Eva Hájková
Šťavnatá jarní zeleň
a nekonečný blankyt oblohy
s lehkými bílými obláčky
plujícími ve svátečním tichu.
Hravý vánek chladí slunné odpoledne
a povívá barevnými stužkami májky.
Jsou jako z dívčích copánků.
Zpomal svá křídla,
poštovní holube,
i tak se vrátíš domů.
Ještě se, léto, zdrž na teplém jihu
a šetři si svůj žár
na jiné časy.
A jaro, ještě po ránu
zalévej trávník krůpějemi rosy
či deštěm májovým.
Ještě nás chvíli nech
vnímat tu jarní něhu sedmikrásek
a konvalinek skrytých v listí
a vůni hlohu v parku.
Než otevřou se brány léta
a červen vtančí do kraje.
Zajímavé poetické vyjádření stěží postižitelné chvíle přechodu mezi jarem a létem. Chvíle natolik nepostižitelné, že jsem měl nemalé potíže s tím objevit v internetu nějaký příhodný ilustrační obrázek. Až jsem si nakonec vypomohl záběrem s májkou, s vlajícími barevnými stužkami „jako z dívčích copánků“.