Poslední květy. Kruh roku.

Eva Hájková



POSLEDNÍ KVĚTY


Plakaly květy ztěžklé deštěm

poslední květy chryzantém

barvami sytě zářivými

když loučily se s podzimem

Barvami sytě zářivými 

a hořce slaměnkovou vůní

Byly to děti listopadu

a nehřály se na výsluní

Už listí k zemi lepí mráz

a zima sněhem nešetří

Namísto květin křehkou krásou

rozkvetou vločky v povětří



KRUH ROKU SE UZAVÍRÁ


Ondřej dal sbohem listopadu

Barborka řeže proutky v sadu

Stromy jsou holé Mráz už zebe

a Mikuláš se spouští z nebe

na dlouhatánské zlaté niti

Lucie lucernou už svítí

Upíjí noci v zimním čase

za bílou maskou ukrývá se

Nenajde u nás kolovrat

snad proto můžem klidně spát

To všechno dávno odnes čas

Adventní svíci vítr zhas

Kolem je černočerná noc

a krůček zbývá do Vánoc

3 komentáře u „Poslední květy. Kruh roku.“

  1. Ten – krátký – čas přechodu od podzimu k zimě jsem vždy prožíval s trochu podivnými pocity. Odcházející podzim, se svými nádhernými pestrými barvami, ovšem stejně tak už melancholie z něčeho mizejícího, zdánlivě v nenávratnu… Ovšem na straně druhé už se hlásící zima, se svými vlastními krásami (a se svou vlastní tichou, sněžnou melancholií). A mezitím takové podivné mezidobí, vlhké, uplakané a nicotné. Krásný podzim je už pryč, a sněhobílá zima stále v nedohlednu. Zrovna v minulých dnech mnou při pohledu z okna na toto vlhce chladné počasí projelo úlevné vědomí, že už jsem v důchodu, a že mě tedy nic nenutí opustit vyhřátý domov… 🙂

  2. Letos přišel jakýsi zlom kolem dvacátého listopadu. Chryzantémy byly nádherně rozkvetlé a najednou začalo pršet, pak sněžit a přišel mráz. Takže kytky úplně odešly a bylo nutné je ostříhat a hodit na kompost. Nějakou dobu sněžilo, až sníh pokryl okolní krajinu, jenže pak se zase oteplilo. Kdyby nebyl přišel ten mráz, vydržely by chryzantémy ještě nějakou dobu kvést. Aspoň do začátku prosince. Někdy takhle vydrží i květy na růžích.
    Teď už zase mrzne (aspoň v noci mrzlo), ale sníh není.

  3. No – on i tady je naprosto zřetelně vidět vliv změny klimatu, dříve to bylo – alespoň tady v Mnichově – tak, že první vlna ochlazení přicházela s železnou pravidelností někdy kolem 11. listopadu (můj kolega v práci to věděl ještě přesněji, protože ten den měla jeho žena narozeniny), vždycky v ten den napadl sníh. Ale – letos (a už v minulých letech) nic, až teď přišlo první skutečné ochlazení. Sníh trochu padal, ale hned zase roztál, neudržel se ani chvíli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *