Trh, komunismus a kapitalismus

Josef Poláček

V posledních diskusích na HD se vynořila otázka o vztahu volného trhu, kapitalismu a komunismu. Konkrétně se jednalo o to, že podle Marxe je přítomnost volné tržní směny nerozlučně spjatá s kapitalismem; proti čemuž bylo namítnuto, že tržní směna přece existovala už tisíce let před nástupem kapitalismu. Protože se jedná skutečně o jeden z klíčových momentů celé marxistické teorie, ukázala se potřeba toto téma zpracovat podrobněji, ve formě samostatného textu.

Napřed jedna vzpomínka: právě o tuto otázku jsem před léty vedl rozsáhlý (a ke konci značně vyostřený) disput s J. Hellerem a J. Dolejšem na Deníku Referendum. Já jsem tehdy argumentoval právě tímto způsobem: trh, tržní směna přece existovaly už dávno před nástupem kapitalismu. Jenže – oni jakožto ortodoxní marxisté tvrdili že se zde nejednalo o „trh“ ve vlastním slova smyslu, neboť zde nedocházelo ke směně zboží (zboží ve specifickém marxistickém smyslu, jakožto produkt námezdní práce a právě kapitalistické směny), nýbrž že tehdejší směna se konala pouze na „tržištích“, kde docházelo nikoli k tržní směně zboží, nýbrž pouze k naturální výměně výrobků.

Jak je vidět, celá záležitost je mnohem složitější, nežli jak by se napohled zdálo. Jako první bod si tedy musíme připomenout, proč je lpění na tomto rozdílu mezi „trhem“ a „tržištěm“ pro marxisty natolik eminentně důležité.

Tady si musíme opět připomenout, v čem vlastně spočívá jádro Marxovy kritiky systému kapitalismu. On kapitalismus pokládal za principiálně nehumánní ne jenom pro samotný akt vykořisťování, respektive pro třídní protiklad. (Kdyby zůstalo jenom u této kritiky, nebylo by k tomu vlastně zapotřebí Marxe, takovouto kritiku už dávno před ním formulovali především francouzští socialisté.) Ale Marx se na rozdíl od nich dokázal na celou věc podívat mnohem hlubším, komplexnějším pohledem. Pro něj byl kapitalismus nehumánní především proto, že dehumanizuje, že denaturuje celou lidskou bytost. Že člověka – v celém nezměrném bohatství jeho bytostných humánních potenciálů – redukuje jenom na ryze kvantitativní faktor. Že z celé plnosti vzájemných lidských vztahů z něj v kapitalismu reálně platí jenom jeho čistě abstraktní stránka: totiž kvantum práce (zisku) které on odvádí svému kapitalistovi.

Připomeňme si: Marx principiálně rozlišoval „abstraktní práci“ a „konkrétní práci“. Konkrétní práce je pozitivní, vytváří pravé hodnoty; je to právě ta práce která „polidštila opici“. Oproti tomu abstraktní práce – v ní se ztrácí veškerý tento živoucí obsah, je zcela potlačen její humánní potenciál, vše se zužuje jenom na holou kalkulaci zisku. Jehož výše pak plyne z toho, o jaké kvantum oné „abstraktní práce“ kapitalista svého námezdního pracovníka dokázal obrat.

Ještě jednou tedy: nejde jenom o samotné vykořisťování; kapitalismus je principiálně špatný už jenom proto, že zcela vytěsňuje onu konkrétní, člověkotvornou složku práce, a že naopak všechno lidské podřizuje oné bezobsažné práci abstraktní, jejímž jediným účelem a smyslem není člověk, nýbrž zisk.

Poté co jsme si ujasnili tento základní moment, můžeme pokročit dále. Marx tedy tvrdí dvě základní věci:

– kapitalismus má antihumánní charakter v důsledku dominance abstraktní práce

– tato dominance faktoru abstraktní práce vzniká až v samotném kapitalismu, tedy v (masové) produkci na základě dělnické práce za mzdu.

Takto předestřen se tento Marxův model zdá být celkem vzato jasný a konzistentní; jenže při bližším pohledu se začnou jeden za druhým vynořovat jen velmi těžce řešitelné problémy. Především onen zmíněný: opravdu ta abstraktní složka práce (tedy ta která vytváří směnnou hodnotu zboží) – opravdu vzniká až v kapitalistické produkci? A na základě čeho se tedy směňovaly produkty předtím? Je tato otázka opravdu vyřešena tím, když prohlásíme že se „nejednalo o (kapitalistický) trh, nýbrž o pouhé tržiště“? A že se tam „neprováděla zbožní výměna ve vlastním slova smyslu“, nýbrž pouze „naturální směna“?… Totiž: kdyby i v těch naturálně směňovaných produktech nebylo obsaženo ono – společensky určené – kvantum abstraktní práce, jak by pak dejme tomu takový kovář mohl vědět, zda jím vytvořené kladivo má směnit dejme tomu za jednu, anebo ale za pět či deset liber mouky?…

Problém je: sám Marx v tomto ohledu zůstal jasné odpovědi dlužen. A jmenovitě němečtí marxisté se dodnes přou do krve, kde vlastně vzniká (abstraktní, směnná) hodnota: zda až za kapitalismu, anebo už při jakékoli výrobě jakéhokoli produktu.

Proč je tento spor natolik zásadní, natolik rozhořčený a natolik klíčový? – Právě proto že (ortodoxní) marxisté chtějí mermomocí uchovat v platnosti onu základní Marxovu tézi, že všechno zlo přichází až s kapitalismem. A především, že všechno zlo ze světa zmizí spolu s odstraněním kapitalismu. A tedy spolu s odstraněním oné abstraktní složky práce. – Právě proto Marx pro komunismus striktně požadoval zrušení nejen námezdní práce, ale i trhu a peněz – neboť jak trh tak peníze jsou sférou právě této abstraktní, denaturované práce.

A kdyby se teď uznalo a přiznalo, že tato abstraktní složka je ve skutečnosti v každé lidské pracovní činnosti obsažena už od samotného počátku – pak by byl přinejmenším značně nabourán tento Marxův model, že – výlučným – pramenem všeho zla je výhradně kapitalismus. (Samozřejmě zlé byly už dřívější vykořisťovatelské formace, otrokářství a feudalismus; ale ty byly podle Marxe fakticky pouze vývojovým předstupněm ke kapitalismu.)

A především: kdyby se uznalo že tato abstraktní, kvantitativní složka práce je přítomna vždy, že je nezrušitelná a dokonce potřebná – pak by tím zmizel prakticky veškerý fundament pro Marxovy teorie o komunismu. O komunismu jako „říši naprosté svobody“, kde je člověk plně osvobozen právě od tohoto diktátu abstraktní složky práce.

Tak tolik tedy k teorii abstraktní práce, trhu a tržní směny. Podle mého soudu je věcně a logicky obhajitelné pouze to pojetí, podle kterého tato složka abstraktní práce je skutečně přítomna vždycky, že ji nikdy nelze jednou provždy separovat od práce konkrétní, naturální. Marx si zde – při svém revolučním zaujetí – celou záležitost velice zjednodušil, tím že odstřihl celou jednu stranu problému. Takto voluntaristicky ale samotná ekonomická realita se sebou zacházet nedá; což se pak nevyhnutelně ukázalo na těžkých disproporcích socialistických ekonomik.

Nicméně samotný Marxův model abstraktní a konkrétní práce zůstává velice inspirativní; jenomže je nevyhnutelně nutno celou záležitost promyslet znovu. A to sice od jejího samotného počátku.