k jarní náladě. Proto jsem ji vynechala, ale patří tam:

    Plakaly stromy
    Vítr svůj žal
    spadaným listím
    přikrýval.

  9. Přitom by možná stačilo předřadit poslední sloku na začátek a počáteční dát na konec té básně. A vyznělo by to docela optimisticky.

  10. Ano, paní Hájková, obě tyto varianty by v zásadě byly možné, obě by dávaly svůj smysl.

  11. Co se toho zvířete ve vodě týče – po náležitém zvětšení si jsem celkem jistý, že se jedná skutečně o psí hlavu, docela obyčejného českého voříška.

  12. Pokud se voříšci běžně koupou v ledové vodě na přelomu února a března a plavou si v ní sem tam, pak by to mohl být i voříšek.

  13. Zřejmě to byl voříšek-otužilec. 😉

    Když se v ledové vodě mohou – a to se zjevným potěšením – koupat lidští otužilci, proč by toho nemohl být schopen i pes?

  14. Naši psi si ve studené vodě zaplavou rádi, a to i v poměrně prudkém proudu, protože je baví, jak je voda unáší. Ale měli jsme i retrívry /o kterých se říká, že plavání milují/, kteří se báli, když jim voda sahala výš než po kolena.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *