Nový rok. Návrat.

Eva Hájková

Nový rok

Na dně černého poháru noci

se jiskří

bílé závěje sněhu.

A nad tím vším luna –

veliká a jasná.

Jsme v zajetí

mrazivého ticha.

Cítíš to?

Slyšíme údery zvonů:

První, druhý, třetí…

Dvanáct úderů do noci.

Rozumíš jim?

Zítra

bude všechno

jako dnes,

a přece jiné.

Stojíme na prahu

nové doby.

Návrat

Chlad.

Mrazivá samota.

Ticho za zavřenými dveřmi

zlomí ostrý hlas zvonku.

Vteřiny plynou…

Váhavé kroky se vrývají

do sešlosti

starého koberce.

V kukátku

zahlédneš jiskřičku oka.

Dveře se rozplývají

a pak vidíš

jen maminku

a slzy.

3 komentáře u „Nový rok. Návrat.“

  1. Dvě další básničky paní Hájkové. Připomínám, že ty jsou ještě z raného období její tvorby; tím je zřejmě ovlivněn určitý novoroční optimismus spojený s očekáváním přelomově nové doby.

    Nenašel jsem bohužel žádný příhodný novoroční obrázek, který by se plně hodil k této básničce; všechno co je možno v internetu objevit jsou víceméně obvyklé novoroční barvotiskové výjevy či přání. Zvolil jsem tedy alespoň obrázek zimní krajiny, spolu s vycházejícím sluncem, které může symbolizovat onen očekávaný (či vytoužený) příchod nové, lepší doby.

    A i druhá básnička začíná chladem a mrazem, aby nakonec dostala nový obrat.

  2. Tak jsem se přece jenom trefil! 🙂 Prohlédl jsem celou řadu internetových obrázků či výjevů; několik jich bylo docela dobře použitelných, ale jakmile jsem uviděl tenhle, bylo mi jasné, že právě on je ten jedině pravý.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.