O co jde?

Jak je stálejším účastníkům těchto webových stránek asi známo, jejich vznik probíhal za poněkud chaotických podmínek, vynucených změnou formátu na Deníku Referendum, a s tím se vynořující potřebou vytvořit novou, smysluplnější platformu pro vzájemné diskuse a výměny myšlenek.

Pro tu prvou chvíli bylo tedy v prvé řadě zapotřebí věnovat se čistě technickým záležitostem, vytvořit příslušné stránky, rubriky, přehledy. A napsat první tématické texty, aby se tento nový projekt rozběhl, aby bylo vůbec o čem diskutovat. A až teď vybývá trochu více času na to ohlédnout se zpátky, a ujasnit si základní účel proč byla celá tato platforma vlastně vůbec vytvořena, co je jejím cílem.

Účelem tohoto projektu zdaleka nebyla a není jenom samotná možnost pokračovat – na přehledněji strukturovaném schématu – ve starých diskusích. My už jsme se toho v některých komentářích v souvislosti s tímto „exodem“ už poněkud dotkli: Deník Referendum jako takový v poslední době ztratil mnoho ze svého původního impulsu, zmizely dřívější angažované diskuse o principiálních otázkách levice a jejích úkolů a cílů v současném světě. Namísto toho se tam většinou pěstuje už jenom jakási „údržba“, v rámci věčného a nikdy nekončícího boje levice proti pravici.

Základním cílem a smyslem tohoto nového webu je právě překročení těchto hranic. Cílem a účelem je v prvé řadě znovu položit zcela zásadní otázky týkající se levice, jejích možností a úkolů, a vůbec jejího smyslu v současném světě. Za tím účelem bude zapotřebí znovu od samého počátku promyslet – a kriticky zhodnotit – celou řadu tradičních principů a hesel levice, jako je například:

– co je kapitalismus?
– co je (a co není!) vykořisťování?
– jsou možné alternativy ke kapitalismu?
– může levice porazit pravici?
– je možný sociálně spravedlivý (homogenní) svět?
– co dnes ještě zbývá z myšlenkového dědictví Karla Marxe?
a ještě mnoho dalších podobných témat.

V této souvislosti je ale nutno vyjasnit si ještě jednu zásadní věc. V levicovém prostředí se sama levicovost pojímá jako něco o sobě samozřejmého; něco co není zapotřebí nijak dále odůvodňovat. – Jistě, boj za sociální spravedlnost respektive proti sociální (i jakékoli jiné) diskriminaci a nerovnosti byl vždycky tradiční doménou levice, a tento boj sám jako takový skutečně nepotřebuje žádného hlubšího odůvodnění, jeho legitimita vyplývá už z principů obecného humanismu.

Nicméně je zcela zásadní chybou levice, pokud se domnívá, že jenom s tímto pouhým bojem proti sociální i jiné diskriminaci si může vystačit natrvalo. (A radikálně-fundamentalistická část levice dokonce zřejmě žije v přesvědčení, že naprosto postačí neustále útočit na kapitalismus ve všech jeho projevech, a že už tím bylo pro blaho lidstva učiněno dost.)

Připomeňme si ale: v původních velkých emancipačních hnutích levice bylo obsaženo mnohem více, nežli jenom tato otázka čistě sociální. I když jmenovitě v době nastupujícího kapitalismu, v době 19. století byla tato sociální otázka mnohem aktuálnější a palčivější nežli dnes, tak přesto naděje s těmito hnutími spojené šly mnohem dále nežli kam sahá horizont pouhé otázky sociální. Tehdy se s tímto širokým emancipačním hnutím ještě nerozlučně pojily naděje na vznik zcela nového, lepšího, humánnějšího světa, který vedle sociální spravedlnosti a majetkové rovnosti přinese také zcela nový smysl lidské existence, lidského konání na tomto světě. Člověk už neměl být pouhým producentem (i když třeba osvobozeným od bezprostřední závislosti či útlaku), nýbrž měl se stát svébytným tvůrcem svého světa, naplněného a osmysleného společným dílem a společně sdíleným ideálem.

A právě to je důvod, proč jsou na tomto webu – který se také hlásí k oněm humanisticky-levicovým hodnotám – nejen přítomny, ale i zcela vědomě pěstovány diskuse a úvahy i na jiná témata nežli jsou ta sociální: témata kulturní, témata obecně filozofická, i témata čistě duchovní. Neboť všechno toto se nakonec týká a dotýká právě té otázky smyslu a účelu lidské přítomnosti na tomto světě.

Je zapotřebí, aby si levice jasně přiznala: původní Marxův projekt sociální emancipace, který s sebou měl jaksi automaticky přinést i všeobecný smysl lidského žití, lidských aktivit – tento projekt se nenaplnil, nesplnil očekávání do něj vložená. A nemělo by sebemenší smysl – respektive bylo by hlubokým sebeklamem – donekonečna doufat, že jednou přece jenom přijde „ta správná“ revoluce, a že s ní se dostaví i ten vytoužený vyšší smysl lidského bytí.

Bylo už řečeno, že je nutno od samotného základu znovu promyslet a kriticky přehodnotit všechny základní premisy, téze a cíle levice; a toto se v míře vrchovaté týká právě i otázky konečného smyslu celého tohoto dějinného levicového projektu. Pokud by levice nebyla schopna přesvědčivě zodpovědět otázku po smyslu, pak by byla natrvalo odsouzena k tomu zůstat jenom hnutím čistě politickým. Politickým – a to znamená partikulárním, omezeným jenom na svůj vlastní program, na svá vlastní hesla. Překonat toto omezení je jedním z hlavních cílů tohoto nového webu a jeho diskusní platformy.



354 komentářů u „O co jde?“

  1. Někdy se americký přístup přirovnává k tavicímu kotli, zatímco evropský k salátové míse.
    V tavicím kotli se taví všechny identity a výsledkem je americký národ.
    Pochopitelně, když chceš a vědomě se o to snažíš, můžeš si svou identitu uchovat. Ale možná spíš jako folklór. Tedy, můžeš i jinak, ale nesmíš podlehnout touze ekonomicky uspět.

  2. Skoro tak, pí Hájková, já to myslel tak, doma si klidně peč bábovky ale na domě vyvěšuj 51 hvězdiček.

  3. Evě Hájkové: „Kde to je tady? “
    V úvahách o společnosti. Kellerovi jste fandila, Šmajse nemáte ráda…

    Připomínáte mi některé chemiky nebo fyziky, kteří vztah k předmětům svého zájmu odvozují z toho, jak esteticky vypadají jejich grafické zápisy. Například fyzik, který jinak nemá ani špetku hudebního sluchu, se podívá na graf průběhu frekvencí včetně vyšších harmonických mnohohlasé melodie, řekne „jé, to je krása, to bude dobře znít“ a přitom o tom, jak zní hudba lidem, kteří vnímají její harmonii, nemá ani ponětí. Podobně si vezměte třeba 3d-model molekuly adamantanu. (Google pomůže, obrázek sem neumím dát.) Chemik (některý) si řekne „jé, to je krása, to by se mohlo k něčemu hodit“. A přitom teprve šedivá laboratorní dřina v laboratořích brněnské Lachemy v 60. letech ukázala, že je to užitečný prekursor některých antivirotik a jak ho lze vyrábět synteticky. Ale když Vám navíc řeknu, že byl poprvé na světě izolován v r. 1932 československými petrochemiky pod vedením Stanislava Landy z jihomoravské ropy, jistě k němu i jako nechemik taky získáte pozitivní citový vztah; a přitom je to pro jeho vlastnosti zcela irelevantní.

    A podobně je tomu s Vaším hodnocením Šmajse, Komárka nebo Kellera. Převažují emoce. Domnívám se, že při snaze o řešení krizových situací ve společnosti je zaujímání postojů na základě emocí vyvolávaných některými lidmi (notabene vyvolávaných nikoli záměrně, někdy např. stačí předsudečné hodnocení vzhledu dotyčného…) zcela kontraproduktivní.

  4. Ještě k tomu dotazu, co si myslím o multikulturalismu: Totéž co o každé ideologii. Nemusí to být sprosté slovo (jak si Evropané zvykli posuzovat většinu ideologií zhruba od roku 1917 nebo nejpozději 1933), ale vždy jde o to, jak se s ním zachází – může to být dobrý sluha i zlý pán. Nebo, řečeno s Komárkem, všechno zlé je k něčemu dobré, všechno dobré je k něčemu zlé.

  5. CHUDÝ LID A VOLEBNÍ PRÁVO

    Já mám právě spíše dojem, pane Kalousi, že Komárek chce vidět především to špatné. A že v zájmu této motivace znovu a znovu věci až příliš zjednodušuje. A tak se u něj trvale sváří jeho nesporná inteligence s tímto redukcionismem, respektive deformováním skutečnosti.

    Do tohoto vzorce by naprosto zapadal i jeho výrok o chudých a volebním právu. Ten sice bohužel nemáme v originální verzi k dispozici (a na Kellera se bohužel nikdy není možno spolehnout že výroky svých ideových protivníků nepřekroutí); ale zdá se že v daném případě by přece jenom základní tézi Komárka bylo možno v dostatečné míře rekonstruovat.

    On totiž napřed neříká ani nic tak chybného, ale ani nového; svým způsobem to samé svého času konstatoval už Aristoteles.

    Už Aristoteles totiž napsal, že společnost se dělí na dvě velké třídy: třídu majetných oligarchů, a třídu nemajetného lidu. A obě tyto třídy proti sobě vedou boj. Oligarchie si – ovšem! – chce uchovat své majetky a svá privilegia; zatímco tomu nemajetnému lidu se jedná o to, aby se dostal k tomu majetku oligarchie.

    Přičemž Aristoteles – stejně jako Komárek – nijak neprotěžuje či neglorifikuje chudý lid, jenom proto že je chudý. Aristoteles naprosto jasně píše, že nakonec se oběma stranám jedná o to samé – totiž o peníze!! A Aristoteles stejně jako Komárek vidí, že kdyby se všechna moc dostala do rukou toho chudého lidu (prostřednictvím ničím dalším neomezeného volebního práva), tak že by to ze všeho nejspíše mělo značně negativní důsledky: chudí by si sice mezi sebou rozchvátili bohatství oligarchů – jenže na rozdíl od oligarchů ten „dolní lid“ nemá dostatek kompetence pro tvoření nového bohatství. Jinak řečeno – namísto toho aby chudý lid zbohatl, nakonec by zchudli všichni.

    Aristoteles tedy vidí ty samé problémy ve všeobecném hlasovacím právu jako Komárek; jenže na rozdíl od Komárka Aristoteles celý konflikt hodnotí skutečně diferencovaně a nezaujatě. Protože jak na jedné straně vidí problematické stránky „lidové lidovlády“, tak stejně tak vidí na straně druhé i nebezpečí oligarchizace. Takže nakonec Aristoteles jako – relativně! – optimální model vidí kombinaci prvků demokracie a oligarchie, s mírnou převahou demokracie.

    Což je – mimochodem – fakticky víceméně přesně ten model, který je skutečností dneška! Přes všechna ideologická hesla o „demokracii“ a „vládě lidu“ je ve skutečnosti současný politický model skutečně kombinací prvků demokratických a oligarchických; víceméně přesně tak, jak si to představoval Aristoteles. A právě proto je ten současný politický model natolik relativně stabilní a úspěšný – ne snad proto že by byl natolik „demokratický“, ale právě proto že n e n í naprosto a neomezeně demokratický, nýbrž že ona údajná „vláda lidu“ tu nachází velice citelné limity.

    Například tento „lid“ nemá právo zrušit soukromé podnikání – neboť to je dáno přímo v ústavě, jako jeden z jejích základních principů „svobody“. A když lid nemá právo zrušit soukromé podnikání – tak to automaticky znamená, že je připuštěna, zlegalizována oligarchie. Protože spolu se soukromým podnikáním se tato oligarchie vytvoří naprosto nevyhnutelně; a tak či onak si už jenom čistě svou ekonomickou vahou prosadí i politickou moc.

    Ještě jednou tedy: ne že by Komárek se svou skepsí vůči volebnímu právu chudého lidu neměl tak docela nepravdu; ale pokud z celé komplexní problematiky vidí jenom jednu jedinou stránku, pak je jeho pohled značně zavádějící, a konec konců neseriózní.

  6. J. Kalousovi:
    Nejde o emoce. Proti samotnému Šmajsovi jako člověku nakonec nic nemám, ale ty jeho teorie se nesrovnávají s mými.

  7. Pane Kalousi, ale v úvahách o společnosti vždycky nevyhnutelně svou úlohu hrají emoce. Tady není možno se spolehnout jenom na ty či ony grafy (respektive chemické vzorce). Ty chemické a jiné vzorce sice mají svou platnost i pro člověka; ale na straně druhé člověk jako takový je právě tím, čím tyto pouze chemické struktury a vazby překračuje a přesahuje. Nevím sice proč paní Hájková konkrétně nemá ráda Šmajse (i já sám k němu ostatně mám podobně ambivalentní vztah jako ke Komárkovi), ale její pozice trvale reprezentuje právě tento zcela specifický přesah. Sice z mé perspektivy ona tento přesah až příliš absolutizuje; ale to je záležitostí té „ideové specializace“, o které jsem psal v souvislosti s (osobní, názorovou, ideovou) identitou. – Zkrátka, i když je to třeba přehnané, někdo to dělat musí. 😉 Všichni ti Komárkové a Šmajsové by z celé kreativně-duchovní sféry lidské existence nejspíš ze všeho nejraději udělali objekt pouhého přírodopisu.

  8. Pane Kalousi, souhlasím s p. Poláčkem v tom, že všichni tito „specialisté“, kteří teda ví všechno o ničem, tak nějak se myslím definuje specializace, by chtěli být pupkem světa a aby to bylo podle jejich pravdy. Já proti nim vůbec nic nemám, jenom se k nim nemodlím. Je strašně málo těch báchorkařů kteří by to alespoň trochu zastřešovali, nějaký pokus jako MUDr. Hnízdil o celostní medicínu, i když ten je dle mě také magor. Je sice pár autorů, které rád čtu ale je to spíš z oblasti popularizátoru vědy a někteří také rádoby vizionářů.
    Zklamu Vás, ale modly nemám. Jsem asi od základu antimodlářský, neuznávám ani žádné autority, reklamy mají na mně opačný vliv, řídím se nimi přesně o 180 °, a dost často se mi to vyplácí. Když něco hodně chci z materiálního světa, tak snažím trochu zamyslet a většinou zjistím že to „určitě“ nepotřebují a spíš by mi to uškodilo než pomohlo.
    Samozřejmě ty báchorky od Vaších model čtu, už třebas jenom pro „zabíjení“ času. Nehledám „smysl života“ ale „filosoficky“ jeho protiklad, nevím, zda se to vyjádřit příponou ne-smysl.
    Pane Kalousi, dále si pro svou životní filosofii já každé ráno beru jednu Murti-Bing-ovou pilulku a to mě chrání před jakoukoli metafyzickou ale i jinou kravinou 😊.

  9. Paní Hájková, Vy máte i teorie? Jak uvádíte v příspěvku. Já myslel, že u Vašich je to jednou provždy vyřešeno Bibli.

  10. Já mám také teorie, i když, pane Kosmeli, je nemám tak propracované, že bych je mohla nabízet jiným. Jsou to teorie více méně zatím jenom pro mě. Bible pro mě není jediným zdrojem pravdy. Na druhé straně, snažím se s ní své poznání uvést do souladu.

  11. Paní Hájková, dejte při té činnosti bacha na případnou exkomunikaci. Soulaďujte to raději privátně než veřejně ať na Vás nevykročí Duka se všemi „slušnými lidmi“.

  12. Exkomunikaci odkud, pane Kosmeli? Vždyť já ani nejsem v žádné církvi. A Ježíš sám, myslím, nikoho neexkomunikuje.

  13. Jiřímu Kosmelovi: Zatím jste mi neodpověděl na otázku, proč si myslíte, že když tu někoho cituju, je to moje modla?

    Vy máte taky jednu modlu – tzv.zdravý selský rozum. Jenže nic takového neexistuje. Všichni jsme do nějaké míry zmanipulovaní a nejvíc ti, kdo se odvolávají právě na tzv. zdravý selský rozum jako na dostačující náhradu všech autorit. Nikdo není schopen v současné době v plném rozsahu pochopit svět a společnost v jejich plné komplikovanosti, a nejmíň ten, kdo odmítá autority a nahrazuje je tzv. zdravým selským rozumem nebo pocity. Váš obrázek světa a společnosti je z 99% zprostředkovaný médii a tzv. zdravý selský rozum je to poslední, co Vám dovoluje roztřídit skutečnost, omyly, lži a mystifikace.

  14. Josefu Poláčkovi: „…pokud z celé komplexní problematiky vidí jenom jednu jedinou stránku…“ No a proto jsem chtěl ten původní text. Ve všech Komárkových textech, které jsem zatím četl, se VŽDY projevuje snaha vidět obě stránky věci. Pravda = 2 polopravdy. Ono není nic jednoduššího, než aby si z toho nějaký manipulátor spoléhající na to, že to stejně nikdo nebude číst, vytrhl z kontextu jen tu jednu polopravdu, která bez té druhé ignorované ztrácí smysl, a na ní pak postavil svou polemiku. Učebnicový argumentační faul.

  15. Panu Kalousovi: Tak o Indech je celkem známo, že považují svoji zemi za nejlepší a svoji kulturu za nejstarší a nejdokonalejší na světě. Určitě jsou věci, na které mohou být právem hrdí. Staré pohledy ale nebudou moci přežít, to je právě ten starý svět. Tak se tedy uzavřou do sebe, nebo se otevřou budoucnosti, která ještě není v jasných konturách.

  16. S vyjádřením Stanislava Komárka jsem se setkal poprvé myslím v Salónu Práva. V textu oceňoval Čínu, jejíž rozvoj byl tehdy ještě převážně za Potěmkinovu vesnici. Pro „náš“ Západ měl ne snad přímo opovržení, ale despekt určitě. Důvody byly vysloveně pravicové. Šlo o variaci na oblíbené mínění o „naší“ slabosti v důsledku přílišné ohleduplnosti a citlivosti, nepochybně sociální směrem dolů. Komárek se vyjadřoval ze všeho nejspíš sociálně darwinisticky.

    Později jsem přečetl dvě jeho knížky a něco málo k tomu. Jedna z knih se týkala vztahu člověka k zvířatům. Byla napěchována údaji, pokud si vzpomínám dobře, tak byly v poněkud zjednodušující či maximalizované podobě nejspíše ze všeho vršeny. Do hloubky Komárek příliš nezacházel a hlavně u ničeho neprodléval, což mi vadilo. Bylo ovšem zřejmé, že tak nějak ospravedlňuje opravdu kdejakou exploataci živých tvorů, resp. přírody vůbec, člověkem.

    Posléze jsem zaregistroval, že Komárek využívá svého čtivého podání a postoje, po němž byla neuspokojená poptávka, k popularizaci lidi vyviňujícího světonázoru. V jeho nemilosti, či co hrozba přitom stále zůstává určitá jejich ochablost, nedostatečná kolektivní vůle a váhavost tváří v tvář modernitě.

    Nevylučuji ovšem vůbec, že Stanislavu Komárkovi na základě dávného a velmi dílčího čtení křivdím, resp. že celkově vyjadřuje daleko více myšlenkových fazet. Takhle jsem si jej však zapamatoval a dále se k němu již nevracel.

  17. Pane Skočný, závidím Vám znalosti o Indech. Čechy považuji za stín, který je když náhodou potká, musí se následně omýt. Znám bývalého partnera v „určitém“ sportu, který byl Ind. Pane Skočný, vytýkám to jiným na této stránce, nebuďte hovado a nešiřte info.

  18. Pane Horáku, plně souhlasím s Vaši kritikou těch… Komárků, účastníků nějakých Salonů Pravá, a podle toho jak Vás tady sledují dělate úplně totéž, nebo ne?

  19. Pane Kalousi, poslední dobou jsem se do Vás nějak nemístně obul. Pro Vás to asi osobně není žádné trauma. Pokud ano, tak se velice omlouvám. Já už jsem takový. Delší dobu jsem Vás sledoval, stejně jako p. Poláčka na DR. Ty diskuse se mi zdají, neumím najít vhodný pojem, jako „totální oblbování“ ještě trochu myslicích. Já nemám nic proti Vám, inženýrům, ALE proBoha nekrmte tu 70 % luzů stejnými blbostmi jako Poláčkovi Filosofové, Zemanovi kreténi apod. Vy sám tomu nevěříte a není mi jasné, kterým bohům děláte užitečného idiota.
    Prosím Vás přečtěte si něco od mého oblíbence:
    Je to žid a teplouš, vůči takovým se každý správný národovec, vlastenec a konzervativní socialista musí vyhrazovat, proto studují jejich názory abych případně věděl, proti čemu se třeba vyhrazovat. Juval Noach Harari: Sapiens, Homo Deus, 21 Lessons for the 21st Century všechny vyšly i česky v nakladatelství LEDA. Kam se hrabe Veverka se svou: „ Evoluce svým vlastním tvůrcem“, ne že by to nebyla dobrá statistika ale nemá to vlastní myšlenky jako u Harariho.

  20. Pane Kosmeli, jeden Ind asi nebude úplně reprezentativní vzorek. Nechci se dotknout Vašeho indického přítele, indický nacionalizmus je přeci známý. Dokonce se s ním i dají vyhrávat volby.

  21. Tak do toho pane Skočný, vyhrajte volby! Já už se nezúčastním protože mi p. Poláček řekl že je to ztráta…

  22. Jiřímu Kosmelovi: Nosíte dříví do lesa, Harariho mám spolu s Komárkem (a dalšími podobnými výtečníky jako je např. Václav Jamek…) na hraničce knížek u postele a po večerech si v něm listuju…

    „…není mi jasné, kterým bohům…“
    Žádným, hrdě se hlásím k agnosticismu a svoji potřebu spirituality naplňuji korespondencí s význačnými českými unitáři.

    Ale v zásadě mi nic nevěřte, patafyzická mystifikace je můj způsob existence… Vposledku vlastně ani nemůžete vědět, jestli náhodou nejsem šikovně naprogramovaná softwarová entita, jejíž tvůrce (nebo Stvořitel?) se teď nad naším dialogem nehorázně chechtá…

  23. Pane Skočný, jak je ta povídka jedno zrno, nebo tak nějak pytel nedělá. Ale Indie je kurevský pytel, až se roztrhne tak mi to klidně řekněte, pane Studioso, vždy s reprezentativním vzorkem. P. Kalous má sociologa, už ani nevím, Prokopa, jsou to všechno kecy a nejhorší je že Vy to víte a …

  24. Pane Kalousi, děkuji. Přesně tam jsem Vás řadil.
    Jenom pro malou pozornost: Všiml jste si, že p. Poláček pracuje ve dvou modech: 1) když něco zveřejňuje (to je knížka) 2) když něco osvětluje např. pí Hajové apd. to je horší než Okamaura.

  25. Pane Kalousi, přece jenom ještě jednu radu „Je těžké být bohem“ je úplně lepší než všichni Harari.

  26. Pane Kosmeli, co hledáte, to ve slovech není. Nejlepší je, že vy to víte a… jestliže Vám mysl nedala odpovědi, proč ji stále sledujete.

  27. Pane Kalousi, strašně mně to mrzí ale věřím vám kulové. I to Vaší vyznání si neumíte vymyslet a použijete „agnosticizmus“ , no jděte se vycpat.

  28. Pane Skočný, zase jako vždy kecáte. Nevím kde na ty kecy chodíte. Ale z Vaši provinience Vám mohu sdělit několik zážitků. Mantra v uklidněné poloze když jsem zapomněl jméno důležité osoby: „jak se jmenuje ten kterého jsem znal…“
    Pane Skočný, proč to funguje? Zkoušel jste to někdy?

  29. Co si pamatuji, tak to nefunguje. Funguje to, když se mysl přestane ptát, pak si vzpomenete.

  30. A to máte od pí Hájkové, p. Poláčka, p. Kalouska?
    Nevím sice jak to funguje (vím jak si to někteří myslí že to funguje) ale funguje to jinak než si p. Skočný myslíte.

  31. Pane Skočný, už vlastně z osobních osočení apod víte, že bych Vám nechtěl nadbíhat. Ale želBohu jsem po přečtení některých mystických žvástů od „vědců“ dospěl k závěru, Hájková by řekla Bůh tě obejmul, tak to funguje.

  32. Je to někdy až tak jednoduché, jak to p. Poláček říkal ohledně japonské lukostřeolby. Tam je ale víc objektů ve hře lukostřelec, kůň apod.
    Pane Skočný, věřte mi, nevím jestli je to transcendence, ale „když si zadáte úkol“ ve stavu zcela uklidněné myslí, nemusí to být žádné „mystikum“ dosáhnete to.

  33. Mysl vždycky vykresluje prázdnotu v nejhorších barvách. Mysl kecá. Mějte se!

  34. Pane Skočný, zkoušel jste někdy, myslím že se to jmenuje „Schultzuv autogenní trénink“ nebo nějak tak se to jmenuje, nebo něco podobného, pokud to budete praktikovat delší dobu, nebo si utvoříte svůj vlastní „systém“ pochopíte. Já jsem to pochopil při sledování pořadu v TV s Hermanovou, když jednou budete cvičit stane se to drogou a nebudete bez toho moci být.

  35. Pane Kalousi, určitě Vám nevěřím, jak doporučujte, pokud je pro Vás Harari nošení dřeva do lesa, je to pro mě jenom potvrzení že jste dřevo.

  36. Pane Kosmeli, proč panu Kalousovi pořád nadáváte? Nejste schopen se toho zdržet?

  37. Paní Hájková, to kdybych věděl, tak tu už nechodím:)

  38. Proč nadávám K, jak jste se ptala, tak jsem odpověděl. Umíte číst jenom biblí?

  39. Takže nevíte o tom, že používáte slova, která se obecně považují za nadávky, i když mírné?
    Dobře, já se jenom ptám. Stačí říct, že vám vyjadřování bez používání podobných slov nejde a hotovo. Když to nevadí panu Kalousovi, tak co by to mělo vadit mně, že?

  40. Pane Kalousi, ještě si dovolím jedno dřívko do lesa. Opatřil jsem si 68-stránkovou knížečku Burntout Society od Byung-Chul Han (vyšlo i český Vyhořelá společnost – v nakladatelství Kosmas). Narazil jsem na ní na základě dnešního článku Žižeka v A2larm. Začínám číst a hodně se líbí. Doporučuji, ale Vy už asi u postele na hromádce máte:)

  41. Pane Kalousi, nějak mi nedá spát info ve Vašem příspěvku: jak jde dohromady agnosticismus s unitarismem?

  42. Paní Hájková, ten dnešní článek od Žižeka v A2larm byste si měla rozhodně přečíst. Citují jednu větu:“Představme si jen, jak je asi namáhavé, když musíme být neustále „milí“.“

  43. Pane Poláčku, chtěl bych se zeptat na Váš názor na Žižeka. Letos vyšla kniha PANDEMIC!: COVID-19 Shakes the World od Slavoje Žižeka (něco jsem již od něho v minulosti četl bylo to na mně trochu přefilosované) a rozhodují se zda si to koupit.

  44. Tak k tomu Žižekově článku možná něco napíšu. Zítra nebo pozítří, to už budu mít víc času.

  45. Drulák a konzervativní socialisté opět na scéně: „Útěk před spravedlností. Polemický esej Petra Druláka“ včera na novinkách v Salonu. Přestože se mi, pane Poláčku, ten pan moc nelíbí v jednom ale asi má pravdu: kdo jiný než stát může (pokud by chtěl) mít nástroje na chycení kapitalistů trochu pod krky?

