Tato stránka je náhradou za zrušená diskusní fóra, která nevešla v užívání. Je určená pro diskuse o aktuálních tématech, která se ale věcně nehodí do žádné běžící diskuse pod aktuálně projednávanými texty. Takže sem každý může volně vkládat svá vlastní témata, která se mu právě zdají být příhodná pro společnou diskusi.
Copak Pavel! Na toho určitě platí Ježíšova slova „kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne“.
Já znovu odkážu na citát papeže Františka, uvedený ve vedlejší diskusi.
On tam říká, že pohnout druhými lidmi (nasměrovat je k Bohu) dokáže jenom ten, na kom je vidět, že žije v Boží přítomnosti (která ho proměňuje). Jenže, kdo takový dnes je? Bohužel, většina lidí, nejen nevěřících, „ale ve skutečnosti tak trochu my všichni (říká papež) – žijí a prožívají život ve světě tvořeném vnějškovostí, kde se počítá hlavně to, jak vypadají, jak získat uznání, jak mít stále nové zkušenosti. Ale život prožitý jen „navenek“ zanechává uvnitř prázdnotu.“
Text, na který sem dal odkaz pan Kalous, patří podle mne, jako základ pro diskusi, k tomu nejlepšímu, co DR dosud na téma publikoval. Rád bych se jím zabýval, uvidíme, zda se k nějaké reakci dostanu.
Zatím tu dám (taky) odkaz na trochu jinou (ale související problematiku). V minulosti jsme se jí v diskusi rovněž zaobírali.
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-kretinsky-je-nejbohatsi-cech-40486239
Článku s tabulkou aktuálně nejmajetnějších Čechů chybí jedno: celková bilance. Nuže, nebyla to velká práce spočítat. Annus mirabilis: Pětka nejschopnějších, nejpracovitějších a nejlepších, finančních nadlidí, si dohromady za pouhý rok polepšila z 945 mld. Kč na 1.315 mld. Kč, tj. o skoro 40%!. Srovnejme jejich výsledky a tempo růstu ekonomiky, inflace, či průměrného platu. Posilování majetkové koncentrace a nerovnosti vidíme jako na dlani.
„Text, na který sem dal odkaz pan Kalous, patří podle mne, jako základ pro diskusi, k tomu nejlepšímu, co DR dosud na téma publikoval.“
Bodejť by taky ne, když ho napsal Richard Heinberg, jehož význam je pro mezinárodní komunitu aktivistů z pomezí environmentalismu a ekonomie srovnatelný s významem takových veličin, jakými byli/jsou (namátkou) manželé Meadowsovi, E. F. Schumacher, Herman Daly, Richard Douthwaite nebo Gail Tverbergová.
Že ta jména neznáte? Nedivím se, vždyť český dolík je cimrmanovský skansen, který se vůči všemu, co přichází odjinud, staví skoro na 100% odmítavě; české národní sporty jako hledání a vytyčování slepých uliček nebo házení vidlí do politiky jsou cizině – pokud na ně náhodou narazí – pro smích, jenže jejich důsledky pro život zdejší populace jsou dalekosáhlé a směřují k tragickým koncům. Jako základ nejen pro tuto diskusi s nulovým veřejným dosahem, ale hlavně pro diskusi celospolečenskou a na ni navazující praktické činy to mělo sloužit už dávno, nejmíň posledních 35 let; tu dobu jsme definitivně promrhali a teď tomu nasazujeme korunu projektem výstavby nových jaderných bloků, který je stejně pošetilý jako například průplav DOL nebo stěhování brněnského hlavního nádraží.
Ale škoda mluvit. (Jedna moje bývalá brněnská kolegyně v takových situacích používala jiné okřídlené úsloví: „Darmo huhňat.“ 😀 ) Počkáme si, co z případné diskuse vyplyne. Jako inspiraci si mezitím můžete přečíst další české překlady R. Heinberga, které DR v nedávné minulosti publikoval:
https://denikreferendum.cz/clanek/35534-hledani-utechy-na-konci-veku-jak-se-branit-sektarskemu-mysleni
https://denikreferendum.cz/clanek/34648-posledni-zdvojnasobeni-ekonomiky-cobude-az-rust-skonci
https://denikreferendum.cz/clanek/33928-nejlepsi-klimaticka-politika-o-ktere-jste-nejspis-nikdy-neslyseli
„Pětka nejschopnějších, nejpracovitějších a nejlepších, finančních nadlidí…“
… si to podle převažujícího veřejného mínění nejspíš zaslouží, protože od té neúnavné práce, 25 hodin denně, beze spánku, bez víkendů a dovolených, mají přece všichni zavařené mozky a ruce samý krvavý mozol!
Vidlemi se tentokrát házelo i ve východním Německu…
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/v-sasku-a-durynsku-skoncily-zemske-volby-ocekava-se-vitezstvi-afd-a-propad-stran_2409011804_tko
Proč Židé nepřijali Ježíše?
V zásadě ze dvou důvodů. Za prvé: objektivně toho vůbec neměli zapotřebí. Oni už měli svého Boha, který bezezbytku vyplňoval jejich životy. Z hlediska ortodoxního judaismu byl Ježíš heretik; tím spíše pokud ho jeho stoupenci skutečně veřejně vyhlašovali za mesiáše. (On sám jak známo tuto roli tvrdě odmítl.)
Za druhé: kdykoli nějaká velká osobnost přijde s přelomově novou myšlenkou, vždy to napřed pochopí jenom nepatrný hlouček. Ti ostatní ji začnou chápat až tehdy, když se tato nová idea stane realitou, především realitou politickou.
Proroci jsou kamenováni, nebo přinejmenším ostrakizováni nejen ve starém Izraeli.
„Oni už měli svého Boha, který bezezbytku vyplňoval jejich životy.“
Tak tohle není tak úplně pravda, pane Poláčku. Aspoň pro ty nejchudší tohle neplatilo. Vždyť oni pořád čekali, kdy se vrátí Eliáš, kdy už jim Bůh konečně pošle Mesiáše, kdy bude obnoveno spravedlivé „Davidovo království“, kdy konečně budou moci sedět v klidu „každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo je nevyruší“ a pod.
Pane Kalousi, je mi líto, ale nad tím Vámi tak vychváleným článkem „7 kroků k energetické transformaci“ mohu pouze víceméně nedotčeně pokrčit rameny. V jistém smyslu má samozřejmě autor pravdu, že by bylo zapotřebí dělat mnohem více nežli se dělá teď; jenže mi to celé bohužel velice připomíná známý socialistický „jetřebismus“. Je třeba udělat toto, je třeba udělat tamto – a pak zde rázem budeme mít dokonalý socialismus, respektive dokonale bezemisní ekonomiku, planetu plnou šťastných lidí žijících – naprosto dobrovolně – nekonzumním způsobem života.
Jsou to krásné vize; jejich jedinou vadou je, že nijak nepočítají ani s reálným člověkem (to jest: s jeho reálným motivačním aparátem), ani s reálnou ekonomikou. Ano, je samozřejmě možné že jednoho dne si lidstvo řekne: „Proč jsme jenom tehdy nedali na varování našich ekologických proroků!“; jenže nedá se nic dělat, tento bod zlomu ještě zdaleka nenastal.
Opravdu nevidím možnost, jak naprostou většinu návrhů autora v tomto světě realizovat. Prakticky ten jediný bod který mě blíže zaujal byl jeho model přídělů energie, se stoupající cenou za nadměrné překročení limitů spotřeby; o takovémto modelu jsem sám uvažoval už před mnoha léty. Ale i zde by bylo velice obtížné určit „legální“ normu spotřeby. Bylo by to možné jenom ve standardizovaných podmínkách, tedy například v paneláku kde všichni mají víceméně stejné životní podmínky. Ale co třeba na venkově? Jak zohlednit když má někdo dejme tomu pumpu na elektrický pohon?
…nad tím Vámi tak vychváleným článkem „7 kroků k energetické transformaci“ mohu pouze víceméně nedotčeně pokrčit rameny.
No, víte, autor k tématu napsal 14 knih a můžete si být jistý, že v nich je i něco jiného než „jetřebismus“.
Proč Židé nepřijali Ježíše? Nejstručněji se asi dá odpovědět, že pak by už nebyli Židy. Oni na „vyvolení“ svého národa, na „zaslíbené zemi“, na své „pravdě“ a „miru“, řečeno slovanskou výpůjčkou, velmi lpěli. Křesťanství však, hlavně přičiněním Pavlovým, aspirovalo na to, stát se novým univerzálním náboženstvím, vírou a vyznáním všech.
Panu Horákovi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mesi%C3%A1nsk%C3%BD_judaismus
Řekl bych že Ježíš rozhodně neměl v úmyslu vzít Židům ani sobě Boha. Naopak viděl nutnou podmínku jejich záchrany jim Jej co nejúžeji osobně přiblížit – i za cenu obvinění z hereze, o kterém asi věděl že bude neodvratné – takže pro svůj kříž (by) se od nich neoddělil – naopak.
Ježíšova autentizace židovství má už sama univerzalistický potenciál tím, že vede k „my“ (před Bohem) zásadně prostřednictvím pravdivosti vztahů já-Ty(-ty).
Myslím že se tu děje (i v těch eko-eschatologických proroctvích posledního soudu evoluce) jedna systematická záměna (jednající osoby):
Záměna konkrétní křehké osoby s konrétním příběhem, reflektující své vztahy, naděje, svá selhání – své „nepanování ve vlastním domě“ ;-)… ta může přijmout nebo nepřijmout Ježíšovo doprovázení v nich …za „lidské entity“ typu stát, říše, strana, výbor,… které mohou „nepřijmout“ leda tak „značku firmy“ – a samozřejmě disponují mocí sdružovat i exkomunikovat…(v rámci propozic té značky)… nedisponují však možností jednat v rámci našich individuálních představ o rozumnosti.
Spravedlnost by byla příjemná, ale kdo a jakou nepředstavitelnou mocí(!) by nám ji dokázal dát, pokud to nedokážeme – nebudeme chtít – my sobě navzájem?
R. Rohr napsal, že když člověk najde vztah k druhému člověku, aniž by si ho předem zařadil do nějaké škatulky (čili do nějakého národa, církve, rasy či jiné sociální skupiny s určitými společnými vlastnostmi), velmi ho to obohatí.
V knize Božský tanec píše:
„Když jsem byl před několika lety v Indii, zažil jsem delší silné setkání se svatým mužem. Řekl mi mnoho podivuhodných věcí.
Tohle mi utkvělo: řekl, že jedna velká bytost má dvě srdce – jedno krvácí a jedno je trpělivé. Hluboce mě to zasáhlo.
Smysl srdce, které krvácí, jsem pochopil tak, že když s něčím vstoupíte do svazku, budete s tím trpět. Když se rozhodnete milovat, budete jednou trpět, i kdyby jen ze ztráty milovaného. Je to tak jisté jako východ slunce. Protože když se sami úplně odevzdáte, tato odevzdanost není vždy – nebo dokonce obvykle – dokonale přijata. Setká se s odporem, nelibostí, vrátí vám ji zpátky, možná si jí ani nevšimnou.
Ale co je to druhé, trpělivé srdce? Trpělivost není často používané slovo. Indové podle mé zkušenosti někdy používají anglická slova přesněji než Američané, a to je dar. Takhle mi vysvětlil, co rozumí slovem být trpělivý, forbear. Velká bytost zůstává s tím, co miluje, neunáhluje se, odpouští a dovoluje tomu, co miluje, aby se to rozvíjelo, aby rostlo. Přehlíží jeho chyby, a v tomto smyslu trpí pro realitu a s realitou. To je nejhlubší smysl vášně (anglicky passion): patior je latinské sloveso znamenající trpět nebo podlehnout realitě (v protikladu k jejímu ovládnutí).
Když mi to tento svatý muž řekl, pochopil jsem, že popisuje Ježíše: plnou, velikou bytost, která udržuje pohromadě všechny rozpory, jež my nedokážeme snést.
Ježíš trpělivě snáší naši rozvrácenost, takže my dokážeme dělat totéž – pro sebe samotné a nakonec jeden pro druhého.“
Pane Kalousi, množství napsaných knih ještě nic nevypovídá o kvalitě jejich obsahu. V každém případě to co zde bylo prezentováno není konec konců nic více nežli ekologické moralizování. Nic proti moralizování, i to může mít určitou účinnost; nicméně v konfrontaci s (materiální) realitou toto dobře míněné moralizování zcela pravidelně tahá za kratší konec. Konkrétně: především zde naprosto chybí jak přesvědčivý alternativní model k tržně-kapitalistické ekonomice, tak přesvědčivý motivační komplex, který by dokázal překonat, přemoci evolučně hluboce zakódovanou snahu člověka po neustálé maximalizaci jeho zdrojů, a tedy i jeho konzumu.
Pane Nusharte, co jste tu napsal o „Ježíšově doprovázení“ v souvislosti s konstatováním „nedisponují však možností jednat v rámci našich individuálních představ o rozumnosti“ mi velmi připomnělo to co jsem dnes dopoledne četl u Safranskiho, v souvislosti s hned několika autory 2. poloviny 19. století, kde se jednalo o to jak v „odkouzleném“ světě nahradit působení božské či jiné transcendentální instance nějakou instancí vnitřní, respektive niternou. Už sám Max Weber vyrukoval s představou, že člověk by musel být schopen nalézt svého „démona“ (který ovšem není „démonem“ v běžném slova smyslu, nýbrž navazuje na Sokratovo daimonion, jeho osobního vůdčího ducha), který by mu dával jeho osobní, individuální, nicméně mravně univerzálně platnou životní orientaci. A i ty ostatní osobnosti oné doby – bylo zde skutečně přítomné hledání takovéto svým způsobem náhradní instance, poté co křesťanství ztratilo svůj původní niterný impuls a stalo se spíše záležitostí zvyku, nežli intenzivního niterného prožitku. Přičemž někteří ze jmenovaných nicméně vycházeli z křesťanské tradice – ovšem nově pojaté, s oním intenzivním osobním prožíváním.
Že by ale Ježíš o sobě věděl že je „heretik“ – tady si nejsem tak docela jistý, on samozřejmě věděl že jde do určité míry proti obecně přijímanému kánonu, ovšem on byl pevně přesvědčen že je to právě on sám kdo legitimně vykládá intence Boha. Spíše tedy on sám své odpůrce považoval za heretiky.
A co se toho „dvojího srdce“ u Ježíše týče: to je značně odvážná spekulace, v každém případě z evangelií vyplývá velice málo v tom směru že by Ježíš oplýval nějakou přílišnou trpělivostí vůči svým ideovým odpůrcům.
„…množství napsaných knih ještě nic nevypovídá o kvalitě jejich obsahu.“
…napsal někdo, kdo z nich nepřečetl ani řádek…
Připomínáte mi lidi, kteří trpí přesvědčením, že když si chtějí přečíst něco pořádného, musí si to nejdřív napsat sami.
https://www.forum24.cz/sikela-se-ma-stat-komisarem-pro-energetiku-von-der-leyenova-uz-rozhodla-o-prvnich-postech
😀 😀 😀
Kuna v kurníku…
Vyloveno z internetu:
„Rusové teď mění jadernou doktrínu.
Američané ukrajinské armádě rozvážou ruce a dovolí srovnat síly a ničit ruskou destruktivní mašinérii smrti už v základech na ruském území, vezmou Rusům výhodu…………. nic spravedlivějšího snad není, a přesto: co když pak na polsko-ukrajinské pomezí skrze které proudí nejvíc západní pomoci včetně zbraní, dopadne malá atomovka?
………………………… a pochopte — museli bychom dát ruce pryč, žádná jiná možnost kromě jaderné apokalypsy by nezbyla. A proto mě to děsí. Putin vede svatou válku a je toho schopen.“
(Zdroj: Diskuse pod https://denikreferendum.cz/clanek/36636-kurska-ofenziva-zmenila-pohled-sveta-na-ruskoukrajinskou-valku)
„Horší než válka je strach z války“, napsal v 1. století našeho letopočtu římský stoik Lucius Annaeus Seneca.
Pane Kalousi, na tyto obavy pana Morbicera jsem na daném místě už napsal příslušnou odpověď. Rusové nasazením jaderných zbraní hrozí od samotného počátku, ale jsou to jen prázdná gesta, to Putin sám ví nejlépe.
Heinberg neříká nic objevného. Že je třeba spotřebu a emise také regulovat je jasné, problém je v tom, jak k regulaci přimět ty, kteří svět řídí a regulovat nehodlají – akcionáře nejen fosilních korporací a (vyšší) střední třídu zejména na Západě. Oni se svých jachet, Ferrari, soukromých tryskáčů atd. jen tak nevzdají. Ti „chudší“ třeba svých SUV a letenek dvákrát ročně tisíce kilometrů daleko a dalších „nezbytných“ nákupů. Ano, mohli by si třeba koupit vola a zorat jím ekologicky své zavlažované zelené trávníky před svými domy a nebo do práce jezdit na kole. Kde jsou ty časy, kdy si elity bavily myslivostí, lovem a zabíjením se v turnajích, všude na koni.
Tedy nejdůležitější je způsob politické realizace. Neoliberálové a vůbec pravičáci spolu s umírněnou levicí to asi nevyřeší. Ti to převážně řídili dosud.
Do práce jezdí tramvají, konzumují málo a vůbec skoro nikam necestují, nadměrně se nemnoží ( 8 miliard lidí vypustí „více“ emisí než 4 miliardy, i když taky samozřejmě záleží jací lidé a kde) atd. i takoví klimatičtí analfabeti jako já. I když u mne je to pochopitelně ve velké míře z nouze ctnost.
Na internetu vzniklo několik zajímavých článků na téma Německo a AfD.
https://denikreferendum.cz/clanek/36634-nemecka-krajni-pravice-vyhrala-sve-prvni-zemske-volby
https://blisty.cz/art/121037-vitezstvi-afd-na-vychode-nemecka.html
https://blisty.cz/art/121032-rozhovor-britskych-listu-684-v-nekterych-ohledech-bylo-vychodni-nemecko-lepsi-nez-nemecko-zapadni.html
K tomu individuálnímu automobilismu: Já si jenom dovolím dodat, že Adolf Hitler při veřejném představování prvního prototypu Volkswagenu v roce 1938 slíbil Němcům, že do 10 let dostane každá německá rodina, která o to bude mít zájem, možnost pořídit si vlastní vůz. (V r. 1938 vlastnila svůj soukromý osobní vůz jen 2% Němců.) K tomu samozřejmě patřila i výstavba dálnic, která se zcela nezastavila (částečně pochopitelně z jiných důvodů) ani za války. Ten termín sice v důsledku válečných událostí dodržen nebyl, ale výroba osobních automobilů se stala jedním z motorů (západo)německého hospodářského zázraku 50. let. A Němci jsou jedni z nejpilnějších jezdičů na světě (vedle Američanů) dodnes. Málo se například ví, že nejpočetnější lobbystickou organizací v Evropě je německý automotoklub ADAC.
V této souvislosti připomínám knihu esejů švýcarského filosofa Denise de Rougemonta Budoucnost je naše věc (francouzsky 1977, česky 1996 – české vydání je sice typografický zmetek, ale číst se to dá). Jeho kritika individuálního automobilismu je brilantní a neměla by ujít nikomu, kdo chce získat pádné argumenty do jakékoli diskuse.
Ještě přidám tohle:
https://blisty.cz/art/121039-volkswagen-zrejme-zlikviduje-dve-sve-tovarny-skodovka-pry-zatim-neni-ohrozena.html
V nultých a 10. letech jsem strávil několik let života v Doksech (v těch u Máchova jezera). Významná část obyvatel odtamtud dojížděla do práce do Mladé Boleslavi. Jednou jsem se na jednom veřejném shromáždění zeptal tehdy nové starostky, jak by řešila situaci, kdyby VW uzavřel Škodovku. Dozvěděl jsem se, že taková situace přece nemůže nastat…
Vyloveno z internetu po zemských volbách v Sasku a Durynsku:
„Východní Němci mají podle všeho specifickou politickou kulturu, která je skeptická k masovým stranám vedeným elaborovaným ideologickým programem. Je jim bližší jakási konsenzuální lidová demokracie, ať už kvůli státně-socialistické zkušenosti, ale i proto, že participativní kulaté stoly byly spontánní formou organizování, kterou si sami zvolili, když se diktatura začala hroutit.[…]
Tento rychle sílící proud přemýšlení o budoucnosti politiky na východě země říká, že zde bude potřeba zavést jiné možnosti demokratické participace, než jsou v současnosti k dispozici. Devadesát procent východních Němců ve výzkumech všemu navzdory nadále říká, že považují demokracii ze nejlepší formu vládnutí. Ovšem jen čtyřicet procent z nich je spokojených „s tou podobou demokracie, která aktuálně v Německu existuje“. Nápady na oživení demokracie sahají od zavedení občanských shromáždění po větší ekonomickou demokracii a odborovou organizovanost.“
(Zdroj: https://denikalarm.cz/2024/09/nemecko-po-volbach-premysli-co-se-silici-krajni-pravici-zarucene-odpovedi-nema-nikdo/)
Moje připodotknutí: Ve srovnání s tímhle je tuzemské házení vidlí do politiky jenom amatérské fušerství nebo prostě idiotský politický vandalismus, a to i ze stran těch šíbrů, kteří se to tady snaží dirigovat nebo to více či méně úspěšně předstírají. Ať si člověk myslí o Sáře W. cokoli, tak všichni zdejší populističtí a/nebo antisystémoví pretendenti moci od Bureše a japonského popeláře přes Dýzla a Fízla až po Rajchla a Vidláka jsou ve srovnání s ní a jejím politickým talentem jenom ubozí diletanti, ze kterých jak šídlo z pytle leze, jak moc jim jde pouze o jejich prebendy a kšefty.
A co by asi následovalo, kdyby se Sára pokoušela prosadit, omezení neomezené rychlosti na dálnici?
„A co by asi následovalo, kdyby se Sára pokoušela prosadit omezení neomezené rychlosti na dálnici?“
Nepokusí se. Nebo aspoň ne takto paušálním způsobem. Spíš se bude pokračovat ve stávající salámové taktice, která stejně z nejrůznějších důvodů zavádí místní omezení; těch omezení je k datu tolik, že neomezená rychlost dnes platí už jenom asi na čtvrtině délky německých dálnic. (Úseky, kde probíhá stavební činnost, se do toho nepočítají.)
Usnuli na vavřínech.
https://blisty.cz/art/121079-zemetreseni-ve-volkswagenu-krize-pro-nemecko.html
Ale možná lidstvu konečně dojde, že ten mejdan poháněný fosilními palivy definitivně končí. A že údajná potřeba, kterou mu svého času vnutil Henry Ford, byla pseudopotřeba nebo ještě spíš drogová závislost. Jenže následovat bude absťák a ten vůbec nebývá pěkný… Zvlášť když není po ruce žádné odvykací středisko.
Dny konzumu a „efektivní ekonomiky“ se chýlí ke konci, dříve, než si myslíte. Zpočátku to bude těžké, ale prostřednictvím chaosu a zmatku se zrodí nové paradigma.
Tohle snad komentář nepotřebuje.
https://blisty.cz/art/121087-vysavaci-nerustu.html
Mně přijde, že mladí lidé mají denní užívání automobilu za docela samozřejmé. U nás zřejmě stále platí, že starší generace, nahlíženo rýsujícím se stavem, byly v navykání si modernitě pořád vlastně relativně zdrženlivé. Začínaly s tím opožděně, neboť v 90. letech byla země ještě dost pozadu za západem. Kromě rychlého srovnávání poměrů zde hraje roli silný sklon Čechů urovnávat cestičku dětem (jakož i ochota potomstva dát si tohle líbit).
Mimochodem, článek na DR, který pléduje za pořízení vstupního kapitálu všem mladým od státu k 21. narozeninách, není příliš realistický. Pro opravdu hodně z nich by šlo o příspěvek ne nepodobný daru, který dostali od svých nejbližších k dvacetinám. A leckdo už k osmnáctinám.