  46. Pane Horáku, díky za to Vaše hodnocení publikací S. Komárka, to mi ušetřilo námahu s tím abych si nějakou z jeho knih přece jenom prostudoval.

    Ano, to je přesně ten pocit který jsem měl z těch jeho textů které jsem četl: sice pronikavý bystrý duch, ale ve skutečnosti nejde opravdu do hloubky.

    Jestli je jeho myšlení pravicové: netroufám si posuzovat, já jsem to vždy vnímal jako určitý skepticko-negativistický schematismus respektive pózu, ale v každém případě s tím sociálním darwinismem, to by mu asi opravdu dost odpovídalo. U něj jsem měl vždycky pocit, jako by nějak zásadně nechtěl uznat platnost cokoliv vyššího, ušlechtilejšího v člověku. Že nakonec opravdu všechno převádí jenom na animální pudy.

    Ne že by to čistě objektivně vzato nebyla mnohdy pravda; ale měl jsem u něj vždycky pocit že on této skutečnosti nejen používá, ale i vyloženě zneužívá pro tento svůj apriorní negativismus.

    Jsou prostě lidé v nichž je jejich životní negativismus zarostlý až dovnitř; a to není zdaleka problém jenom S. Komárka.

  47. A proč by vlastně některé ty pudy nemohly být ušlechtilé? Nebo aspoň obdivuhodné. Co třeba mateřský pud?

  48. Josefu Poláčkovi: Děláte chybu, Komárek zdaleka není tak „placatý“, jak ho tady podává Ivo Horák, notabene na základě dochovaných kusých dojmů z dávného čtení, jehož většina už mu zřejmě vyvanula z paměti… Nemluvě o tom, že od té doby toho napsal mnohem víc a i na jiná než čistě přírodovědná témata.

  49. Pane Kalousi, souhlasím. Moje znalost (možná až příliš rozsáhlého) díla Stanislava Komárka je zajisté nedostatečná k tomu, abych jeho autora považoval za nepodnětného. To nebylo záměrem mé reflexe.

  50. „Ušlechtilé pudy“ – paní Hájková, to je zajímavý poukaz, já k tomu mám jednu myslím docela zajímavou historku; ale k tomu zase někdy jindy, pro dnešek je už i na mě toho filozofování trochu moc. 😉

  51. Tak tedy ta slíbená historka k „ušlechtilým pudům“; já už jsem to sice svého času jednou vyprávěl, ale neuškodí si to připomenout ještě jednou. Podle mého názoru se jedná o skutečně přelomový moment.

    V jednom televizním filmu s přírodní tématikou (bohužel jsem zahlédl jenom samotný konec) byla k vidění tulení samice respektive matka hrající si se svým mládětem. A komentář k tomuto výjevu zněl: „S příchodem savců do světa vstoupil zcela nový moment – totiž něžnost.“

    Člověk to opravdu asi musí zaslechnout – a spatřit – takto, aby si v plné míře uvědomil epochální význam toho, co nám jinak připadá jako samozřejmost: že nejen s člověkem, ale už se samotnými savci na světovou scénu, do proudu evoluce vstoupilo skutečně něco naprosto nového, do té doby neslýchaného, nepoznaného: citově bohatý, vstřícný, přijímající vztah k tomu druhému.

    Psychiatr Honzák v jednom televizním rozhovoru jeho moderátorce plasticky vyložil, že kdyby mu otevřela hlavu a odstranila všechny svrchní vrstvy mozku vzniklé až následnou evolucí, tak že by tam zcela dole objevila zcela prapůvodní mozek dinosaura. Který znal jenom pouhé dvě základní emoce: „strach a vztek“.

    Pokud se tedy paní Hájková ptá na „ušlechtilé instinkty“ – ano, i ty tady jsou. Ne všechno co je instinktivní nás nutně strhává zpět. A jmenovitě ta „něžnost“ – když se na tento fenomén podíváme blíže, zjistíme jak krajně obtížné by bylo něco takového vůbec dokázat definovat. Protože snad právě tím evoluce definitivně vykročila z pouze lineárně-mechanického působení živočišných instinktů, a vydala se do říše zcela nové.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *